Fila Skeletoes Amp – první zkušenosti

Už nějakou tu dobu jsem uvažoval o vyzkoušení pětiprstých bot od Vibramu. Protože jsem ale nenašel jediný obchod s nimi v Brně a má chodidla nejsou úplně konfekčního tvaru, nechtělo se mi je při jejich poměrně vysoké ceně objednávat naslepo z Internetu. Jednou po cestě z práce jsem však v Deichmannu, který jinak není zrovna zavedený prodejce sportovního vybavení, zahlédl konkurenční boty – Fila Skeletoes. Když jsem je pak o pár měsíců později viděl v 50% slevě, tak bylo jasno. O mé zkušenosti s botami a jejich nákupem se s vámi chci rozdělit v tomto článku.

Teorie

Verze Skeletoes Amp, kterou jsem zakoupil, je určená pro „Atlety, kteří chtějí minimalistický pocit z boty, ale zároveň podrážku, která tlumí“ (volně přeloženo z Amazonu). To není zrovna můj případ, obvykle nedobíhám ani MHD a v jiných atletických disciplínách jsem taky nikdy neexceloval. Boty tedy vyzkouším při běhu spíše jen okrajově, zato s nimi vyzkouším i věci, pro které primárně určené nejsou.

Nákup

Při nákupu prstových bot nastal problém, který jsem očekával už díky čtení diskusí o FiveFingers. Boty se musí zkoušet v ponožkách a do prstových bot se s bezprstovými ponožkami nedostanete. Ty prstové k zapůjčení nemají, pouze k prodeji. Ještě před koupí bot jsem tedy musel zainvestovat do nízkých prstových Fila ponožek za 150 Kč. Materiál Coolmax, takže cena poměrně rozumná.

Po koupi ponožek chci zkoušet boty, vyzouvám své ponožky a zkouším natáhnout své nově zakoupené prstové – a nastal první problém. Velikost ponožek je sice prý pro nohy velikosti 43 (nebo tak nějak) – 46, kde se do horní hranice těsně vejdu, mé prsty u nohou se však konfekčním velikostem vzpírají. Do ponožek je musím doslova rvát. Dávám jim tak 20 použití, než se odeberou do věčných lovišť. Nutno dodat, že mé prsty na nohách mají tvary, za které by se nestyděla lecjaká horská borovice. Pokud jste šťastnými majiteli prstů, které připomínají spíše smrk ztepilý, problémy mít nejspíš nebudete.

Proces byl dokončen. Ponožky jsou jakž-takž narvány na prsty a nastal čas obout boty. Ty šly poměrně lehce, je nutné dát pozor, aby byl správný prst ve správné díře, ale to je jen o cvik. Po nasazení jsem neměl pocit, jako bych boty neměl (jako píší někteří o Vibramech), spíše to byl pocit opravdu lehkých běžeckých bot. Prsty jsou od sebe roztažené více, než když jdete naboso, díry pro ně jsou poměrně široké, takže pocit stísněnosti se nekoná. Spíše naopak cítíte, jak vám bota prsty roztahuje (kromě dvou krajních, bota má jen čtyři prsty, ponožka pět). V botách jsem se v prodejně trochu proskákal, necítil jsem se v nich na 100%, ale ani ne vyloženě nepohodlně. Za 699 Kč jsem se rozhodl je koupit.

Boty na doma

Doma jsem boty zkoušel na bosém chodidle jen na pohyb po bytě. Boty nikde vyloženě netlačily, nebyly ani vyloženě nepohodlné, nemohl jsem si na ně ale pořádně zvyknout, pořád mi přišly, že nepřirozeně roztahují prsty od sebe – není to vyloženě nepříjemný pocit, ale nenazval bych ho ani jako pohodlný. Po čase bych si ale asi zvykl.

Po několika hodinách mě pravá bota začala tlačit pod kotníkem na její hraně, tak jsem je sundal. Naboso se noha potí, takže ponožky to chce.

Boty do města

Za pár dní jsem potřeboval jít pěšky do města, cca 5 km zpáteční cesta, tak jsem neodolal, abych boty opět nevyzkoušel. Povrch převážně asfalt, občas dlažební kostky a štěrk. Boty se chovaly očekávaně, povrch je mnohem víc cítit, dlažbu od asfaltu poznáte na první došlap, ale necítíte zase každý kamínek. Vzhledem k oddělení prstů a měkkosti podrážky se trochu mění způsob nášlapu, brzy jsem měl trochu otlačené záprstí, stejně jako když jdu bos. Jinak ale boty fungovaly bez problémů a až na nezvyk s roztaženými prsty se šlo poměrně pohodlně.

Během pohybu po městě jsem to vzal kousek i běhmo. V botách se běží pěkně, jsou lehoučké, skoro necítíte, že máte něco na noze. Na dlouhé běhání po asfaltu to asi není, je ale možné, že se správným běžeckým nášlapem to bude jiné.

Večer jsem se šel projít další 4 km, tentokrát za geocachingem, poměrně dost do kopce a z kopce. Zkusil jsem to bez ponožek. Výsledek – odřená pata, jedna bota se mi na noze mírně hýbala. Po více km by to zřejmě odnesly i prsty, které trochu dřou. Takže ujištění – od teď opravdu jen s ponožkami.

Boty do přírody

Další den jsem botky vytáhl za město do přírody. Cílem bylo vyzkoušet, jak se chovají mimo upravené stezky. Nakonec jsem nachodil necelých 14 km různým, převážně lehčím, terénem (přeci jen jsem měl pořád ještě odřenou patu).

Po začátku na asfaltové silnici přišly cesty pro traktor, cyklisty a pěší. Ukázalo se, že je to pro boty asi nejlepší terén. Měkká podrážka je výhodou, cítíte na co šlapete, ale není to nepříjemné. Prsty jsou zepředu chráněné, nemusíte se tak bát zakopnutí o kořen nebo kámen. Na běh/chůzi v podobném terénu prostě ideální. Problém je jen v tom, že do podrážky se čtvercovým hlubokým vzorkem (Na co je tak hluboký vzorek potřeba? Tlumení při běhu?) se rády chytají kamínky a větvičky. Hodně záleží na velikosti kamínků, někdy jsem na štěrkové cestě nenachytal skoro nic, jindy jich byly v podrážce desítky. Pokud navíc přejdete ze štěrku na asfalt, boty kvůli kamínkům a měkké podrážce začnou vrzat. Budete tak středem pozornosti nejen kvůli prstovým botám.

Během geocachingu jsem zkusil i volný pohyb (poměrně udržovaným) lesem a po louce. Jak asi čekáte, není to to správné prostředí pro tyto boty. Mezi prsty se zachytávají větvičky a porost, do bot vám padá bordel. Je to o trochu lepší než v sandálech, takže nouzově se to dá, ale že bych si to nějak užíval se říct nedá. Navíc jste ideální pochoutkou pro klíšťata.

Po cestě se objevilo i pár záludností, jako je prudký sypký svah. Boty drží na noze lépe, než jsem čekal a na povrchu drží téměř jako pohorky. Proti sandálům neporovnatelně lepší. Po překonání svahu však očekávejte vysypávání písku z bot.

Suťová pole, ledovce a podobné lahůdky jsem neměl možnost vyzkoušet, nicméně oboje si dovedu živě představit a nijak mě to s těmito botami neláká. Pokud máte něco takového za sebou, dejte vědět v komentářích 😉

Boty na vodu

Na konci června 2012 jsem boty vyzkoušel i jako podvodní přezůvky na Lužnici. Přeci jen, síťované boky a jejich lehkost si o zkoušku přímo říkají.

Nicméně boty do vody zjevně určené nejsou. Okamžitě se do nich dostal písek, který jde sice vypláchnout, ale sundávejte si je každých pár minut pohybu ve vodě… proti kamenům a zřejmě i jinému nepořádku na dně však chrání dostatečně.

Zejména špatný nápad je pak lézt do vody i s ponožkami. Díky nim se v botách udrží ještě více písku a ztíží se jejich vyplachování (protože mokrý písek se nalepí na ponožky).

Což o to, písek se (nejen) ve vodě dostane téměř do každých bot. Co mi však vadilo nejvíc je dlouhé schnutí. Pokud jsem boty večer sundal, odpoledne je chvíli sušil na slunci a přes noc je nechal v předsíňce stanu, ráno nebyly o moc sušší než předchozí večer.

Do vody tedy raději ne, vaše staré tenisky si nejspíše povedou lépe.

Závěr

Boty bych doporučil pro běhání a nenáročnou turistiku mimo tvrdé povrchy. Na lesních cestách a pěšinách jsou boty jako doma. V těžším terénu se samozřejmě nechytají a na asfaltu vás nejspíš budou brzy budou bolet chodidla, zejména pokud nejste na podobný typ bot zvyklí.

Oddělení prstů trochu mění pozici nohy a tím i nášlapu, změna je ale jen malá, zřejmě kvůli tlusté podrážce. Žádné zázraky pro zdraví tak nečekejte. S jiným typem Fila Skeletoes toto nemusí být pravda.

Za 700 Kč se koupě těchto bot podle mého názoru vyplatí. Pokud bych je měl kupovat za neslevněnou cenu 1400 Kč, určitě bych nejdříve vzal do úvahy pětiprsťáky od Vibramu, které začínají jen o tři stovky výše.

7 odpovědí na “Fila Skeletoes Amp – první zkušenosti”

  1. Panove, jen tak se zeptam. Po tech letech co byla napsana recenze. Ma je jeste nekdo? Me se teprve letos zacaly rozpadat. 4 roky na nohou od jara do podzimu. Vzdy jen naboso a i xxx km nabehano. Boty, na ktere nedam dopustit. Jsou to super boty, jen se uz nedaji sehnat. Jinak bych koupil treba 3 pary ve 46.

    1. Já je pořád mám, podrážka je na pár místech děravá, jak se mezi ty „čtverečky“ dostávají kameny, tak na pár místech popraskala.
      Ale jinak pořád drží, naběháno s nimi můžu mít něco k tisíci kilometrů a běhám s nimi pořád, nebyl to špatný kup 🙂
      Koukám, že na Amazonu se ještě prodávají, ale novější model – a je to něco jiného, spíš na způsob Vibram FiveFingers se čtyřmi prsty.

  2. Dnes jsem se byl v „kostroprstech“ proběhnout. Asi 5 km, -6 °C, místy asfalt, místy led nebo udupaný sníh. A boty předčily má očekávání. Samozřejmě trochu kloužou, ale míň, než bych čekal. Navíc podrážka parádně izoluje, takže o nějaké zimě odspoda nemůže být ani řeč. Do hlubokého sněhu by to samozřejmě nebylo, ale to by snad nikoho nenapadlo 🙂

  3. Dobrá recenze, taky přidám trošku vody do mlejna 🙂

    Škoda, že tu není zastoupení pro Brno, prvnotní myšlenkou mi bylo taktéž zakoupit origo FiveFingers, ale za tři a půl „na slepo“, tak jsem si vzpomněl, že jsem viděl u Deichmana podobné – čili máme stejný.

    Prvotní rozchození bylo hodně o zvyku, koupil jsem si nějaký speciální sprej – s hedvábím. Před obutím našplíchnu na nohu, rozetřu a obutí jde o něco lépe. Pro sichr i filtry do bot, které po vyzutí vytáhnou vlhkost. Mám je už necelý půlrok a běhám jen naboso. Bez problému je mám v předsíni mezi ostatníma botama a návštěva se mi nijak nevyhýbá 🙂

    Běhám vcelku dost, takže s nevhodností do lesa Ti musím dát za pravdu. Jehličí, kamínky adrobná havěť se dostatne do boty velmi rychle. Rozmajdání ve vnitřku boty se pak dostává těžko pryč. Nejvíc mě však štve věc jiná. A to když jdeš v terénu a máš mezi trávou nějaké malé ostré větvičky nebo tvrdé stonky. Bokem prstů se Ti to zapíchne do kůže a opravdu to není nic příjemného – zlaté bodnutí včelou.. Konstrukce podrážky, osobně bych čtverce dal za příčinu pohodlí podrážky a jejímu přirozenému ohybu (tak aby nijak nelimitovala při ohybu nohy). Pak se tam snadno dostávají kamínky a další větší předměty (kovové mince jsem tam zatí nenašel…).

    Po delším používání a běhu se mi pomalu začíná klubat palec, zatím však drží a reklamovat je nechci. Běh s nimi je komfortní a o mnoho lepší než „ultra mega vzdušné profiboty s kosmickýma či jakýma podrážkama“. Takže můžu jen doporučit, prsty jsou zvyklé a teď mohu směle překročit o další schod výš k Vibramům.

    1. Ahoj,
      s tou trávou jsem problém neměl, jen s tím, že se mi zachytávala mezi prsty a člověk nachytá za chvíli slušnou „kytku“ 🙂
      Ten sprej – můžeš napsat jaký konkrétně? Slyším o tom prvně, ale vyzkoušel bych.
      Čtverce kvůli ohybu nohou – to mě nenapadlo, myslel jsem že je to jen designový nepraktický prvek. Ode dneška už na ně tolik nenadávám 🙂

      1. Jojo, louce se taky vyhýbám, běžně na rande neběhám, takže kytky mezi palcem a ukazovákem nejsou vhodné 🙂
        Sprej je přímo od Deichmanna, „hedvábný sprej“ za 99 Kč, 100 ml, vcelku příjemný.
        Přeci jen ty botky mají dle mého smysl v tom, abys nic moc navíc necítil a ohyb byl přirozený, takže proto ty kamínky v podrážce zatím promíjím 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.