Diablo Swing Orchestra

Jen málokdy se stane, že mě nějaká kapela uchvátí natolik, že vydržím uchvácen ještě půl roku poté. Švédskému Ďábelsky Swingovému Orchestru se to povedlo.

Historie

Historie kapely sahá dle jí samé až do 16. století, akorát byla její činnost na nějaký ten pátek (zhruba 26 kilopátků) pozastavena kvůli pronásledování ze strany církve. Toť poněkud zestručněný příběh který můžete shlédnout na DVD k albu Sing Along Songs For The Damned & Delirious (pokud si nekoupíte jen základní edici), nebo si ho přečíst na mnoha místech, například na poslední.frekvenční modulaci. Podstatné však je, že byla kapela (znovu)založena v roce 2003, kdy prý vydala i své první demo Borderline Hymns o 4 stopách a 15:56 minutách. Demo momentálně zřejmě nejde zrovna dvakrát sehnat, ale vůbec to nevadí, neboť všechny písničky se také objevily na jejich oficiálním debutu.

The Butcher’s Ballroom

Tím debutem je album The Butcher’s Ballroom z roku 2006. Album, kde se snoubí říznost kytar a saxofonu (škoda že více metalových kapel neobjevilo zatím kouzlo dechů) s melancholickým violoncellem a místy až jazzovou basou. I to by samo o sobě stačilo vzhledem k instrumentální zdatnosti hráčů na dobrou kapelu. Vše je zde však završeno operním zpěvem. Zapomeňte na Tarju, jestli máte operní zpěv rádi – opravdu operní, ne „rádobyoperní“, tak vás Annlouice Loegdlund nadzvedne ze židle. (OK, ve skutečnosti to má taky ještě do opery kousek, ale menší než jiné kapely s „operním“ zpěvem). Kapela navíc jde ještě dál – každá písnička je laděná trochu do jiného stylu – první Balrog Boogie se nese ve swingovém rytmu, po odpočinkové Heroines, která mně osobně připomíná spíše filmovou hudbu přichází balkánské rytmy v Poetic Pitbull Revolution, poté melancholická a mírně elektronická Rag Doll Physics… a tak to pokračuje až do konce. Samozřejmě jsou písničky které se mi líbí více a které méně, ale album nemá hluché místo, nápady se neopakují, instrumentálně je navíc vše perfektně zvládnuto bez zbytečných onanií.

Protože nevládnu angličtinou natolik dobrou, abych zvládl odposlouchávat z operního zpěvu, šel jsem s mírnou dávkou masochismu najít texty. Bývá totiž smutnou pravdou, že často u kapel s dobrou hudbou je lepší texty nevědět aby si člověk nekazil dojem. Jak jistě tušíte, texty mě překvapily příjemně, naprosto se hodí k hudbě i k tématu dané písně. Většina z nich anglicky, pár pak italsky. (Kapela je švédská) Texty lsou povětšinou lyrické o pocitech, s dekadentním nádechem a duchem právě 16. a 17. století.

Asi by se hodilo zmínit nějaké nedostatky… OK, album mě stálo nějakých 400 Kč, což není zrovna láce, ale dal bych i dvojnásobek. Po pravdě řečeno, dal bych ještě víc, protože tahle kapela si to zaslouží.

Infralove

Wish For What You Never Had
Wish For What You Never Had
Beg For Words You’ve Never Heard

That Told Them To Keep Waving At The Star
Told Them To Be Beautiful…
But Will They Ever Know Who You Are
Can They Be All You Ever Needed
When Those Hands Are Not For Tying.

I Will Let You Shine,
Like The Most Sincere, Little Lie,
It Will Grow On You
Like Tender Force Brutal Love
Tender Force Brutal Love

Closer To What You’ve Become
Or To What You’ve Never Shown
Like A China-Voice In A Crowd

All Her Glory Might Come To Overthrow You
With Eyelids Closed, It’s Time You Let It Go.
Can They Be All You Ever Needed
When Those Hands Are Not For Tying.

I Will Let You Shine,
Like The Most Sincere, Little Lie,
It Will Grow On You
Like Tender Force Brutal Love
Tender Force Brutal Love

I Will Let You Shine,
Like The Most Sincere, Little Lie,
It Will Grow On You
Like Tender Force, Brutal Love
Tender Force, Infralove

Sing Along Songs for the Damned & Delirious

Ve světle předchozího textu je asi jasné, že jakmile se objevily zmínky o novém albu, sledoval jsem pečlivě nové informace, abych si mohl novinku vychutnat co nejdříve. Postupně se objevily nějaké artworky, ze kterých jsem měl poněkud rozporuplné pocity – mírně infantilní obrázky ve stylu 19. století, samé kolotoče.. bál jsem se zásadní změny. (Samozřejmě k horšímu, nedovedu si představit zásadní změnu této kapely k lepšímu.) Poté se na Můjmezerníku objevila první písnička – A Tap Dancer’s Dilemma. Opět jako vystřižená s prostředí kolotočů a prvních kabaretů, operní zpěv nikde, jen podivný mužský hlas a sbor. Hááálelůja. Ne že by to bylo špatné, ale laťka byla vysoko a pocit byl spíše že se na ni Tap Dancer dívá jen smutně zespoda. Kapela však slíbila, že fanoušci předchozí desky nebudou zklamáni a já jim věřil. Objednal jsem tedy hned v předprodeji (presale) limitovanou 300ks edici (ne celou, jen jeden kus) za 18 € obsahující i nějaké blbosti navíc a hlavně dog tag s pořadovým číslem 146 abych se mohl cítit výjimečný. Se strachem jsem začal poslouchat. Desku otevírá už známá Tap Dancer’s Dilemma, druhá A Rancid Romance začíná krátkým sólem na klavír následovaným kytarami s bicími a následně opět čímsi dechovým ve valčíkovém rytmu. Nato začíná zpěv který brzy přechází do operní polohy. Co mě překvapilo byl následný mužský melodický hlas. Ten sice zdaleka není na úrovni Annlouicina operního ječáku, ale příjemně písničku doplňuje. Spadl mi kámen ze srdce, tohle album mě nezklame. Bastard child! Následná Lucy Fears the Morning Star jako vystřihlá z opery (až na ty kytary a bicí) mi dává za pravdu a Bedlam Sticks opravdu jako by nahráli v blázinci. Who’s the cookie? Album dále šlape a šlape, jediná slabší část u které jsem se nudil byla poslední Stratosphere Serenade – tak spíše na usnutí.

Nové album je určitě posunem. Vše je více kontrastní a kapela se nebojí zacházet do extrémnějších poloh. Zůstala různorodost mezi písničkami, přidání mužského melodického zpěvu hodnotím kladně, i když by měl Daniel Håkansson dle mého názoru svůj vokál ještě trochu pocvičit. Po prvním poslechu mi nepřišlo že by album dosahovalo kvalit předchůdce, ale jak ho poslouchám znovu a znovu, začíná mi přecházet do krve a momentálně po cca 25 posleších starého a 10 nového bych se asi nedokázal rozhodnout které album se mi líbí víc. Rozhodně však budu pozorně číhat na případný nový kotouček.

Vodka Inferno

Saved by her grace, Oh so fair without a lock of hair
grabs her by the waist, lifts her high above
says: Behold my love!

With you, I’ll never be lonely
without you I’ll never be sane
for you, I shall conquer the oceans
for you, I’ll just leave them again

Absinth love affairs, we fill our lungs with hyms of
pride and poverty and we shall overcome
bring her into our hearts of tar and stone
until that warm embrace will come

Words so tender, whispered so slowly
heed her bittersweet caress
swears he’ll never leave, he’ll never lie to her again

My dear, forvige me my feelings
my dear, I’ll give you my all
just save me from all these thoughts now
just spare me, be there when I fall

Woken by her voice
a song she’s hummed so many times before
hear her calling, hear her yearning
for his hand again

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.