Tři únorové dny na západní Sicílii – Palermo a Agrigento

Letošní zima potěšila spíš ty, kteří zimu rádi nemají a podzim se nenápadně překlopil rovnou do jara. Tak jsme si řekli, že si zajedeme rovnou do opravdového jara – s levnými letenkami z Norimberku do Palerma. Únor se ukázal jako ideální doba pro návštěvu pro nás, co nemáme rádi horko a v moři se stejně moc rádi nekoupeme. A navíc nám to vyšlo na Valentýna… Ceny jsou uvedené za dvě osoby, pokud není uvedeno jinak.

Doprava

Celé to měl být velice nízkorozpočtový výlet, za prvé finanční situace nedovolovala a za druhé si tak člověk užije víc místního života, než turistického pozlátka na hotelu.

Letenky jsme koupili ty nejsockovitější s malým příručákem u Ryanairu dohromady za 1883 Kč – na tři dny bohatě stačí. Větší problém byl, jak se na letiště dostat. Hromadná doprava jela z Plzně špatně, nebo byla tak drahá, že by vyšla mnohem dráž, než auto. Auto vycházelo levněji, ale zase bychom na letišti dali 57 € za tři dny parkování, což je skoro cena letenky.

Nakonec jsme zaparkovali v přilehlé industriální čtvrti Zeigelstein, kde je hlavně mimo pracovní dobu dostatek parkovacích míst. Nemám sice parkování ve čtvrtích přihlehlých k letišti rád, ale tady to naštěstí není, že parkujete někomu před domem. Na letiště je to pak asi 2 km přes les. S kufrem s kolečky by to nebylo nic moc, ale s lehkými batůžky to bylo příjemné protažení mezi sezením v autě a v letadle.

V Palermu je doprava z letiště jednodušší, je tam zavedená vlaková linka, takže za 5,90 € / osobu / cestu se dostanete do centra (na Palermo Centrale za 50 minut).

Celkem jsme tak dali za dopravu z Plzně do centra Palerma a zpět cca 5000 Kč.

Ubytování

Ubytování je na Sicílii levné – ale taky u těch nejlevnějších variant čekejte dost nízký standard. My na Bookingu našli v centru Palerma apartmán za 1588 Kč včetně městské daně. Ano, na tři noci, pro dva lidi. Švábi nám tam nelezli, ale jinak bylo vše v dost opotřebovaném stavu, voda se nedala pít ani po převaření a okna se při větru sama otevírala – jako vhled do života chudých Sicilanů ideální. A navíc jsme to měli všude blízko, takže jsme MHD ani nepoužili.

Jídlo

Snažili jsme se. Snažili jsme se moc neutrácet, ale víte jak… Itálie. Jasně, mohli jsme nakupovat připravené těstoviny v místním trochu strašidelném Lidlu a k večeři jíst čínské nudle. Ale přeci jen, nevyzkoušet místní speciality by nás asi mrzelo. A tak první den 8 € za pizzu bylo to nejmenší. Celkovou sumu nevím, ale určitě jsme tam pár tisícovek nechali.

A abyste na tom byli stejně – v Pizzerii Frida najdete dobrou a velkou pizzu od 7 €, marocké jídlo vaří výborně v restauraci Zaytuna a vyhněte se restauracím na nábřeží – bývají docela drahé a chtějí velký kuvér. Což je na Sicílii (i jinde v Itálii) bohužel standard – platili jsme takhle 5 € za čokoládu a kapučíno a k tomu 4 € za obsluhu (platilo se přitom na baru…)

Sicílie jinak nabízí spoustu místních pokrmů, ze kterých jsme zdaleka nevyzkoušeli všechny – určitě budete mít co jíst i týden.

Co tam?

Agrigento

První den jsme hned využili k návštěvě jednoho z těch známějších míst Sicílie – Agrigenta. Město na jižním pobřeží, založené v 6. stol. př. n. l. které je známé hlavně blízkým Údolím chrámů. Což není vůbec údolí, ale spíš hřeben, na kterém jsou zachovalé zbytky starověkých staveb.

Do Agrigenta jedeme vlakem za 9,90 € / osobu / cestu. Přímo u chrámů sice stojí vlaková zastávka, ale žádné vlaky tam nestaví, takže jedeme do centra (pěkné nádraží), kupujeme v trafice jízdenky na MHD (1,20 € / lístek) a jedeme autobusem 2/ (lomítko je důležité) na méně navštěvovanou východní stranu Údolí chrámů.

Měli jsme rozporuplné informace o tom, kam se musí platit vstupné – realita je taková, že se platí všude. A to hned 12 € za osobu, pokud nejste studenti umění či historie. Za nejlevnější vstupné, kde nemáte vstup na výstavu, ani do muzea.

Nechci říct, že to za to nestojí, zejména pro středoevropana je neuvěřitelné, jak mistrovsky byly budovy postavené, že přežily v takovém stavu téměř 2600 let. Stačí se podívat na libovolnou 20 let opuštěnou stavbu v Česku, i když je tu samozřejmě podstatně méně přívětivé klima. Navíc vše působí poměrně přirozeně, plotů je minimum a malá botanická zahrada je v prudkém únorovém slunci příjemným zpestřením.

Po návštěvě údolí jsme se rozhodli vrátit se do centra pěšky (ne až tak dobrý nápad na tom slunci a provozu) a protože vlak zpět jel až za hodinu a půl, zašli jsme ještě do pěkného centra – taková italská klasika, takže stojí za návštěvu. Kousek nad nádražím je prodejna suvenýrů a delikates Antichi Sapori, kde se spolu s vedlejší pekárnou vybavujeme na cestu, kupujeme v automatu jízdenky a čeká nás dvouhodinová jízda zpět do Palerma.

Dohromady nás výlet bez jídla přišel na nějakých 1650 Kč.

Palermo

Během dvou dní procházek po Palermu, nějakých 40 000 krocích, spousty ochutnávání a nasávání atmosféry, jsem si rozdělil Palermo do několika částí.

Palermo turistické. Veškerý turismus se omezuje v podstatě na několik centrálních ulic a pěších zón, které jsou plné obchodů, restaurací a utrácejících turistů. K tomu patří prvních pár desítek metrů přilehlých uliček a hlavní památky, které jsou v podstatě všechny na těchto hlavních třídách.

Pak je tu Palermo centrální neturistické. Spleť úzkých dlážděných uliček, nad které se naklání balkony s prádlem, auta a skútry jezdí všude, kam se vejdou a kde se budete v noci bát. Turistů tu moc nepotkáte.

Čtvrť kolem nádraží a trhy Ballarò, kde se možná budete trochu bát i ve dne. Ale pro tu pravou sicilskou atmosféru můžu rozhodně doporučit.

Pobřeží s pár plážemi, parky a výhledy na útesy, ideální pro procházky.

Na konkrétní doporučení na památky se podívejte jinde, já bych kromě už zmíněného trhu vypíchl stylová vetešnictví na Piazza Domenico Peranni – koupíte tam cokoliv od odznáčku po vestavnou stěnu, stánky jsou stylové, nepotkáte tam skoro žádné turisty – a taky je tam příjemný stín.

Další levné místo pro nakupování je za hlavním nádražím na ulici Corso dei Mille, sortiment je podobný našim vietnamským stánkům, ale občas se něco originálního najde. A když už tam budete, prohlédněte si normanský most o kus dál.

Závěrem

Za tři dny samozřejmě člověk uvidí jen malou ochutnávku toho, co Sicílie nabízí (pořád mě trochu mrzí, že jsem letěl na Sicílii a nebyl jsem na Etně). A jak už to bývá v zemích s bohatou historií, i po roce by měl člověk co objevovat. Tak snad jsme tam nebyli naposledy.