Na kole kolem západní Makedonie – z pod Korabu k Ohridu

Tento příspěvek je 2. z 6 částí v sérii Makedonie 2017

Původně to měl být úplně jiný výlet. Autem, objíždět nejvyšší vrcholy balkánských států, vždycky dojet, vylézt, přespat… ale nakonec jsem na podobnou akci nikoho nesehnal a půjčení auta by mě samotného přišlo moc draze. Tak jsem obětoval dvě kola a čtyři válce, přibalil cyklošortky a vydal se v červnu prozkoumávat krásy západní Makedonie v mírnějším tempu. Z původního plánu zůstalo snad jen sbalení se jen do kabinového zavazadla u Wizzairu. V poněkud kratší druhé části se dozvíte, jak jsem zvládl přejezd mezi horami na severu a letoviskem Ohrid u stejnojmenného jezera.

Sjezd do Debaru

Z výstupu na Korab se vracím lehce po poledni a tak se rozhoduju nahnat nějaké ty hodiny oproti harmonogramu a sjet ještě dolů, kam to půjde. Vidí mě pohraničník a jde si pokecat – prý jsou na stanici vždycky týden a jen každý druhý den jdou hlídkovat, tak se dost nudí. Když už jsem si připadal, že jsem vyzvěděl dostatek vojenských tajemství, loučím se a vyjíždím směrem dolů na jih.

Cesta z kopce příjemně ubíhá, jen nikde není žádná civilizace a já už mám docela hlad. První hospoda u cesty byla obsazena jen dvěma psy, kteří se radostí z návštěvy cyklisty mohli uštěkat, ale majitel nikde. Naštěstí o pár kilometrů dál potkávám pod kostelem sv. Jovana Křtitele restauraci. Vypadá poměrně luxusně, číšníci v krojích, klasický balkánský kýč se skalkou a fontánkou… v zablácených cyklošortkách a několik dní nemytý tam působím jako pěst na oko a je vidět, že se číšník musí přemáhat, aby mě rovnou nevyhodil.

Naštěstí pro mě jsme v Makedonii bohatá klientela a tak jsem se najedl i napil dosyta za nějakých 160 Kč. Bohužel jsem udělal opět stejnou chybu jako v Mavrovi Anovi a dal si „lemonade“, což není věc, která by se dala jen tak popíjet, ale spíš něco na způsob citronky. V litrovém džbánu.

Před Debarem zastavuju u pěkného, ale odpadky zaneřáděného Debarského jezera a koupu se. Je to trochu humus, ale mám pocit, že vrstvu soli z mých zad bych už později nemusel rozpustit. Bohužel hned po koupačce jsem přejel most, za kterým je opět výživné stoupání. Po výšlapu na Golem Korab a ujetých několika desítkách km ve vedru, mi dalo dost zabrat.

Před Debarem je klášter, kde se ptám na možnost přespání. Bohužel je klášter pouze ženský, takže mě dovnitř nevezmou, ale mám prý zkusit ve městě.

Ve městě hotel je, hned na začátku u benzinky. Nad cenou 40 € za noc chvíli uvažuju, protože už jsem opravdu vyřízený, ale nakonec vítězí zdravý rozum a jedu dál. Na hotelu mi řekli, že v Debaru jsou hotely jen dva, tento a pak „Hotel Venice“. Jedu dál po trase a Benátky nikde, zato potkávám bouřku, tak si jdu alespoň nakoupit. Až na konci Debaru potkávám další benzinovou stanici, kde je poměrně zašlá značka značící ubytování. Nejdřív váhám, ale pak se ptám – a voilà! Za 5 € na noc slušný pokoj nad benzinkou se dvěma postelemi a super výhledem. Sociálky na chodbě, ale splachovací záchod, i když olezlý, o tom se mohlo mešitě jen zdát!

Debarské jezero

Obrázek 1 z 1

Debarské jezero aneb cesta do Strugy není jen z kopce.

Celková vzdálenost: 50.22 km
Max. výška: 1463 m
Min. výška: 574 m
Celkem nastoupáno: 376 m
Celkem naklesáno: -1175 m
Celkový čas: 04:24:41
Stáhnout

Pahorkatina k Ohridu

Další den ráno vstávám do příjemného ranního vzduchu po noční bouřce a vyrážím dále na jih. Cíl je buď Ohrid, nebo alespoň Struga na břehu Ohridského jezera.

Krajina a silnice se na začátku vlní, taková makedonská Vysočina. Až před Strugou to vzdává a začíná rovina, přibývají pole a mizí stromy. v tom vedru nic moc, ale alespoň kilometry rychle ubývají.

Je znát, že jde o turistickou oblast, hned za Debarem potkávám první cykloturistku výletu a před Strugou cykloturistu. Díky rovině se začínají množit i místní cyklisté.

Ve Struze odpočívám a dávám si místní specialitu – šíleně drahého pstruha a k němu samozřejmě Skopsko. Když už mám pocit, že teplota klesla na rozumnou hodnotu, vyrážím dál na Ohrid. Po chvíli zjišťuju, že jsem měl ještě chvíli čekat, teploty a slunce jsou tu pro mě, zvyklého na turistiku spíše na severu, dosti vražedné.

Celková vzdálenost: 67.32 km
Max. výška: 737 m
Min. výška: 590 m
Celkem nastoupáno: 533 m
Celkem naklesáno: -508 m
Celkový čas: 07:30:26
Stáhnout

V Ohridu jsem si rezervoval sdílený pokoj dál od centra ve Villa Ohrid Anastasia. Za 5,5 € super pokoj, všude čisto, ručník v ceně a když se majitel dozvěděl, že jsem z ČR, byl nadšený. Znáte to, Slovani atd… Ono se vůbec leckde vyplatí přiznávat český původ, občas vás přestanou brát jako chodící peněženku…

Po chvíli odpočinku nastal čas jít si projít centrum Ohridu a posbírat pár kešek. Ohrid má dostatek památek jak ze středověku, tak i pár starověkých, takže pokud máte rádi historii, nudit se nebudete. Za shlédnutí určitě stojí jako Samuelova pevnost, tak starověký amfiteátr, nebo klášter svatého Klimenta a Pantelejmona Jen mi Ohrid přišel ještě více turistický, než Skopje.

Po několikahodinové prohlídce města přišel čas jít spát a vyrazit opět do kopců.

Series Navigation<< Na kole kolem západní Makedonie – pod horami pod Velký KorabNa kole kolem západní Makedonie – zpátky na sever >>
.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.