Sex, drogy & IT
Kdy, jak a kam, k tomu obvykle i za kolik.
Aktualizováno 13. 1. 2022
Potřebovali jsme z různých důvodů opět jet do Běloruska. V době, kdy je tu stále tutlaná epidemie Covid-19. V době rozsáhlých povolebních protestů s několika mrtvými. S měsíčním kojencem. V třicetistupňových vedrech. Ve 22 let starém autě bez klimatizace s propadlou technickou (prodlouženou o půl roku nařízením EU). No a když jsme tam už jeli, musím se s vámi podělit o tom, jak se tu vlastně jezdí.
Pokračovat ve čtení „Bělorusko autem“
Když jsem bydlel u Brna, bylo to s ježděním na horském kole jednoduché – když jsem si chtěl lehce zablbnout, dalo se dojet na singltrek do Mariánského údolí, nebo trochu dál do Jedovnic. Teď by se mi však hodily nějaké jednoduché traily na Plzeňsku – a kde nic, tu nic. Jediné, co se klasickým upraveným trailům v okolí podobá, by měly být Berounka Trails, najít informace o nich ale nebylo zrovna jednoduché.
Pokračovat ve čtení „Berounka Trails“
Letošní zima potěšila spíš ty, kteří zimu rádi nemají a podzim se nenápadně překlopil rovnou do jara. Tak jsme si řekli, že si zajedeme rovnou do opravdového jara – s levnými letenkami z Norimberku do Palerma. Únor se ukázal jako ideální doba pro návštěvu pro nás, co nemáme rádi horko a v moři se stejně moc rádi nekoupeme. A navíc nám to vyšlo na Valentýna… Ceny jsou uvedené za dvě osoby, pokud není uvedeno jinak.
Pokračovat ve čtení „Tři únorové dny na západní Sicílii – Palermo a Agrigento“
Na Velký Javor jsem měl v plánu dojít už před deseti lety, když jsem šel přechod Šumavy. Plán tenkrát nevyšel (už ani nevím proč) a já skončil v Železné Rudě. No a protože se mi letos na podzim naskytla volná neděle s pěkným počasím, naplánoval jsem trasu od hraniční železniční stanice Železná Ruda – Alžbětín a ráno se vydal na cestu.
Pokračovat ve čtení „Výstup na Velký Javor (Großer Arber) ze Železné Rudy“
Aktualizováno 18. 2. 2020
Poslení část bych chtěl věnovat tomu, co se nevešlo do předchozích částí – například rozpočtu, užitečným odkazům a dalšímu.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 6. – Co se nevešlo“.
V páté části se dozvíte, jak probíhala naše cesta domů s jednodenní zastávkou v trochu zapomenutém norském městě Bodø. Cestování po německých a polských dálnicích je sice trochu nuda, ale i tak nás čekala prohlídka Bodø a jednoho z největších norských mořských vírů Saltstraumen, skoro 70 km po nezpevněné švédské vesnické cestě, rychloprohlídka Uppsaly, téměř jsme nestihli trajekt a 30 km před cílem jsme píchli…
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 5. – Mehamn, Bodø, domů!“.
Nordkinn, Nordkyn, Kinnarodden. Všechna tři jména označují skálu na nejsevernějším konci Evropy – alespoň tom kontinentálním. Proč je ve stínu svého známého bratříčka Nordkappu je jasné – nedá se tam dojet po silnici, maximálně pod něj soukromou lodí. Na Nordkapp dojedete autem či autobusem, je tam infocentrum, kde zaparkujete, koupíte si machrnálepku, přes místní WiFi pošlete selfíčko s nejsevernějším bodem… Co na tom, že jste na ostrově a ani nejste v jeho nejsevernější části.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 4. – cesta na Nordkinn“.
Po flákačce v Petrohradu nastal čas nasbírat další kilometry, abychom se dostali k dalšímu důležitému cíli naší cesty – nejsevernějšímu bodu pevninské Evropy – Kinnaroddenu alias Nordkinnu. K tomu si užít severské přírody po cestě a podívat se, jak vypadá Rusko mimo turistická centra. Hlavně jsem byl zvědavý na Murmansk, který je se svými 300 000 obyvateli největším městem za polárním kruhem. Nebyl jsem zklamaný, některé stereotypy o Rusku se nám vyvrátily, jiné ale rozhodně potvrdily.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 3. – Karelie, Murmansk a přejezd do Norska“.
Petrohrad, mezi lety 1924 a 1991 přejmenovaný na Leningrad a v místním slangu prostě Pitěr, je se svými pěti miliony obyvatel druhé největší město Ruska a rozhodně jedno z těch nejvíce navštěvovaných, alespoň z Evropy. Přestože byl založen až roku 1703, vznikla tu spousta celosvětově známých památek v čele s Ermitáží, jejíž sbírky nejsou o moc menší, než ty ve Vatikánu, či Louvre. My tu strávili tři dny a přestože nejsem zrovna městský typ, pokusím se vám je alespoň trochu přiblížit.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 2. – Petrohrad“.
Delších cest postarší Fabií combi SDi z roku 2003 máme za sebou více. V roce 2013 jsme si to všechno spíš jen osahali, dojeli do Jotunheimenu, vylezli na Galdhøpiggen (což jsem si vyzkoušel už rok předtím) a hurá zpátky. V roce 2015 už jsme se odvážili podstatně severněji, kromě Kebnekaise jsme si užívali půlnočního slunce na Lofotech. Od té doby mi ale stály vrtaly hlavou dva projekty – dojít na nejsevernější bod pevninské Evropy Kinnarodden a dojet na sever Norska skrz Rusko. No a protože dovolené není nazbyt, rozhodli jsme se realizovat lehce šílenou variantu – oba nápady spojit a k tomu přidat prohlídku Petrohradu.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 1. – z Jeseníku do Petrohradu“.