Práce na farmě v Norsku I – příprava a přeprava

Do Norska jsem se dlouho chtěl podívat a po pobytu ve Finsku jsem se rozhodl, že bude další na řadě, až se zase někam budu chtít dlouhodobě podívat. Původní plán byl odjet v roce 2010 pracovat na farmě přes letní prázdniny. Ten bohužel nevyšel, neboť mi agentura (v ČR zastupovaná Student Agency) nesehnala na prázdniny umístění. Na konci téhož roku mi bylo firmou kde jsem začal pracovat přislíbeno v Norsku školení, z toho však také sešlo. Konečně nyní, na konci roku 2011, se zadařilo a do Norska na farmu jsem odjel.

Přihlášku na farmu jsem do Student Agency dodal v červnu 2011 s tím, že bych chtěl odjet v září nebo říjnu na libovolnou dobu. Princip je ten, že si farmáři vybírají podle motivačních dopisů, fotografií a dalších informací lidi nabízené agenturou a ty poté obvykle kontaktují. Pokud se farmář se zájemcem domluví, dají vědět agentuře, která vše zajistí po formální stránce (a vyinkasuje peníze jak od farmáře, tak od účastníka). Nejprve se ozvala na konci července farma v Laponsku, poblíž Lofot, kde bych se staral 6 měsíců o dobytek. Bohužel jsem v té době nebyl v dosahu Internetu a když jsem si po čtyřech dnech jejich e-mail přečetl a odepsal, už přijali někoho jiného.

Byl jsem z toho poměrně zklamaný, neboť se jednalo o téměř mé vysněné umístění, nicméně čekal jsem dál. Ke konci července se znenadání ozvali ze Student Agency, že pro mě mají rovnou Placement Offer, tedy oficiální nabídku přes norskou agenturu. Tu sice mohu odmítnout, ale pokud poté neprojeví zájem další farmář, stejně budu muset platit poplatek za program cca 10 000 Kč. Chtěl jsem na sever Norska a starat se o zvířata, místo toho jsem dostal nabídku na jih a sbírat švestky a jablka. Mezi výhody zase patřila kratší nabízená doba (přeci jen 6 měsíců je poměrně hodně, když nevím, jaká bude hostitelská rodina, nová nabídka byla jen na 3 měsíce, na Vánoce tedy budu doma) a krátká vzdálenost od letiště Sandefjord Torp, kam létá z Prahy Wizzair. Požadavek na příjezd byl co nejdříve a tak jsem nabídku přijal, zaplatil požadovaný poplatek agentuře a začal plánovat cestu.

Farma je situována u fjordu Drammensfjorden na jižním pobřeží Norska, nejbližší větší město je Drammen. Ten je vzádlený cca 60 km od již zmíněného letiště Sandefjord Torp (prezentovaného Wizzairem jako "Oslo", které je ve skutečnosti vzdáleno přes 100 km). Protože Wizzair nabízí poměrně levně přepravu zavazadel o hmostnosti až 32 kg, nebylo o čem přemýšlet. Letenka z Prahy stála včetně jednoho zavazadla cca 1200 Kč, jediným problémem byla navazující doprava. Letadlo mělo přilétat 21:15 a poslední vlak do Drammen odjížděl 21:40 - vlaková zastávka je navíc asi 1 km vzdálená. Autobusy už ten den žádné nejezdily s výjimkou Wizzair expresu do Osla (že by náhoda? - ten však stál cca 700 Kč, takže jsem ani nezjišťoval, jestli v Drammenu staví. Risknul jsem to s tím, že pro mě farmář případně přijede. I když jsem to nečekal, letadlo přiletělo přesně na čas, zavazadla byla na páse asi za 10 minut, takže jsem těsně stihnul právě odjíždějící autobus přibližující na nádraží. Vlak měl naštěstí zpoždění, takže autobus čekal o chvíli déle.

Ve vlaku jsem zaplatil 118 NOK (asi 360 Kč) za hodinu jízdy do Drammen (studentské jízdné). Ve vlaku mě potěšila přítomnost wifi a minimum lidí, nicméně wifi po mně chtěla přihlášení uživatelským jménem a heslem NSB (Norské dráhy), které jsem samozřejmě neměl. Byla tu sice možnost se zaregistrovat, ale vždy jsem skončil na jakési chybové hlášce, takže jsem hodinu strávil příjemným zkoušením různých prohlížečů a způsobů jak se na wifi dostat. To jsem ještě netušil, že toto první nedorozumění s norskými telekomunikacemi není zdaleka poslední.

[Show as slideshow]

V Drammenu na mě už čekala připravená dodávka a byl jsem odvezen na farmu... o čemž si můžete přečíst v dalším díle.