Deník z Indie, Kašmíru, Ladaku 2016, část třetí – cesta zpět a Amritsar

Tento příspěvek je 3. z 4 částí v sérii Indie a Ladak 2016

Po půl roce cestovatelského odříkání jsem se konečně vypravil do té pravé Asie – protože Gruzie je přeci jen pořád poměrně evropská. Cíl byla Indie, hlavní cíl byl jeden z nejoblíbenějších indických himalájských treků – údolí Marky, Markha Valley Trek. Třetí část bude o dopravě zpět z Lehu a jednodenní návštěvě svatého města Sikhů – Amritsaru. Text je doslova přepsaný z deníku až na opravu hrubek, případné dodatky budou v hranatých závorkách [takhle].

Šrínagar

Sobota 17. 9. 8:05, Srinagar International Airport

Úplně podle plánu vše nešlo, ale jsem tu, se čtyřhodinovou rezervou. Respektive můj let ještě není na tabuli, tak snad ho nezrušili, zatím tam svítí zrušený jen jeden…

Ale zpátky k mojí cestě. Chvíli po poledni jsme vyjeli, cesta proběhla v pohodě a před šestou jsme byli kousek za polovinou (tou s lepším asfaltem) v Kargilu. Tam jsme píchli, řidič vyměnil kolo (mimochodem, vypadal trochu jako z romantického Bollywoodského filmu, ne, že bych nějaký viděl do konce…) a na „autobusáku“ nám oznámil, že zbytek cesty jede jiné taxi, které odjíždí v deset večer. Naštěstí se mě ujal mladý spolucestující Kašmířan, koupil mi večeři (romantickou zápletku nečekejte) a nějak jsme to tam přečkali. Kolem deváté jsme potkali řidiče, otevřel nám auto a mohli jsme se trochu vyspat.

Do Srínagaru jsme dorazili po čtvrté ráno, Kašmířan mi nabídl, že u nich můžu přespat, čehož jsem s díky využil. Přijel pro nás jeho bratr, o půl páté jsme byli u nich. Jen jsem se dozvěděl, že mě sice ráno hodí do centra, ale musíme vstávat už v 6 (za 1,5 hodiny), protože v 7 začíná blokáda a nedostaneme se nikam.

V 6:15 jsme vyrazili, stavil jsem se u Goluma pro věci, dal mu ₹200, načež se ze mě snažil vytáhnout víc, což se mu částečně podařilo.

Zato mi pomohl ukecat tuk-tuk na letiště za ₹230, což je oproti taxíku za 700 super cena. I když to znamená poslední kilometr ujít pěšky. Mělo by takhle jít ušetřit i při příletu, u výstupu doprava a pak dlouhou alejí až k hlavní bráně, tam počkat na tuk-tuk. Ale bez záruky.

Amritsar

16:17, InnDia hostel, Amritsar

Jsem úspěšně v Amritsaru. Chci se s vámi podělit o dva zážitky. No dobře, tři.

  1. 17kg batoh je ve Srínagaru v 15kg limitu.
  2. Počet razítek a formulářů je neuvěřitelně vysoký i u vnitrostátního letu.
  3. Taxikář: Potřebujete taxi?
    Já: Ano, kolik to bude stát do tohoto hostelu?
    Taxikář: ₹500.
    Já: To je hodně, co třeba ₹400?
    Taxikář (po dlouhém zamyšlení): No dobře, ₹300.
    Já: OK, ₹300.

20:57, InnDia hostel, Amritsar

Za odpoledne jsem toho moc nestihl, ale kvantitu nahradila kvalita. Dle návodu jsem šel z hostelu na kruháč a dal se doleva, za nákupním střediskem mělo být 2 minuty chůze Tikka Chicken. U taxikáře jsem si domluvil rikšu, abych to taky vyzkoušel – chlápek na kole, které má vzadu sedačku pro cca dva lidi (i když v Indii se tam vejde celá rodina i s nákupem). Nakonec týpek ujel asi 3 km, Tikka chicken jsme nenašli, zato jsme narazili na jinou doporučenou restauraci – Morklum [špatně čitelné] (nebo tak nějak). V Amritsaru je to taková vyšší střední třída – měl jsem kuře Tandoori a 2x lassi a platil kolem ₹760, takže na místní poměry pálka. Ale stálo to za to.

Co ale stálo za to rozhodně byla následná návštěva Zlatého chrámu. To je pro Sikhy posvátné místo, něco, jako Mekka pro Muslimy. Koupíte, nebo půjčíte si pokrývku hlavy, do úschovy dáte boty, nohy umyjete při vstupu a můžete dovnitř. Tam na vás čeká obrovský bazén, uprostřed kterého stojí samotný Zlatý chrám. V místě můžete zdarma spát, dostanete i něco k jídlu, pokud naopak penězi oplýváte, můžete nějaké přispět. Pokud oplýváte časem, můžete se zapojit do přípravy jídla. Mnoho lidí se v bazénu koupe, z náboženských důvodů.

Na samotný Zlatý chrám uprostřed bazénu jsem čekal asi hodinovou frontu. Uvnitř je několik svatých mužů, kteří dokola zpívají a hrají na nástroje. Jednou za čas navíc proběhne modlitba, kdy pán zvíci černokněžníka mává čímsi, co připomíná prachovku a přednáší modlitby. Kdo může, tak sedí, ve frontě na to ale nebylo místo.

Celý areál má super atmosféru, nadšení věřících je nakažlivé a navíc – kolikrát se podíváte do celého pozlaceného domu? Po setmění je navíc všechno krásně nasvícené. Jen škoda, že se v chrámu nesmí fotit. Sikhové jsou se svými turbany navíc hrozně fotogeničtí.

Možná to tak nevyznělo, ale byl jsem z návštěvy fakt nadšený. Jestli budete mít cestu kolem, Amritsar nevynechte.

Zítra už razím domů, teď je poslední šance se pořádně vyspat, tak jdu na to.

Neděle 18. 9., Boeing 787 – Dreamliner na letišti v Amritsaru

Tuk-tuk z hostelu – ₹200. Počet kontrol na letišti – 11. Počet razítek – 8. Divím se, že nasazují takový stroj na hodinový let.

Series Navigation<< Deník z Indie, Kašmíru, Ladaku 2016, část druhá – LadakDeník z Indie, Kašmíru, Ladaku 2016, část čtvrtá – vybavení a rozpočet >>
.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.