Publikováno

Island 2014, část první – Doprava a Reykjavík

Tento příspěvek je 1. z 4 částí v sérii Island 2014

Na Island jsem se chtěl podívat už roky, ale pořád mi na to nějak chyběly peníze. V posledních letech se ale díky akcím na letenky dá leckde dostat i za rozumný obnos a tak jsem si počkal na akci, koupil letenky, dal dohromady pár tisícovek na útratu a vyrazil. Sám, během pouhých 10 dní jsem nemínil dělat kompromisy. Cílem byl zejména asi nejznámější trek Laugavegur a uvažoval jsem i o výstupu na Hvannadalshnúkur – nejvyšší horu Islandu. Přestože to nakonec nevyšlo, zaskotačil jsem si alespoň s mačkami, cepínem a průvodcem na nejobjemnějsím Evropském ledovci. Nakonec jsem se rozhodl článek rozdělit, v této části se dozvíte, jak jsem se na Island dopravil a jak se mi líbilo v Reykjavíku.

Pokračovat ve čtení „Island 2014, část první – Doprava a Reykjavík“

.
Publikováno

Jak jsem jel studovat do Finska, část III. – První dojmy

Tento příspěvek je 3. z 4 částí v sérii Jak jsem jel studovat do Finska

Po příjezdu do Finska mě sice nečekala žádná zásadní negativní překvapení, ale nějaké ty odlišnosti se přeci jen najdou a mohou překvapit. Přináším tedy pár (občas nesouvislých) postřehů z Finska – Tampere. Pokračovat ve čtení „Jak jsem jel studovat do Finska, část III. – První dojmy“

.
Publikováno

Práce na farmě v Norsku I – Příprava a přeprava

Tento příspěvek je 1. z 3 částí v sérii Práce na farmě v Norsku

Do Norska jsem se dlouho chtěl podívat a po pobytu ve Finsku jsem se rozhodl, že bude další na řadě, až se zase někam budu chtít dlouhodobě podívat. Původní plán byl odjet v roce 2010 pracovat na farmě přes letní prázdniny. Ten bohužel nevyšel, neboť mi agentura (v ČR zastupovaná Student Agency) nesehnala na prázdniny umístění. Na konci téhož roku mi bylo firmou kde jsem začal pracovat přislíbeno v Norsku školení, z toho však také sešlo. Konečně nyní, na konci roku 2011, se zadařilo a do Norska na farmu jsem odjel. Pokračovat ve čtení „Práce na farmě v Norsku I – Příprava a přeprava“

.
Publikováno

Jak jsem přestal platit Ryanairu za poplatky

Asi nejznámější evropská nízkonákladová letecká společnost (dále „nízkonákladovka“) Ryanair je známá svými neuvěřitelně nízkými cenami letenek. Kdo s nimi nikdy neletěl za jeden eurocent, tak už se dnes asi na podobné ceny nedostane, nicméně pořád je možné se proletět kolem 300 Kč (jednosměrně), což rodinný rozpočet nezruinuje. Má to však samozřejmě háček – musíte přistoupit na jejich hru, ve formulářích zaklikávat správné odpovědi, které vám cenu nezvýší – a samozřejmě cestovat nalehko.

Před pár lety ale letům za hubičku zdánlivě odzvonilo – Ryanair zavedl poplatek za všechny způsoby platby – tedy téměř všechny. Zdarma zůstala platba předplacenou platební kartou. Tu však u nás žádný bankovní ústav nenabízí. Jsou tedy lety za pár stovek minulostí?

Pokračovat ve čtení „Jak jsem přestal platit Ryanairu za poplatky“

Publikováno

Můj první Den cesty aneb 24 hodin pěšky

Jak se píše na jejím webu, Den cesty je soutěž. Ale spíše než soutěž s ostatními je to soutěž sama se sebou, s vlastním tělem a psychikou. Cílem je dojít za 24 hodin co nejdál po určené trase. Na akci jsem byl lákán už minulý rok, ale až letos to vyšlo. Svoji vysněnou „stovku“ jsem sice nedal, ale i necelých 80 km byla doposavad nejdelší vzdálenost, co jsem za 24 h ušel. V textu deníkovou formou rozeberu postup cesty – text je však psaný až po návratu.

Pokračovat ve čtení „Můj první Den cesty aneb 24 hodin pěšky“