Výlet do Apulie – nejen Bari, Matera a Alberobello

Po Bari jsem už nějakou dobu pokukoval. V Jižní Itálii jsem ještě nebyl, Bari má pěkný exotický název a Wizzair tam létá z mnoha letišť, z nichž k Brnu jsou nejbližší Praha, Katowice a Budapešť. Když se tedy objevily levné letenky z Katowic do Bari za pětistovku s Wizz Discount klubem, který mám předplacený, nebylo o čem přemýšlet. Přelom ledna a února se jevil ideální, nemám rád davy a teplo. Zato hostely a restaurace by mohly být v zimě levnější. Většinou cestopisy z blízkých destinací nepíšu, ale nikam dál se asi až do léta nepodívám, tak abych nevyšel ze cviku 🙂

Doprava z Brna do Bari

Plán byl jasný, dostat se do Bari co nejlevněji, jen s příručním zavazadlem. Letenky s odletem v sobotu večer a návratem v úterý večer za 78 Zł s Wizzair, tedy asi 500 Kč podle kurzu mé banky. To je samozřejmě s Wizz Discount klubem, který se nicméně vyplatí snad vždy, pokud neletíte jen jeden let za rok a to ještě sami.

Doprava do Katowic s PolskiBus se dá v dostatečném předstihu sehnat zpáteční i za 4 Zł, to však nebyl můj případ. 62 Zł, tedy 400 Kč však považuju pořád za dobrou cenu. Autobusy jezdí dvoupatrové, pokud jste vyšší, je dobré být včas na nástupišti, abyste chytli dobré místo ve frontě. Sedadla mají totiž dost málo místa na nohy, s výjimkou několika (před schody apod.).

Letiště je od centra Katowic bohužel dost daleko. Dá se dostat i hromadnou dopravou, ale je tam přestup a chce to čas. Ten jsem raději ušetřil a zaplatil 40 Zł (260 Kč) za transfer na letiště s Matuszkem. Ten nejezdí z autobusového nádraží, ale od vlakového. Dojdete k vlakovému, projdete podchodem, na druhé straně vylezete ven a zastávka je hned naproti vám u silnice na konci náměstíčka. Přestup asi 10 minut.

Kdybych jel znovu, do Katowic se asi raději dopravím autem a svezu pár lidí přes spolujízdu. Bohužel jsem všechno objednával narychlo ve strachu o levné jízdenky s PolskiBusem. Parkování na letišti v Katowicích je za hubičku díky programu Fly Silesia a případní spolucestující vám navýšení nákladů nahradí.

Poslední částí je doprava z letiště do centra Bari. Pokud máte čas, nejlevnější variantou (po stopování a pěškobusu) je hromadná doprava linkou 16 za 1 €. Na letišti koupíte lístek a jedete. Jen to jezdí jen cca 1x za hodinu a cesta trvá 45 minut. Já pospíchal, aby mi nezavřeli hostel, takže jsem vzal přímý autobus z letiště za 5 €, který jede asi půl hodiny. Kupodivu (na Itálii) jel nejen na čas, ale dokonce o minutu dřív :-O Pro nejnetrpělivější je tu vlak, který vyjde kolem 6 € a jede jen 14 minut. Pak je tu samozřejmě taxi, pokud za něj chcete zaplatit víc, než za letenku a jet déle, než vlakem.

Všechny varianty vás dovezou do Bari na vlakové nádraží, které je hlavním centrem veškeré dopravy v okolí.

Za dopravu z Brna do centra Bari jsem tedy utratil cca 1320 Kč.

Ubytování

Bari je město velikosti Ostravy, s nalezením ubytování např. přes Booking není problém. Možností je i Couchsurfing, který jsem ale v Itálii už trochu zavrhl po zkušenosti z Říma, kde bylo prakticky nemožné najít něco pro pár.

Volba padla na Olive Tree Hostel, který nabídl rozumnou cenu za sdílený desetilůžkový pokoj a zároveň dobrou dostupnost na nádraží, které jsem plánoval v následujících dnech hojně využívat. Za tři noci jsem dal 59,37 €, s kurzem banky tedy cca 1650 Kč. Něco jsem samozřejmě ušetřil díky 2 % zpět z kreditky a 64 Kč zpět z Plné peněženky, takže nakonec reálně nějakých 1550 Kč.

Olive Tree Hostel je v pohodě, pokud vám nevadí ruch z ulice (alespoň v desetilůžáku). Hodnocení najdete na Bookingu.

Bari

Bari samo o sobě toho nemá až tolik co nabídnout a na prohlídku vám stačí zhruba půlden. Nicméně v neděli v Itálii prakticky žádná hromadná doprava nejezdí a tak jsem zvolil prohlídku centra hned na první den, i když jsem to měl původně v plánu až na den odletu.

Kromě povinných věcí (pevnost, bazilika Sv. Mikuláše a celkově staré město, které ale není příliš odlišné od jiných měst v regionu) jsem se vydal na rybí trhy, kde se prodávají kromě ryb i další potvory typu chobotnice a mořští ježci. Trhy jsou dva, jeden na molu k majáku, kde ale v pokročilých ranních hodinách byl otevřený jen jeden stánek. Druhý trh je zřejmě hlavní, o trochu jižněji na Molo San Nicola. Vařit sám jsem se neodvážil, tak jsem jen chvíli okouněl a pak se vydal po pobřeží směrem na východ, kde mapka z hostelu slibovala pláž.

Pláž tam sice jen, písečná, ale má jen cca 100 m na délku, v létě tam tak bude předpokládám poměrně narváno. Na konci ledna však bylo 10 °C a foukalo, tak jsem se vydal zpátky na hostel. Po cestě jsem se snažil o odlov několika kešek, ale v centru mi to trochu mařil Pochod míru, který jsem evidentně zrovna chytl.

Polignano a Mare

Po návratu z hostelu a lehkém obědě jsem začal zjišťovat možnosti, jak se z Bari v neděli přeci jen dostat. Město je naštěstí na „Jaderské železnici“ vedoucí podél italské boty ze severozápadu na jihovýchod, kde občas něco jezdí i v neděli. Volba tak padla na Polignano a Mare, slibující staré město na útesech poddolovaných jeskyněmi. A hlavně, odjezd vlaku ve dvě odpoledne a zpátky v osm večer za 2,50 € v jednom směru. Ideální.

Během pobytu bohužel celou dobu více či méně pršelo, naštěstí ne natolik hustě, abych přišel o výhledy. Ty jsou parádní, vlny narážely do útesů, staré město stálo pokojně nad nimi, mosty přes údolí potoka jsou vyloženě fotogenické (v lepším počasí) a pláž pod nimi byla prakticky prázdná a ideální k meditacím. Zejména na téma „co tu budu ještě tři hodiny dělat?“, protože celá prohlídka vám zabere hodinu, možná dvě.

Vzhledem k počasí jsem se nakonec uchýlil do levně vypadajícího podniku hned vedle mostu, objednal si výbornou místní pizzu Puglia (kterou bohužel pečou až od sedmi, jako snad všude v regionu) a strávil několik hodin do odjezdu vlaku v teple.

Matera

V sobotu přišel čas na jeden ze dvou hlavních cílů, který se už nenachází v Puglii, ale v provincii Basilicata. Do Matery se z Bari dá dostat úzkokolejkou železnice Ferrovie Appulo Lucane za 4,90 € jedna cesta. Ta trvá zhruba dvě hodiny, podle vlaku.

Nádraží má FAL pár desítek metrů napravo od hlavního, jízdenku si koupíte na přepážce, nebo v automatu (nebere karty), turniket naskenuje QR kód, všechno je pěkné a čisté a ve stanicích je WiFi zdarma. Pro její aktivaci musíte bohužel mít italské číslo.

Vyjeli jsme zhruba na čas, bohužel však po cestě nastaly nějaké technické problémy, takže jsme začali nabírat zpoždění. Aby to nebylo málo, ve vlaku nešla otevřít okna, zato topení topilo ostošest. Všichni začali sundávat péřovky (ty se tam totiž v zimě – 10 °C – běžně nosí) i další oblečení až do trička. Někde v Altamuře se někomu povedlo odchytnout jakéhosi technika a říct mu, ať topení vypnou. Ten vše odkýval, nic se ale nezměnilo. Kousek před Materou se zjevil i strojvedoucí, se kterým ve vlaku vznikla pravá italská hádka, sdělil nám, že topení je automatické a nejde vypnout, ale že otevře okno. Otevřel tedy pomocí kličky jedno malé okýnko, zajistil kartonem aby se nezavřelo a za spílání cestujících odešel zase do kabiny. To vše trvalo asi čtvrt hodiny a my byli asi čtvrt hodiny před Materou, kde vlak končí…

Horko ve vlaku mi rozhodně nezabránilo sledovat krajinu. V okolí Bari není kdovíjak moc srážek, ale v zásadě je tam zeleno. Jak jsme se blížili k Mateře, začínala převládat spíše polopoušť, místy s olivovníky. Vše je ve vyšší nadmořské výšce a u kolejí byly občas zbytky sněhu, i když slunce pálilo jako o život a teplota vzduchu byla už ráno přes 10 °C. Matera má tři vlakové zastávky, za první Matera Villa Longo se vlak zanoří do tunelu, kde se nachází i zastávka Matera Centrale, kde doporučuji vystoupit. Pokud zaspíte, dojedete na konečnou Matera Sud, která není od starého města o moc dál.

Samotná Matera ale za utrpení ve vlaku rozhodně stála. Historické město, kde je snadné zabloudit a i s GPS se leckdy ocitnete ve slepé uličce, odkud se musíte stovky metrů vracet. A k tomu sassi – domy vytvořené v jeskyních v místním údolí, kde se žilo až do 50. let 20. století. Jak se píše na Wikipedii, žilo se v těch samých jeskyních posledních 9000 let…

V jeskyni je vytvořený i jeden z místních kostelů. Od něho můžete obdivovat cca 100 m hlubokou soutěsku Gravina di Matera. Pokud chcete vidět sassi na druhém břehu, musíte sejít po cestě pro pěší dolů k mostu, na druhé straně zase vylézt nahoru… a po prohlídce v opačném gardu. Pokud jste při penězích a líní, můžete dojet na druhý břeh i taxíkem, ale je to poměrně zajížďka. Nicméně nedovedu si tento výlet představit v létě v 35 °C, i v lednu jsem se v tričku na slunci dost zapotil.

Altamura

Po poledni už jsem se Matery nabažil dost, nastal tedy čas na další město. Altamura je po cestě do Bari a našla se tam kostra 130 000 let starého muže. Také je tam muzeum. To jsou v zásadě všechny informace, které jsem před příjezdem věděl.

Nádraží je v Altamuře poměrně vzdálené od centra a ještě jsou tam dvě vedle sebe. Blíž k městu je zastávka státních drah, kde však už nic nejezdí, za ním je pěkné nádražíčko FAL, ke kterému se dá dostat podchodem.

Centrum je klasické jihoitalské starodávné s úzkými uličkami. Vévodí mu bazilika, které však bohužel v době návštěvy byla v opravě a zavřená. Tak jsem aspoň prošmejdil uličky, dal si oběd (placka podobná americké pizze, není propečená a jí se nejspíš studená – nevíte někdo jméno?) a našel konečně muzeum. To je trochu schované mimo historické centrum, ale cesta stála za to. Před muzeem je zkamenělá stopa dinosaura, což mě nadchlo, vstup je zdarma a expozice není sice velká, ale pro mě jako laika tak akorát, aby mě nezačala nudit. Pokryté jsou zejména starověké a raně středověké nálezy.

Cesta zpět proběhla bez potíží, celková cena lístků byla 4,90 + 1,80 + 3,20 = 9,90 €.

Muzeum v Altamuře

Obrázek 1 z 1

Muzeum v Altamuře

Alberobello

Poslední a odletový den mi zbyl na návštěvu asi nejznámějšího místa v okolí – městečka Alberobello. To je známé zejména svými kamennými kruhovitými stavbami trullo ve stylu Šmoulíkova, akorát naštěstí většinou v přírodních barvách, nebo v centru bílé. Mnoho je jich předělané na komerční objekty, zejména prodejny suvenýrů, ale v některých se stále bydlí.

Do Alberobella jezdí opět vlak, tentokrát zase jiné společnosti, Ferrovie del Sud Est. Zřejmě aby se vyhnuli mainstreamu, v jejich jízdním řádu je zastávka v Bari označená jako Bari Centro, zatímco ostatní společnosti ji mají označenou jako Bari Centrale. Je to nicméně ta samá stanice, jen musíte projít podchodem až na poslední nástupiště, kde vás uvítá poměrně zašlá bouda, kde si můžete koupit lístek za 4,90 € na jeden směr. Dobrým zvykem v Itálii jsou veřejné zdroje vody – o pití se tedy nemusíte moc starat a na každém rohu, zejména na nádraží, si naberete čerstvé.

Nástupiště je poměrně plné a tak když s 13min zpožděním přijíždí vlak, nastává typická mačkanice. Nechápu, proč v tolika státech nechápou to jednoduché pravidlo, že když nepustí nejdřív lidi ven, tak se zdrží i sami, protože „nejdřív ven, pak dovnitř“ je prostě při šíři vlakových uliček ten nejefektivnější systém.

Do Alberobella přijíždíme s krásným 15min zpožděním a vyrážím na trulli, které jsem viděl částečně už z vlaku. Na periferii je používají už spíš jen jako kůlny, ale v centru Alberobella jsou pěkné bíle omítnuté s prodejnami všeho možného. V některých se ale zřejmě stále bydlí. Nad centrem je kostelík, který má střechu ve stejném stylu.

Nakupuju suvenýry a nevím, co dál, protože mám ještě několik hodin času i s rezervou na cestu na letiště. Jdu tedy na vlak s tím, že mi jeden právě ujel, ale pojedu dalším do města Martina Franca, o kterém nevím zhola nic, kromě toho, že tam jsou tři kešky.

Trulli v Arbelobellu

Obrázek 1 z 1

Trulli v Arbelobellu

Martina Franca

Mám štěstí, vlak měl opět zpoždění, takže pár minut poté, co jsem koupil lístek, už sedím ve vlaku směr Martina Franca. Uvažoval jsem i o výletě až do Taranta, ale to by mi dalo jen hodinu času na prohlídku, tak jsem plán zavrhl.

Město Martina Franca není moc známé, zvlášť v porovnání s blízkým Alberobellem a Tarantem. Má však pěkné historické centrum a turistů je jen pomálu. Zaujal mě místní bývalý sirotčinec, kde prý měli v 18. století i jakýsi předchůdce baby boxu – kam chudí mohli dát dítě, o které si nemohli dovolit se starat.

Zpátky z Martina Franca je to skoro dvouhodinová cesta vlakem, kterou začínáme se čtvrt- a končíme s půlhodinovým zpožděním. S tím se nicméně počítalo, takže zbývá jen nakoupit sýry a šunku (kousek od nádraží jsou hned dva vhodné obchody naproti sobě) a odjet MHD na letiště, což už proběhlo bez větších zážitků. Cesty vlakem toho dne přišly na 4,90 + 1,10 + 5,60 = 11,60 €.

Rozpočet

Přepočty z € jsou přibližné podle kurzovního lístku banky. Nepočítám se slevami za používání kreditní karty apod.

  • Doprava Brno – Bari a zpět: 1325 Kč
  • Ubytování v hostelu v Bari tři noci: 1648 Kč
  • Doprava po okolí: 666 Kč
  • Celkem: 3639 Kč

Nepočítám s výdaji za jídlo, suvenýry apod., protože to je hodně individuální a pokud budete hodně šetřit, neutratíte o moc víc, než doma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.