Jak jsem jel studovat do Finska IV. – Návrat a shrnutí

Aktualizováno 18. 1. 2014

Do ČR jsem se vrátil v prosinci 2009. S odstupem bych tedy chtěl popsat popříjezdové formality a shrnout dojmy z Finska.

Formality

Dle popisu rektorátu to neznělo až tak složitě. Ještě před odjezdem domů se mělo vyřidít potvzení o době pobytu na zahraniční univerzitě, to proběhlo bez problémů. Do 10 dnů po ukončení pobytu pak vyplnit formulář se zkušenostmi na webu. Ten je docela dlouhý, ale naštěstí má mnoho nepovinných položek. Nepříjemností je že se vyplňuje na dvakrát, pokud ještě nemáte uznané přdměty.

Trochu problémem se ukázal Transcript of Records. Přestože jsem poslední zkoušku udělal 18. 12. 2009 a na vyhodnocení zkoušek mají na univerzitě měsíc, Transcript přišel až 10. 2. 2010, standardní doba pro jeho dodání rektorátu je přitom 14 dní od ukončení pobytu. Nicméně to nebyl problém můj, ale rektorátu a finské univerzity a naštěstí ho na mě ani nijak neházeli. Po přijetí Transcriptu jsem šel za proděkankou pro uznání předmětů. Měl jsem podpisy o uznání na srovnávacím archu už z doby před odjezdem, takže nedělala problémy a podepsala mi „Doklad o uznání studia v zahraničí“, což je v podstatě ten samý papír, jen s jinou hlavičkou. Ten jsem donesl na rektorát a myslel jsem si že mám vyhráno. Na rektorátu jsem skutečně měl a uzavřeli to se mnou.

Co jsem však nečekal byly problémy na pedagogickém oddělení fakulty (PeO). Přestože jsem jim donesl onen „Doklad o uznání studia v zahraničí“, který stačil rektorátu a kde byly vypsané předměty které chci uznat a přestože jsem měl srovnávací arch s podpisy vedoucích kateder, dostal jsem instrukce na vyplnění fakultního formuláře „Žádost o uznání zkoušek a zápočtů“, což je opět to samé, jen to má jinak rozmístěná okýnka a jinak se to jmenuje. Dobrá tedy, potřeboval jsem stejně uznat jen tři předměty, bohužel ze tří různých kateder, tak jsem opět oběhal tři vedoucí různých kateder a sehnal podpisy. Abych to neměl jednoduché, vedoucí mé hlavní katedry nebyl napoprvé v úředních hodinách u sebe, aniž by se obtěžoval to oznámit někde na webu (byl v zahraničí), takže jsem se projel přes půl Prahy zbytečně. Napodruhé už to naštěstí vyšlo.

Ve středu jsem pak vyzbrojen novým formulářem šel znovu na PeO. Tam mi formulář vzali a že se mám stavit v pondělí s indexem, musí ho schválit děkan. Ve středu poté jsem tam zašel a měl jsem na žádosti přilepenou cedulku, jestli nechci kredity i za zbylé předměty, které nechci uznat za předměty fakultní. Řekl jsem tedy že ne, protože nebudu znova obíhat vedoucí kateder a kreditů mám dost. OK, prý se mám stavit příští pondělí. Tak jsem tam zase další středu zašel (v pondělí nemám čas) a na žádosti nová cedulka – prý si musím nechat uznat všechno co jsem studoval alespoň jako nepovinné, jinak budu muset vracet stipendium. Nevím co je do toho fakultě, když výjezd zařizoval rektorát, papír si poslat neumí, ale o stipendium starost mají. Při diskusi s referentkou PeO jsem se mírně vytočil a nakonec šel raději podpisy sehnat. Znovu jsem tedy oběhl dva z vedoucích kateder a příští středu formulář opět odevzdal na PeO (pokud se v tom trochu ztrácíte, jedná se o mou čtvrtou návštěvu po příjezdu). Za týden naštěstí bylo již vše v pořádku, napsal jsem si tedy do indexu předměty, musel ho nechat na PeO a nečekaně jsem si měl přijít další středu. Za týden jsem tedy na PeO zašel znovu (popáté) a ani jsem nemohl uvěřit tomu, že už opravdu nic nechtějí a můžu v klidu spát aniž by se mi zdálo o formulářích.

Celkově začalo vyřizování Erasmu v listopadu 2008 a skončilo v dubnu 2010. To vše abych mohl ve Finsku studovat celkem 4,5 měsíce. Během této doby jsem pro výjezd a uznání předmětů vyplnil desítky formulářů, napsal desítky mailů a nachodil mnoho kilometrů. Stálo mi to za to, ale mohlo mi to stát za to víc.

Co se mi ve Finsku líbilo

Po příjezdu se mi líbila příroda. Pro Čecha je hezká, spousta jezer se skalkami, borovice, břízy a zeleň vůbec. Problém je, že pokud nejedete hodně na sever, je v celém Finsku prakticky stejná. V národních parcích je to trochu barevnější, ale to je pro laika tak všechno. Po pár týdnech se věčné výlety kolem jezer dost zají. Na výlet super, na dlouhodobý pobyt už míň.

Houby – ve Finsku se sbírají minimálně, takže houbaři mají v podstatě jistotu úspěchu. Hodně se sbírají bobule – brusinky, borůvky a další, které u nás příliš neznáme.

Sauna – pro mě jednoznačně největší plus Finska. Sauny jsou prakticky v každém domě a existuje mnoho veřejných saun. A vylézt z veřejné sauny a jít si zaplavat v zimě do zamrzlého jezera, už to je zážitek pro který stojí tam jet. Líbil se mi přístup Finů k nahotě, ve veřejných saunách se sice nosily plavky, ale na soukromých a studentských akcích byly běžné smíšené sauny a přitom všechno probíhalo jaksi přirozeně, bez čehokoliv sexuálního. Zkuste u nás navrhnout cizí slečně ať s vámi jde do sauny a pak že se půjdete ochladit do lesa :o) Co mi na saunách trochu vadilo je ten Finský přístup k nim – hodně rádi se sdružují, takže studentská sauna bývala buď úplně plná, nebo prázdná. Chtělo to tedy vychytat správné časy. Nechápu co má někdo ze saunování kdy stojí v pozoru na zemi (kde je navíc zima od nohou) namačkaný na ostatní co se do sauny narvali za každou cenu. V sauně studenti často pijí pivo, ve veřejných saunách jsem viděl spíš vodu.

Finská slušnost. Finové jsou pro svou slušnost známí, pokud někoho o něco požádáte, snaží se většinou vyhovět. Kamarád zažil kdy se zeptal autobusáka MHD jestli neví jak mu navazuje spoj a ten (za jízdy) volal na centrálu a zjistil mu to. Problém můžete mít občas pokud se ptáte anglicky, to u Finů bohužel často zvítězí stydlivost nad jejich angličtinou a raději dělají že vám nerozumí. Nestalo se mi to (respektive ti lidé co mi nerozumněli vypadali že opravdu nerozumí), ale tvrdilo mi to nezávisle na sobě několik Finů.

Samozřejmě se mi líbila finská hudba, nejen v metalu mají výborné kapely a i na malém koncertě v zapadlém klubu narazíte na zajímavá hudební uskupení.

Cyklostezky – jsou opravdu všude a kde nejsou, jezdí se po chodníku. Časté jsou chodníky, kde je uprostřed vyznačená čára oddělující část pro chodce a pro cyklisty. Líbilo se mi to určitě víc než český právní stav, kdy pokud chci jet podle předpisů, ocitnu se občas na čtyřproudovce v horším případě bez krajnice. Kolo je ve Finsku tedy dosti populární, i když většina měst je na vlnitém terénu a tedy se zdaleka nejezdí po rovině.

Neutrální poznatky

Finská mentalita – Je zatěžko charakterizovat Finy jen pár slovy a samozřejmě je takové shrnutí občas až nemístná generalizace. Nicméně se pokusím něco načrtnout alespoň v hrubých rysech. Finové jsou velmi slušní – a to ne pouze nějak povrchně, ale opravdu respektují ostatní a dávají to najevo. Většina Finů je také spíše zamlklá, ale nemyslím že vyloženě samotářská. Spíš mi přišli Finové stydliví a odbourávající stydlivost alkoholem, nebo na hromadných akcích, kde mohou řádit v rámci davu. Jsou přesní (to je důležité např. u hromadné dopravy, většinou se odjíždí ze zastávky dříve než později) a neradi mluví jen tak do větru. Pro Čecha, natož pak třeba pro Španěla proto vypadají Finové jako zamlklí, ale není to tak úplně pravda, jen zbytečně nemluví pokud nemají co důležitého říct. Na druhou stranu jsou Finové individualističtí a nenechají si příliš zasahovat do života (kromě státu 😉 ), nedávají to ale nijak okázale najevo.

Policii tu potkáte jen párkrát do měsíce, přesto je tu bezpečno, neviděl jsem je ani jednou něco řešit a jedinou bouračku jsem viděl když cyklistka vjela bez rozhlížení na přechod mezi auta. Finové jsou většinou hrdí na svůj národ, na to co v historii dokázal a na své sisu, tedy něco jako odhodlanost, vytrvalost a cílevědomost. Hodně o Finech vypovídá jejich styl humoru – kde jinde se těší takové popularitě například soutěž ve hraní na neexistující kytaru, soutěž v nošení manželek nebo v hodu mobilním telefonem? Finové mají rádi absurditu, až mi to občas přišlo dost přehnané a nepříliš vtipné, to je však jen otázka vkusu.

Ceny – Jakožto ve správném štědrém sociálním státě jsou vcelku levné základní potřeby a drahé všechno ostatní. Jídlo proto nakoupíte za ceny jen mírně vyšší než v ČR, ale jakmile chcete cestovat, koupit si alkohol, zajít do restaurace nebo dokonce použít taksi (to není překlep), tak sáhnete hluboko do kapsy. V běžné hospodě koupíte pivo za cenu blížící se 5 € a to je dost i pokud vezmu v úvahu zdejší oproti ČR 3-4x vyšší platy (také však mají vyšší nezaměstnanost). Vodka je dobrá, ale vcelku drahá, nejvíc se tu ale stejně pije již zmíněné pivo. Co se týče běžných domácích potřeb, dají se často za velmi levno sehnat v bazarech – pokud máte čas a trpělivost.

Co se mi ve Finsku nelíbilo

Ve Finsku je šedivo a to jak reálně, tak obrazně. Mlha klidně dva týdny v kuse, zataženo je skoro pořád, všechno je takové hrozně spořádané, lidé na sebe na ulicích a vlastně ani jinde moc nemluví (kromě středy a víkendu, to jsou opilecké dny rozvazující jazyk). Nejsem nijak moc komunikativní typ, ale při svém výletu do Milana s levnou letenkou od Ryanair jsem si hned připadal mnohem příjemněji i s italskými rozmlácenými vlaky, často nepříjemnými lidmi a pouličními otrapy. Lidé se ve Finsku socializují spíše doma, na soukromých akcích nebo v hospodách, kde je to však mnohem méně časté než v ČR.

Shrnutí

Dát si po dobrém koncertě pivo v sauně u jezera je super, ale žít bych ve Finsku nechtěl. Pobytu však rozhodně nelituju a jel bych tam znovu.

Dodatek: Pokud znáte mé názory, jistě se podivujete, že tu oslavuju program Erasmus, který je placen z EU a tedy z daní. Osobně jsem samozřejmě proti podobným programům dotovaným z peněz lidí kterým nic není do toho že se chci podívat do zahraničí. Nejsem však člověk který by proto programu nevyužil, neboť bohužel si pobyt v budoucnu zřejmě na daních více než zaplatím. Uznávám ale že to někomu může znít pokrytecky či alibisticky, rád na toto téma případně podiskutuju.