Na Island jsem se chtěl podívat už roky, ale pořád mi na to nějak chyběly peníze. V posledních letech se ale díky akcím na letenky dá leckde dostat i za rozumný obnos a tak jsem si počkal na akci, koupil letenky, dal dohromady pár tisícovek na útratu a vyrazil. Sám, během pouhých 10 dní jsem nemínil dělat kompromisy. Cílem byl zejména asi nejznámější trek Laugavegur a uvažoval jsem i o výstupu na Hvannadalshnúkur – nejvyšší horu Islandu. Přestože to nakonec nevyšlo, zaskotačil jsem si alespoň s mačkami, cepínem a průvodcem na nejobjemnějsím Evropském ledovci. Nakonec jsem se rozhodl článek rozdělit, v této části se dozvíte, jak jsem se na Island dopravil a jak se mi líbilo v Reykjavíku.
Příprava a doprava na Island
Jak asi nemusím přípomínat, Island je země na stejnojmenném ostrově zhruba na severozápad od Velké Británie a na východ od Grónska. Je tak nasnadě, jak se na něj dá dostat – lodí, nebo letecky. Pokud jste už zkoušeli vyhledávat ceny trajektů, asi jste zjistili to, co já – trajekt jede nějaké 4 dny a cena je podstatně vyšší, než za letenku. Rozhodnutí tedy bylo jasné.
Jako u jakýchkoliv dražších letů se vyplatí plánovat dopředu a čekat na akci. V mém případě jsem na Akčních letenkách chytil akci z Bruselu do Reykjavíku za cca 5500 Kč za zpáteční let. Dá se narazit i na lepší nabídky, nicméně po zkušenostech doporučuji si počkat na let co začíná někde blíž, viz dále. Z Prahy byla asi před rokem akce na letenky za cca 7000 Kč, kdybyste něco takového viděli, tak to je dobrá nabídka.
Samozřejmě se dají jednodušeji sehnat letenky v „hloupá“ data mimo sezónu – nicméně ještě v červnu může být mnoho vedlejších silnic neprůjezdných, takže byste mohli být odkázáni jen na Ring Road – kde je toho na druhou stranu také mnoho k vidění.
Do Bruselu jsem se chtěl dostat se Student Agency autobusem s First Minute nabídkou za 950 Kč. Bohužel, jak se říká, „Kdo chce moc, nemívá nic“ a tak dlouho jsem čekal na šikovnější dopravu na Jízdomatu, až se počet First Minute míst u Student Agency vyčerpal a cena poskočila na dvojnásobek. Náhradní plán tak byl Ryanair z Bratislavy a zpátky JetAirFly do Prahy, oboje i s 15kg zavazadlem do 1500 Kč jednosměrně.
Plán poměrně vyšel, jen pozor na letiště Charleroi poblíž Bruselu, kam lítají nízkonákladové společnosti. Autobus do Bruselu se dá koupit v předprodeji na Internetu za 5 €, pokud na to ale zapomenete, na místě zaplatíte 17 €, což je poměrně zásadní rozdíl. A v Belgii stopovat už od pohledu na mnohaproudé dálnice není nic moc (nezkoušel jsem). Z Bruselu na Bruselské letiště Brussels-Zaventem pak jezdí i vlak, zaplatíte však letištní příplatek 5 € na osobu k běžnému tarifu, takže bych volil raději autobus. Dá se tam ale s dostatkem času dojít i pěšky. Na letiště si doporučuji vyhradit dostatek času, ve frontách na odbavení se dají strávit i hodiny. Ve 4 ráno.
Abych to shrnul, letenky jsem měl za cca 5500 Kč, ale za dopravu do Bruselu na letiště a zpátky včetně dopravy z ČR jsem dal dalších asi 3600 Kč. Takže doporučuji pozjišťovat vše dobře předem. Což je samozřejmě trochu těžké, když na vás na webu letecké společnosti svítí to poslední volné místo či dvě 🙂
Doprava z letiště a Reykjavík
Z letišť se obecně špatně stopuje, takže jsem v Keflavíku (to je to mezinárodní letiště, co se často označuje jako Reykjavík – ten má ale svoje, vnitrostátní letiště) chvíli přešlapoval před Flybusem za 350 Kč. Času ale byla kvůli kvůli brzkému odletu a časovému posunu spousta, tak jsem si řekl, že autostop risknu. Tak jsem si v pohodě odlovil geocache na konci duhy a přešel lávové pole k silnici na stopa. Vidím tři auta za sebou, zvedám ruku a první dvě projela. Poslední byla devítimístná dodávka s polepy, tak dávám ruku dolů a otáčím se, že půjdu ke kruháči, nechci platit. Řidič i tak zastavuje a bere mě do Reykjavíku, prý vozí kapely na místní festival. Jak se ukázalo později, nebylo to nějaké zvláštní štěstí, déle jak půl hodiny jsem na Islandu na stop nikdy nečekal (snad s výjimkou silnice F208 do Landmannalaugar, kde ale za tu dobu projela jen 2 – 3 auta).
V Reykjavíku jsem si dal batoh do úschovny v City Bus Hostelu (mohu doporučit, zvlášť pokud s sebou máte spacák) a šel se projít po Reykjavíku. Na benzínové pumpě jsem koupil plynovou bombu (asi jediná věc, která má na Islandu cenu srovnatelnou s tou v ČR), v supermarketu nakoupil jídlo (dva supermarkety jsou poblíž kruháče na západ od přístavu, dá se koupit i slušné sušené jídlo, i když na výběr moc není), na trhu koupil sušené ryby na přikusování na cestě (cca 300 Kč / 100 g, ale stojí to za to, trh u přístavu má otevřeno jen o víkendu) a prošel se po městě. Centrum je malé, takže ho budete mít prochozené za několik hodin, pokud nebudete chodit do muzeí, takže asi není nutné něco doporučovat. Jen mě mrzí, že jsem nestihl vylézt na Perlan, odkud je prý pěkný výhled a navíc je kousek od hostelu.
Po přespání v City Bus Hostelu jsem vyrazil směr Landmannalaugar – o čemž vám poreferuji v příštím díle.
.
