Quake Real

Tuto recenzi na fiktivní hru jsem napsal v roce 2003 pro Fazole – našel se i člověk co po mně naprosto vážně chtěl vědět kde se hra dá sehnat!

Jak jsem již uvedl, dostala se mi do ruky betaverze Quake Real. Po zasunutí prvního CD do mechaniky (celkem je jich 5, nebo 1DVD) jsem netrpělivě očekával, co se bude dít. Autorun naběhl, ukázal mi nepříliš vábné logo, na kterém je cosi podobné kleštičkám na nehty s nápisem Quake Real a zeptal se na obvyklé věci. Jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistil, že si hra ukousne na mém HDD plné 4 GB! Uklidil jsem tedy nepotřebné soubory jinam a instalace mohla započít. Během ní do mě instalační program hustil informace, co všechno ultra-mega-super nového hra obsahuje – na editor levelů už jsme si zvykli ze série Unreal, zde se chlubí i editorem postav, grafika je prý absolutně realistická, že ji nerozeznáme od skutečnosti, ovládání intuitivní a plně nastavitelné, bla, bla, bla, říkám si.

Po vystřídání všech čtyřech instalačních CD (páté CD je herní – musíte ho mít při hře v CD-ROM) a povinném restartu počítače jsem nedočkavě spustil hru. Při startu na mě opět koukalo to podivné logo s kleštičkami na nehty a zajímavé intro, jakýsi opak intra z Quake 3 – pixelovatý hrdina projde uprostřed největší bitvy teleportem a stane se z něj reálný člověk, který vyjde z domu a začne střílet na ulici jiné lidi, kteří se po něm vrhají s šavlemi, noži a všemožnými jinými zbraněmi, všude stříká plno krve… „Docela bych chtěl vidět to natáčení“, říkám si. „Takhle až budou hry opravdu vypadat, tak mě to bude opravdu bavit!“ Intro končí, zobrazuje se menu. Zkontroluji základní nastavení ovládání a nedočkavě se vrhám do hry – přeskakuji tutoriál a spouštím misi. Po načtení mise a prvních pár krocích se mi z hrdla vydralo jen jakési „ughrrůůmmghrjkšžžžgydt!“. Když se rodičům podařilo po deseti hodinách hry odtrhnout od monitoru vytažením síťové šňůry ze zásuvky, byla ze mě jen troska třesoucí se znovu se vrhnout do spárů této dokonalé hry. Teď, když mám hru třikrát dohranou a mám za sebou bezpočet multiplayerových her, chtěl bych se s vám podělit o dojmy.

Grafika – Díky té vás hra chytne a nepustí. Zapomeňte na nějaké Unrealy, tato hra je 100% real. Quake real je první hra, která dokázala to, o čem grafici a distribuční společnosti sní snad od té doby, co počítačová hra existuje – je absolutně realistická. Prostě grafika je nerozlišitelná od reality, všechno vypadá tak jako ve skutečnosti, střelíte do zrcadla a sklo se roztříští tak jako ve skutečnosti a dopadne tak, jako ve skutečnosti, pokud nemáte boty, o sklo se pořežete… Pořád ještě nemůžu opravdu věřit tomu, že to je opravdu hra, že se to nestalo ve skutečnosti. Dost keců, podívejte se na obrázky okolo a představte si je v pohybu.

Zvuky – Na realistické zvuky už jsme z her zvyklí, tato hra pokračuje v tradici, samozřejmě podporuje EAX efekty a digitální 5.1 zvuk. Když střílíte z ST-cannonu ve sklepě, zní to jako ST-cannon ve sklepě, když hodíte nožem, zní to jako letící nůž (a podle povrchu a vzdálenosti se zabodne, nebo se odrazí a spadne na zem), jednoduše reálné zvuky.

Hudba – V každé mapě podle typu vyhrává jiná hudba a v zájmu realističnosti je přehrávání vyřešeno opravdu originálně – v každé mapě se vyskytuje jeden nebo více různých rádií, která můžete zapnout, vypnout, přelaďovat, zesílit a zeslabit, rozstřílet… Hudba samozřejmě zesiluje a zeslabuje s tím, jak se přibližujete a oddalujete od jejího zdroje.

Ovládání – Hra má ovládání, na jaké jsme zvyklí z jiných 1st person stříleček – myší se rozhlížíte a na klávesnici chodíte. Oproti Q3 přibyla ještě další potřebná tlačítka – use, drop weapon a další, méně podstatné funkce, které známe jinak spíš z her jako Half-life. (např. funkce hide weapon – opravdu nenápadné, když někdo běhá po mapě s rukama za zády…)

Zbraně – Zde se tvůrci Quake Real opravdu vyřádili – jako zbraň můžete použít v podstatě vše, co najdete a unesete – židli, monitor (pozor, musíte nejdříve odpojit konektor, jinak za sebou budete tahat i case s příslušenstvím), kuchyňský nůž… Zbraně jsou rozděleny do deseti skupin, z nichž v každé můžete mít jen jednu zbraň. Pokud chcete jinou ze stejné skupiny, musíte starou zahodit. Pokud sázíte na lítost spoluhráčů, můžete zbraň skrýt, nebo všechny vyházet a natáhnout jim jednu pěstí. Zranění jsou samozřejmě také realistická, záleží na tom, kam střílíte, pokud vám někdo prostřelí koleno, musíte se holt plazit, pokud vám někdo vypíchne oči (třeba příborovou vidličkou, hehe), nic nevidíte, ale dokud vás někdo nezabije, nebo se nezabijete sami, musíte běhat poslepu! Jiný příklad – zlomíte si nohu – musíte skákat po jedné, což samozřejmě dost zpomaluje – také riskujete, že do vás někdo strčí a vy spadnete na zem. Možností je bezpočet. Stejně jako zbraně funguje i vaše ochrana tělesné schránky – na začátku máte holé ruce a spodní prádlo (které lze také sundat!). Je dobré rychle vyhledat nějakou místnost s šatníkem, zamknout se v ní a rychle najít vhodnou pokrývku těla, která vás ochrání před základními útoky (i když proti raketometu je nejlepší spolehnout na svou rychlost).

Mapy – Jedná se vždy o skutečná prostředí – jaderná elektrárna, rodinný domek, základní škola (opuštěná) atp. Většinou najdete spousty základních zbraní na blízko, ale po pečlivějším prohledání zjistíte (jaká náhoda!), že dědeček, který bydlel v rodinném domku měl na půdě schovanou brokovnici a bednu granátů z války, že z kolárny v paneláku si někdo udělal muniční sklad, atd.

Typy hry – Hra se nese v duchu Quake 3, i zde můžete bojovat proti botům a odkrývat mapy v single playeru, nebo si dát nezávazně Skirmish game, nebo si to rozdat v síťové hře přes LAN nebo internet. Můžete si vybrat z již vytvořených postav, nebo si stvořit svou – viz následující odstavec, který se nazývá…

Editory – ve hře jsou zabudované dva editory – editor map a editor postav. Oba pracují na podobném principu – dodáte editoru různé fotografie vyfocené v případě postav na jednolitém pozadí, v případě místnosti zadáte její přibližný tvar a místo, odkud jste fotky fotili. Čím víc, tím líp. Editor pak po několika desítkách minut, často i po několika hodinách vyplivne postavu, které jen zadáte, kde má nohy, ruce, atd a v případě mapy nastavíte jednotlivé prvky – co lze sebrat, jaký je co typ zbraně, co dělá, jak se používá… Nastavení je celkem dost a tvorba jednoduché mapy zabere celý den, ale výsledek je opravdu skvělý. Já jsem si vytvořil sám sebe a sestru, se kterou hrajeme v multiplayeru a výsledek je skvělý – viz obrázky.

HW nároky – Hra má i přes realističnost minimální požadavky, na krabici jsem je nenašel, ale hra mi běhala plynule při rozlišení 1600×1200 a 16 bitech barev na mém 1GHz Celeronu s 384 MB RAM.

Zhodnocení – jednoznačně 10/10, hra nemá snad žádnou chybu, čímž nasadila laťku tak vysoko, že ji současné hry ani nevidí a velice těžko se bude překonávat i těm budoucím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.