Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 5. – Mehamn, Bodø, domů!

Tento příspěvek je 5. z 6 částí v sérii Nordkinn 2019

V páté části se dozvíte, jak probíhala naše cesta domů s jednodenní zastávkou v trochu zapomenutém norském městě Bodø. Cestování po německých a polských dálnicích je sice trochu nuda, ale i tak nás čekala prohlídka Bodø a jednoho z největších norských mořských vírů Saltstraumen, skoro 70 km po nezpevněné švédské vesnické cestě, rychloprohlídka Uppsaly, téměř jsme nestihli trajekt a 30 km před cílem jsme píchli…

Mehamn – Olderdalen

Ale zpět na sever. Ráno po treku už nikam nespěcháme. Původní plán byl jet do finského Kilpisjärvi, kam bych se rád vrátil a podíval se na Norsko-Finsko-Švédské trojmezí. Předpověď ale hlásí mlhy a k tomu je tam poměrně drahý kemp, tak se nakonec rozhodujeme tam nejet.

Varianta je i podívat se na Nordkapp, když už tu jsme… je totiž jen 67 km vzdušnou čarou od Nordkinnu. Po silnici je to však těch kilometrů celých 393, nebo se dá jet z Kjøllefjordu trajektem do Honningsvågu – ten ale odplouvá ve tři ráno a přišel by nás na 177 € za auto se čtyřmi lidmi, což by znamenalo znatelné navýšení rozpočtu.

Volíme tedy nejkratší trasu do Bodø. Stanovat na divoko se nám moc nechce a rádi bychom usušili věci, tak hledáme nejlevnější ubytování po cestě, které nakonec nacházíme v malé přímořské (přífjordové?) vesničce Olderdalenu.

Expressen Camping Olderdalen zažil své nejlepší časy v době, kdy moji rodiče chodili do základní školy, ale cena 510 kr za čtyři osoby je na Norsko vyloženě bezkonkurenční. V ubytování jsme navíc sami, ani majitele nikde nevidno, jen klíče nám nechal na stole, takže využijeme celé zábradlí pro sebe a sušíme věci promočené z výletu na Nordkinn. Kemp je navíc kousek od fjordu, odkud jsou pěkné výhledy na moře a okolní hory.

Celková vzdálenost: 607.76 km
Stáhnout

Olderdalen – Bodø

Cesta za Olderdalenem je trochu únavná, nejdřív jedete 20 minut po jedné straně fjordu, poté se otočíte a jedete po druhé straně zpět, než se konečně zanoříte do tunelu. Výhledy na fjordy na chvíli střídá vnitrozemí s tisícimetrovými vrcholy, abychom postupně zase klesli k trajektu Skarberget – Bognes. Norsko se dá téměř celé projet ze severu na jih bez použití trajektu, výjimkou je právě tento úsek, který po silnici objet nejde (pokud si nechcete zajet pár set km přes Švédsko). Trajekt naštěstí není drahý (184 kr za auto + čtyři osoby), naneštěstí přijíždíme chvíli po jeho odjezdu a musíme čekat skoro hodinu na další.

Další úsek už převážně známe z cesty na Lofoty. Silnice se občas klikatí podél fjordů, občas po úbočí hor, provoz je mírný a je rozhodně na co koukat. Ve Fauske odbočujeme na silnici do Bodø, kde mají z nějakého důvodu mýtnou bránu, druhé mýto pak platíme na příjezdové cestě do kempu, který se nachází hned vedle letiště.

V kempu Bodøsjøen zjišťujeme, že má romantická představa o dvou letadlech za den byla poněkud mylná – přímo nad stanem nám přistávají zhruba dvě letadla do hodiny. Kemp je ale jinak pěkný, velká kuchyňka, prádelna a kousek za kempem krásné výhledy na fjord s typickým bodøským panorama.

Celková vzdálenost: 574.89 km
Stáhnout

Bodø

Následující den je odpočinkový před dlouhou cestou a odletem M.. Využíváme ho k prohlídce města o 50 000 obyvatelích, kde dlouho nikdo moc nechtěl bydlet.

V Bodø není příliš mnoho turistických atrakcí, mezi ty nejznámější patří zřejmě muzeum letectví, které je kousek od kempu. Protože však nikoho z nás letadla příliš nezajímají, pokračujeme rovnou do centra, kde se nachází městské muzeum.

To nás bohužel trochu zklamalo. Expozic není mnoho, první interaktivní výstava v Norsku je zajímavá, ale neohromí (akvárium s vycpanými rybami a když zmáčknete tlačítko s jejich jménem, rozsvítí se na nich světýlko). A tahák muzea – největší vikingský stříbrný poklad? Zapomeňte na Piráty z Karibiku, tenhle by se vám se svými 1,2 kg vešel do pytlíku na bačkory. Ve školce.

Jako celek to nebylo tak zlé, dozvěděli jsme se dost o historii Bodø (která zase tak zajímavá není) a některé expozice nebyly špatné. Plus je vždycky fajn, když se promítá film, takže nemusíte celou dobu stát.

Druhé navštívené muzeum bylo muzeum lososů, které je ještě marnější, než to první, ale alespoň bylo zadarmo. Cokoliv víc o něm psát je škoda písmenek (k jeho obraně nutno dodat, že bylo v rekonstrukci).

Jinak je Bodø takové normální, lehce zapomenuté, norské městečko s pravoúhlými ulicemi, které je ze tří stran obklopené mořem a ze čtvrté kopci. Na jižní straně je úžasný výhled na panorama, které bylo oblíbené u fotografů už roku 1880, rozeklané štíty hor za fjordem v čele s tisícimetrovým Borvasstindan budí rozhodně respekt.

Saltstraumen

V okolí Bodø je ještě jedno místo, které jsme nemohli vynechat – Saltstraumen. Téměř půl kilometru krychlového vody prochází několikrát denně skrz 150 m širokou úžinu, jak příliv a odliv naplňuje a vyprazdňuje fjord Saltfjorden do většího fjordu Skjerstad.

Pro představu, 0,4 km3 vody je zhruba množství, které proteče Vltavou v Praze za měsíc a půl. Tady proteče každý den dvakrát tam a zpět.

Silný proud láká nejen rybáře a racky, ale také mnoho turistů, kteří obdivují zpěněné víry, které proud vytváří. Nad úžinou je navíc fotogenický most, který se klene 40 m nad hladinou.

Jinak je to ale v podstatě o tom, že stojíte a koukáte na víry ve vodě. Pokud nevíte, jak zjistit, bude nejsilnější proud, tento web vám napoví.

Bodø – Uppsala

Co si budeme povídat, nastává ta nejméně záživná část. M. ráno odletěl a nám nezbylo, než sednout do auta a to samé odřídit.

Waze občas překvapí – někdy v dobrém, někdy v špatném. Tentokrát nám cestu udělal zajímavou. Když se totiž podíváte na mapu, uvidíte, že cesta z Bodø do Stockholmu vede tak trochu oklikou. Respektive šlo by to i dost zkrátit, až na ten úsek mezi Arjeplog a Sorsele, kde to vypadá, že nic nevede.

Když si mapu trochu přiblížíte, pak ještě trochu… a ještě trochu, tak cestu uvidíte. V Arjeplogu doprava a pak kousek za polovinou znovu doprava a dojedete přes Sorsele. Je tu jen malý problém – ta druhá odbočka je nezpevněná a jede se po štěrku. A ta první se opravuje, takže se momentálně taky jede po štěrku.

Běžný člověk, když slyší Švédsko, tak si představí nábytek z IKEA a bohatý sociální stát. Nicméně i tak tu jsou na venkově občas cesty bez asfaltu a s naloženým autem musíte dávat pozor, do které díry vjedete, abyste zespodu nic neurvali. K tomu občasný sob na silnici a máte o zábavu vystaráno.

Zpestření to ale bylo příjemné, auto jsme nepoškodili, cestu si zkrátili a oproti nudné pobřežní silnici, na kterou jsme se připojili u Sundsvall, to bylo fajn.

Cestu končíme v Uppsale, kde máme zařízené spaní přes Couchsurfing – těsně před Uppsalou je ještě uzavírka na několik desítek kilometrů (Waze si tu navíc zkazila jméno a naviguje úplně nesmyslně), takže dojíždíme až kolem jedenácté večerní.