Jak jsem jel studovat do Finska, část I. – byrokracie a peníze

Tento příspěvek je 1. z 4 částí v sérii Jak jsem jel studovat do Finska

Vyjet studovat do zahraničí s dotací je fajn způsob jak si dlouhá studia na VŠ zpříjemnit.

Už pěkných pár let uvažuju o studiíu v zahraničí. Studia jsou však drahá a zejména dnes v době „krize“ je často těžké sehnat si v zahraničí ke studiu dobrou práci. Proto jsem využil naše hodné ministerstvo a rozhodl jsem se vycestovat za studii do zahraničí s dotací z vašich daní v rámci programu Erasmus.

První pokus jsem učinil na konci roku 2006. V té době jsem chtěl vycestovat hlavně do Finska, vybral jsem si tedy pár škol, zhruba zkontroloval rozvrhy zda se tam dá trochu něco studovat v angličtině a podal si přihlášku. Ve výběrovém řízení jsem se dostal na školu kterou jsem chtěl, zbývalo vyplnit Learning Agreement. To je papír s předměty které bych rád studoval. Problém je ten, že je potřeba aby se alespoň některé předměty kryly s našimi a byly mi po jejich absolvování v zahraničí za naše také uznány. Pročež jsem byl nucen oběhat všechny vedoucí kateder které vypisují české ekvivalenty zda mi po návratu předměty uznají. To neprobíhá zdaleka bez problémů, nicméně nakonec se zadařilo a získal jsem potřebné podpisy. Po odeslání na finskou univerzitu mi však přišel mail, že v následujícím roce vypisují jen cca 7 předmětů v angličtině, ze kterých se mi pro má studia nehodil nečekaně ani jeden. Na webu jich přitom měli mnoho desítek a finsky se za půl roku slušně nenaučím. Desítky hodin vyhledávání informací, psaní mailů, čekání na vedoucí kateder a vyplňování všmožných formulářů tedy přišly vniveč.

O dva roky později, tedy na konci minulého roku jsem se do toho vrhnul znovu. V merku jsem měl tentokrát Finsko nebo Norsko, přeci jen, v Norsku jsou na rozdíl od Finska hory a ty já rád. Na naší škole je možno se na zahraniční univerzity hlásit jak na místa která domluvila fakulta, tak na ta rektorátní. Tentokrát jsem podal přihlášky na obě místa. Přijímací řízení opět bez problémů, nicméně brzy se objevil první problém. Dostali jsme termín do kterého se máme vyjádřit, zda přijímáme rektorátní místo. Zároveň jsem od fakulty dostal termín kdy si s námi chtělí pohovořit ohledně umístění na fakultní místa – ale až po rektorátním termínu! Buď jsem tedy musel vzít vrabce v hrsti (rektorátní místo, které jsem však dostal jen na jeden semestr), nebo risknout toho holuba na střeše – odmítnout rektorátní místo a pokusit se o fakultní, kam se však hlásilo na jedno místo 5 lidí (dle Oty Pejska, o kterém bude řeč dále). Samozřejmě byla tu možnost se nějak s rektorátem domluvit, ovšem po dva roky starých zkušenostech se mi s rektorátem nechtělo komunikovat více než bylo nezbytně nutné. Zde se dostáváme k první postavě mého příběhu – říkejme jí Ota Pejsek. Pan Pejsek je fakultní koordinátor, má tedy na starosti administrativu spojenou s fakultními dohodami. za tím jsem se zastavil pro radu co v této situaci dělat. Sdělil mi, že mám určitě vzít rektorátní místo, protože není žádný problém si rektorátní dohodu prodloužit na celý rok. Poslechl jsem ho tedy, rektorátní místo přijal a fakultní odmítl. Poté co jsem se však ohledně prodlužování ptal na rektorátu jsem se dozvěděl, že prodloužení dohody rozhodně není samozřejmé a navíc jsem po mailové konzultaci s cílovou univerzitou zjistil, že mi pobyt asi neprodlouží oni. Naštěstí mi zůstal alespoň ten vrabec v hrsti.

Další stadium vyřizování je opět Learning Agreement. Znovu jsem obíhal vedoucí kateder se střídavými úspěchy, volal a psal maily, až jsem měl papíry podepsané. Od posledního vedoucí katedry za kterým jsem byl jsem se dozvěděl, že stačilo to nechat podepsat od něj, protože je to má domovská katedra. to byla informace zásadně odlišná od té co jsem měl od naší proděkanky. Od té jsem se však poté co jsem jí podepsaný papír donesl dozvěděl, že mi stačil podpis u jakéhokoliv jednoho předmětu, neboť stačí když mi uznají jeden zahraniční předmět jako český. Což bylo zase v rozporu se metodickým pokynem na webu rektorátu. Podpis od proděkanky jsem získal, zbýval podpis od p. Pejska. Měl napsané úřední hodiny od devíti, byl jsem tam cca o půl desáté, p. Pejsek nikde. Mobil na něj nemám a papíry jsem musel odevzdat ještě týž den do 11 hodin na rektorátě, tak jsem na něj čekal před kanceláří. Přišel až za tři čtvrtě hodiny, sluneční brýle uvnitř budovy frajersky na očích, v obličeji naštvaný výraz a ještě se na mě obořil že jsem po něm chtěl více podpisů než prý bylo nutné. Blbá situace, kdy máte sto chutí někoho seřvat na tři doby, ale nemůžete, protože od něj něco potřebujete.

Předměty jsem si tedy vybral a odevzdal papíry na rektorátě, ale zjistil jsem dost nepříjemnou věc. Na univerzitě kam vyjíždím je totiž školní rok rozdělen do dvou semestrů a zároveň do 5 výukových období, kdy první semestr obsahuje první dvě a druhý další tři výuková období. Já jsem měl přihlášku na podzimní, tedy první semestr, ale předměty které jsem si vybral do Learning Agreementu i většina těch které chci studovat trvají veskrze první tři výuková období. Pokusil jsem se vymyslet s cílovou univerzitou jak studovat tři výuková období když mám výjezd jen na dvě, ale marně. Toto je v současnosti stále nedořešené, uvidím až tam přijedu, co se mi povede zapsat.

Po přijetí na cílovou univerzitu mě čekalo další kolo vyřizování. Ve městě kam jedu ubytování studentům zajišťuje studentské sdružení TOAS. Podmínky mají vcelku rozumné, hned jsem se tedy registroval. Komunikace byla rychlá, zejména po mně hned chtěli zálohu. V tom by nebyl takový problém, kdyby ji nechtěli na finský účet přímým převodem a to ještě tak, aby všechny poplatky hradil odesílatel, tedy příkaz typu OUR. Zjistil jsem že u mojí nenažrané banky bych zaplatil přes 1000 Kč, což se mi u platby cca 8500 Kč příliš nevyplatí, o „super kurzu“ banky nemluvě. Po zběžném projití nabídek našich bank jsem zjistil že si nikde moc nepolepším, takže jsem hledal jiné cesty. Našel jsem dobrý přehled na jednom fóru a šel jsem obvolávat společnosti které mě zaujaly. První dvě mi sdělily že kvůli jedné platbě mě registrovat nebudou, u třetí jsem naštěstí uspěl. Platba OUR sice taky nebyla nejlevnější za 500 Kč, ale příjemné jednání a možnost registrace bez návštěvy pobočky mě přesvědčily. Převod byl realizovaný velmi rychle, peníze byly na finském účtě pár dní poté co jsem je odeslal ze svého účtu na účet zprostředkovatele.

Plateb na Finský účet však očekávám víc, do 6. srpna navíc chtějí mít na účtě platbu za první měsíc. Přeci jsem se tedy rozhoupal a dojel si zařídit účet do do Německa. Rozdíl je opravdu znát. Nejen že je vedení účtu zdarma, v ceně je internetové bankovnictví a a převod po Evropě v eurech je za 0,18 €. Ale na pobočce mají česky mluvící bankéře, zřízení účtu trvá asi 15 minut a stačí podepsat tři papíry (pravda, v němčině, zajímalo by mě jakou mají platnost když nerozumím ani slovu :)). Snad jediná vada na kráse je špatný kurz koruny v německých bankách, je tedy vhodné si eura vyměnit předem v české směnárně a vložit je v bance v hotovosti. Jinak se veškerá komunikace od založení účtu dá realizovat poštou, respektive je potřeba zaslat potvrzení o přijetí hesel k internetovému bankovnictví.

V příští části se budu věnovat plánování dopravy do Finska.

Pozn.: Veškerá jména byla změněna, aby se na mě odpovědné osoby nenaštvaly a já mohl v klidu dostudovat.

Series NavigationJak jsem jel studovat do Finska, část II. – Doprava >>
.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.