Po půl roce cestovatelského odříkání jsem se konečně vypravil do té pravé Asie – protože Gruzie je přeci jen pořád poměrně evropská. Cíl byla Indie, hlavní cíl byl jeden z nejoblíbenějších indických himalájských treků – údolí Marky, Markha Valley Trek. Druhá část bude z Ladaku, zejména z treku údolím Marky – Markha Valley. Text je doslova přepsaný z deníku až na opravu hrubek, případné dodatky budou v hranatých závorkách [takhle].
Úterý 6. 9. 11:33, Kargil
Jak vidíte podle nadpisu, tentokrát to vyšlo. Vstávačka ve 4 ráno, o půl páté odejít a kolem páté už jsme vyjížděli. Muezzini vyřvávali už o půl, ale kameny nikdo neházel. Kousek za Srínagarem je kolem jezera dokonce něco jako dálnice, dva pruhy v každém směru, uprostřed betonový zátaras. Dál je pak solidní asfaltka, která se ale v horách změní na kamenitou cestu, leckdy o jednom pruhu. na silnici se pilně pracuje, někde je povrch ze zámkové dlažby, někde si vypomohli betonem. Vystoupá se až do cca 4200 m a pak se zase klesá do Ladaku. V něm už je velice pěkná asfaltka.
Ladačané jsou už od pohledu jiní, než Kašmířané, široké obličeje, barevné oblečení… A všude kolem nádherné hory.
Odjíždíme do Lehu, tak zbytek večer.
Trek údolím Marky
20:07, Spituk
Jsem u vytržení. Tím by se asi dal dnešní zážitek shrnout. Prostě pokud bych si měl vybrat nějaké náboženství, tak sáhnu po Bahá’í, nebo buddhismu. Ale odkud začít?
Tak třeba takhle. Ladačané jsou chudí. Z Indie jsem toho moc neviděl, ale z toho, co ano, mi Ladak přijde nejchudší. Leckdo tu žije v chýši postavené z kamenů bez malty. S tím, že tu bývají metry sněhu [kecám, max. pár desítek cm, zato tam slušně mrzne]. Po cestě jsme viděli v horku ženy asfaltovat silnici. Ale nic tak nóbl, jako mechanizace tam nebylo. V tom parnu (jsme v Ladaku, takže mluvíme tak o 25 °C, ale zato slunce pere pěkně) měly v sudu rozdělaný oheň. Na něm byla nádoba s asfaltem. Ten asfalt naběračkou nabíraly a lily na silnici. Vedle na dece leželo dítě. Jasně,chudoba a špatné pracovní podmínky mě v Indii nepřekvapí. Ale víte co? Ony se usmívaly. Mají jednu z nejhorších prací na světě a ony se u toho zvládnou usmívat.
Teď jsem ubytovaný kousek od Lehu ve vesnici Spituk. Jsem u lidí, kteří se jmenují nějak jako Durum (žena) a Dumdum (muž). Za svých ₹1000 (což je povinná regulovaná cena) jsem dostal super pokoj na spaní, zatím nejlepší jídlo v Indii (houbová polévka a rýže se třemi druhy omáčky) a navíc… oni jsou prostě tak nějak v pohodě. Mají dům jako vystřižený z 19. století, jen s elektřinou. Malá kuchyňka s plynovým vařičem. Záchod je díra v zemi, vedle ní časopis s vytrhanými listy. Koupelna je kýbl na dvoře. Ale žádný stres, žádná snaha vytáhnout z člověka ještě pár rupií jako v Kašmíru. Kašmířané chtějí samostatnost a přitom jsou Indům velice podobní, až na náboženství. Ladak nemá ani vlastní spolkovou zemi (patří pod J&K, neboli Jammu & Kašmír). A přitom mi přijdou jako z jiného světa. Ale tak uvidíme dál, jsem tu jen půl dne, ať si to zase neidealizuju.
Pak tu máme aklimatizaci. Šrínagar je v cca 1600 m nad mořem, Spituk tuším 3200. Pěkný skok. Když jsem šplhal ke klášteru ve Spituku, tak se mi nešlo nejlíp. Jen nevím, jestli to přisoudit výšce, minulé noci (spal jsem asi půl hodiny), čtrnáctihodinové cestě s indickým stylem řízení, nebo prostě tomu, že jsem už tak týden nic nedělal. Přejezd sedla ve 4200 metrech byl v pohodě, tak jestli mi ráno bude dobře, zkusím vyšplhat až do kempu právě v téhle výšce.
Fun fact: Myslel jsem, že Indové blinkry zásadně nepoužívají. Není to pravda, jen mají jinou funkci. Jede před vámi auto, které chcete předjet. Jen nevidíte do zatáčky. Tak na něj zatroubíte (to se při předjíždění dělá vždycky) a on, když už do zatáčky vidí, použije blinkr (pravý, jezdí se vlevo), čímž vám naznačí, že můžete.
Jdu spát, ať doženu včerejší noc.
Total climbing: 76 m
Total time: 00:20:59
Středa 7. 9. 18:22, Rumbak (3900 m)
Vypadá to na výškovou nemoc. Přeci jen jsem to trochu přehnal. Mohl by to být i úpal, nebo prostě dehydratace, ale AMS to bude spíš. To znamená, že pokud přežiju dnešní noc, tak zítra bez diskuze spím v Yurutze, 4150 m. Do 4900 m vysokého sedla si jinak netroufám, navíc je to dlouhý úsek. Měl jsem si to líp naplánovat, aklimatizace v Lehu fakt není od věci.
Jinak noc ve Spituku super, výborná snídaně a svačinu jsem dostal takovou, že mi vydržela i na večeři. Do Rumbaku jsem dorazil už asi o půl čtvrté, ale už tu většina lidí byla.
Začátek ze Spituku bych si ale klidně odpustil, jde se podél Indu na slunci, navíc po asfaltu (i když většinou se dá i vedle). Po odbočení začíná být krajina zajímavější, asfalt vystřídá štěrk a postupně dojde i na výhledy na Stok Kangri a vedlejší hory.
Bolení hlavy docela ustoupilo, tak snad to bude v pohodě. Na spaní je trochu brzy, ale co tady – slunce zalezlo, tak je venku zima a navlíkat se mi nechce.
Total climbing: 1036 m
Total time: 08:03:06
Čtvrtek 8. 9. 11:18, Rumbak (3900 m kemp)
Je to dobré, žiju! Ráno už mě hlava nebolela, jen se trochu motá. Nicméně po noční zkušenosti jsem obětoval den a dal si dopoledne aklimatizační výlet na místní bezejmenný kopeček 4500 m. Pak jsem pojedl v Rumbaku, palačinka s chlebem [to asi ne, tuším, že to byla omeleta s „chlebem“ čapatí] a čaj, no neber to za ₹100.. Teď se plánuju sbalit a vyrazit směr Yurutse, je to kousek a 300 m převýšení. Jen by mohlo přijít víc mraků, je tu sice 15 °C, ale slunce pálí jak o život. A já jsem líný se mazat.
Total climbing: 673 m
Total time: 03:20:54
14:25, Yurutse (4200 m)
Tak jsem tady. A ani to moc nebolelo. Jen musím vážně vynechat trekking kolem poledne, to slunce je prostě nepříjemné.
Majitel se trochu divil, že jdu jen z Rumbaku, ale já už dneska fakt nemám morál jít s krosnou přes Ganda La (4900 m) [reálně cca 4975 m].
Yurutse je vlastně jen samota, i když velká. turistů je tu víc, ale ještě jsem se neseznamoval. Večeře je až v 7, tak nevím, co tu do té doby budu dělat. Asi si zdřímnu. Vůbec to zítra bude krušné, 700 m s krosnou na zádech a pak ještě 15 km dolů [co jsou výškové a co dálkové vzdálenosti jste snad poznali :)]
Total climbing: 345 m
Total time: 01:31:23
Pátek 9. 9. 13:00, Čajový stánek nad Skio (4100 m)
Pokud se podíváte na nadmořské výšky předchozího a tohoto zápisu, mohli byste nabýt dojmu, že jsem jen klesal. Mezi mnou a Yurutse se však nalézá hřeben, který lze překročit v sedle Ganda La, které se nachází poněkud výše – pouhých 25 metrů zbývá do pětitisícové hranice. Pokud vám to nepřijde fér, hned vedle je kopeček, kde hranici překonáte – má 5013 podle GPS.
Dál už to je mírné klesání v mezích zákona – čajový stánek je zhruba ve 4100 m a to mi ještě nějakých 800 m zbývá. Výškových. V Yurutse jsme potkali i skupinu, co to šla obráceně – ze Skio do Yurutse – něakých 1700 m převýšení v těchhle výškách. Sice jen s malými batůžky, ale stejně respekt.
V čajovém stánku plánuju strávit největší vedro, nebo dokud jim nedojde čaj 🙂
Total climbing: 1087 m
Total time: 09:59:44
Sobota 10. 9. 14:25, Thinles-Pa, 3700 m
Včera večer jsem zapomněl napsat zápis, tak ho tu máte za dnešek. Údolí řeky pomalu klesalo až do vesničky Skyu [v zápisu z předchozího dne Skio], která je na soutoku dvou řek a v neuvěřitelně zaříznutém údolí. Kemp je od „centra“ ještě asi kilometr a má většinu náležitostí ladackého kempu – dokonce i toaletní papír.
Dnešní ráno bylo ve znamení překvapení – bohužel nepříjemného. Přes noc se rozvodnil místní potůček a tak mám mokrou polovinu batohu. Ale nedá se nic dělat, narychlo suším alespoň co se dá a vyrážím. Obloha opět bez mráčku a už tak od desíti vedro na padnutí. Naštěstí je tu po cestě víc stromů, než v předchozím údolí z Ganda La. Jít to opačně bych fakt nechtěl.
Po cestě potkávám dva sympatické Němce (ano, existují) a chvíli spolu sedíme tady v čajovém stánku v Thinles-Pa. Nevýhoda je ta, že tu není ani majitel, ani čaj. Prý možná někde sklízí obilí.
Němci mě už opustili, já ale nikam hnát nemíním, slunce pořád pálí jako o život. I když bych rád dneska došel až někam za Markhu, ideálně do Umlungu.
18:31, Umlung (3100 m)
Tak nakonec jsem to došlapal až do Umlungu. Skoro 30 km, ale dostal jsem se aspoň do těch 3900 m, jak jsem chtěl. Base camp ke Kang Yatse je zhruba 5200 [cca 5050], nějakou aklimatizaci už mám, tak to snad během dvou dnů bude OK. Za jeden den mi to přeci jen přijde darda, 1300 výškových, navíc pak v noci hned vstávat a jít.
Jinak cestě moc pěkná, jen prašná. Taky se několikrát dělí a můžete si vybrat – buď lehčí varianta s broděním, nebo hopsání nahoru a dolů na úbočí skály. Takže dneska brodění 3x…
Pár poznatků:
- Mnich v klášteře v Markhce mě pozval na čaj. Prý je tam sám. Ale po roce ho přeřadí na jiný klášter. Klávesy v rohu prý nejsou jeho, ale mnicha z Umlungu.
- Až tady jsem si všiml, jak jsou osli roztomilí. Když teda zrovna nehýkají.
- Nechci machrovat, ale německý i belgický pár, francouzská i rakouská skupina došli jen do Markhy. Došel jsem o 3 km dál, ha! S nejtěžším batohem! Jen je prý přede mnou někde nějaký Australan…
Už na to nevidím, je tu hrozně malé okýnko. Na viděnou zítra!
Total climbing: 933 m
Total time: 10:24:48
Neděle 11. 9. 11:49, Kdesi nad Hankarem (4100 m)
Mraky! Po třech dnech zase vidím mraky! Přes slunce sice zatím přešel jen jeden, ale pořád lepší, než nic. Poledne je tu kolem čtvrt na jednu, tak jsem na hodinku zakotvil pod kamenem ve stínu. Dnešní cíl je nakonec Nymaling, zítra se přesunu do base campu pod Kang Yatse a v noci vyrazím. Zatím jsem ale ve 4100 m, vrchol KY II je o cca 2000 m výš…
Abych nezapomněl, ubytování v Nymalingu [Umlungu] – pokojík pěkný a u večeře jsem konečně vyzkoušel, co pijí místní – slaný čaj s máslem. Bez másla už jsem to zkoušel, s ním to má ještě větší grády. Taky jsem ochutnal čerstvý tvaroh s jakýmsi šedým práškem, který jsem neidentifikoval. Docela dobré.
Pořád mi vrtá hlavou, co je ten vrchol napravo od KY. Vrcholy KY I a II jsou jasné, mohl by to být KY IV, ale nemám pořádnou mapu [zřejmě to je on].
Tři vrcholy Kang Yatse
18:18, Nymaling (4900?) [c. 4840]
Cesta stoupá a stoupá, až vystoupá do širokého údolí, kde se nachází nejvyšší kemp treku – Nymaling. Vypadá to tu jako náhorní v planiny v Číně, alespoň co můžu soudit z fotek. Potulují se tu krávy, ovce, kozy a je tu spoustu svišťů [pišťuch] a něčeho, čemu se tu říká marmot [svišť, ale pořádný]. A od doby, co zalezlo slunce, je tu slušná zima.
Mám objednanou večeři, tak to snad bude stát za to. Momentálně sedím ve společném stanu, je tu tepleji, než venku a hlavně nefouká. Myslím, že na spaní si obleču kompletní šatník, třísezónní spacák není ten pravý do těchto končin.
Po cestě mě dohnal Novozélanďan, který už je prý v Ladakhu 50. den a pořád si to tu užívá. Takže nám posledních posledních cca 8 km pěkně uběhlo. Jen ten přízvuk…
Total climbing: 1299 m
Total time: 08:31:32
Pondělí 12. 9. 12:02, Kang Yatse base camp
Base camp je od Nymalingu jen 3 km přes kopeček, které jsem bravurně zvládl asi za hodinu a půl. Od té doby ležím ve stanu a odpočívám… Docela se zatáhlo, ale slunce pořád často vylézá, tak si dám aklimatizační výlet až večer. Jídlo jsem nakoupil v Nymalingu, i když tady to vypadá, že je taky nějaká možnost. WC tu je a to je důležité 🙂 Nějak jsem se rozležel a nikam se mi nechce, ale odpoledne musím, jinak to bude utrpení.
Kang Yatse base camp
Total climbing: 302 m
Total time: 01:28:45
17:48, Kang Yatse base camp
Až na tři hodiny, kdy jsem si dal orientačně-aklimatizační výstup zhruba do 5500 m, kde začíná ledovec, jsem celý den proflákal. Ještě, že mám Kindle. Nahoře je nečekaně zima (9 °C odpoledne) a fouká, ale ne tak, že by se nedalo jít.Budík mám na půl druhou, takže jdu spát. A předtím si chvíli číst.
Total climbing: 837 m
Total time: 02:03:34
Úterý 13. 9. 17:30, Chokdo
Chcete vědět, jestli jsem vylezl na Kang Yatze II? Tak chcete? Tak já vám to řeknu. Nevylezl 🙁 V base campu byl kromě mě ještě vůdce s indickým párem. Ty jsem v 11 večer slyšel a viděl, jak něco řeší s čelovkami, nakonec zalezli zpátky do stanu.
Já měl budík na půl druhou. Tak jsem za mírného sněžení vyrazil. Bohužel čím výš, tím byl vítr prudší, sněžení zesilovalo a místy byla mlha. Když jsem dorazil do cca 5600 m, skoro k ledovci, přestával jsem v rukavicích cítit prsty a celkově mi byla dost zima. Tak jsem to otočil zpět dolů. I když musím říct, že i s lepším vybavením bych si to asi rozmyslel.
Po cestě dolů jsem navíc potkal čerstvé stopy čehosi kočkovitého či psovitého, co šlo za mnou nahoru, takže mi cesta dolů utekla rychle 🙂 [nechci si fandit, ale podle stop to byl nejspíš sněžný leopard]
V base campu jsem zalehl, tentokrát mě už ani nebolela hlava (je cca 5050 m). Ráno jsem vyžadonil v místním stanu snídani, ani za ni nic nechtěli.
A pak přes Nymaling (kde mě stáhli o ₹150 za base camp) a Gongmaru La, což je sedlo cca 5275 m vysoko a je tam keška, dolů. Klesání údolím dolů je nádherné, strmé soutěsky, kde se cesta šplhá střídavě na oba břehy. A chudáci ti, co to jdou obráceně. Shang Sumdo, kam se dá dostat autem, je asi 3550 m vysoko. 5275 – 3550 = 1715 m převýšení. Teoreticky se to dá za jeden den. Pokud jste aklimatizovaní. A superhrdinové.
Chokdo je první osada na cestě dolů, ve výšce kolem 4000 m. Mám dneska včetně nočního dobrodružství v nohách nějaký ten kilometr nahoru a dva dolů, takže jsem rád za postel a teplou večeři.
Zítra sešlapat zbylý vertikální půlkilometr do Shang Sumdo, sehnat odvoz do Lehu (sympatický název), zjistit zda jezdí autobusy do Srínagaru a sehnat rozumný hostel. Se sprchou a Wi-Fi. Civilizace…
[Omlouvám se, ale omylem jsem z GPS smazal trasu přes Gongmaru La, takže je druhá trasa dost osekaná :(]
Total climbing: 646 m
Total time: 02:59:58
Total climbing: 142 m
Total time: 01:10:20
Leh
Středa 14. 9. odpoledne, Leh, guest house Almighty (3468 m)
Cesta z Chokdo byla v pohodě. V Shang Sumdo už čekal taxikář, ale chtěl za cestu do Lehu ₹2500 (!), takže jsem šel pěšky. Za Shang Sumdo jsem stopl džíp, který mě hodil až skoro do další vesnice – Martselang. Tam se právě chystaly oslavy 1000. výročí čehosi, přijede i dalajláma a tak. Bohužel to začíná až za dva dny.
Od kláštera jsem sehnal taxi za ₹150. Do Lehu – pravda, jelo nás tam 11 na osmi místech. Jeden týpek měl knír a vínově červené nalakované nehty. Zajímavá kombinace.
Na autobusovém nádraží jsem zjistil, že autobusy do Srínagaru pořád nejedou. Sdílené taxi jsem ještě nenašel, ale určitě najdu. Teď sedím v penzionu Almighty – téměř evropský standard, dvoulůžkový pokoj za ₹800 na noc. Půl kiláku od centra.
18:40, Guest-house Almighty, Leh
Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi Leh líbí, nebo ne. Úzké uličky starého Lehu mají své kouzlo, ale stejně jako jinde v Indii zrovna nevoní. Vůbec mi Leh přijde zbytečně moc indický, všude Kašmířané i jiní Indové.
Byl jsem v královském paláci (₹200). Má asi 9 pater a dá se jím volně procházet. výhledy jsou super. Většina místností je prázdná, někde jsou výstavy fotografií, bohužel někde zapomněli přidat osvětlení, takže si je prohlédnete jen s baterkou.
Pak jsem, zejména kvůli kešce, vyšplhal na kopec do skoro 3600 m ke klášteru, kde mají třímetrového Buddhu a vstupné ₹30. Výhledy jsou ještě parádnější.
Taky jsem zjistil, že sdílené taxi do Srínagaru jede kousek od kruháčů na kraji města, v pátek netradičně v 7 ráno. Výhledy, jupí!
Takže zbývá vymyslet, co s zítřkem. Muzeum války a oslí útulek mi na celý den nevydrží.
Čtvrtek 15. 9. 18:50
Určitě už jste zvědaví, co jsem nakonec dneska dělal. Začnu tím horším – oslí útulek jsem neviděl.
Zato jsem se nakonec odvážil a za ₹1100 (+ ₹1000 benzín) jsem si půjčil motorku indické provenience Royal Enfield Classic 350. Primární účel byl vyjet si do sedla, prý nejvyššího na světě, kudy jezdí motorové vozidla (musím ověřit). Mapa tvrdí 5602 m, ale mapa často kecá (tahle). Několikaminutové průměrování GPS tvrdí 5369 m. Cedule tvrdí 18 380 stop, což by mělo být zase 5602. Wikipedie tvrdí, že není ani nejvyšší na světě, ani nemá 5602 m, ale 5359. Takže GPS je o 10 m vedle.
Ale i když není nejvyšší, cesta stála za to. Cesta začíná v Lehu úzkou silnicí, kde jsem zabloudil. Za Lehem pokračuje úzká silnička s pěkným asfaltem, ale s pískem. Následuje úplně nová široká silnice. Ta bohužel není hotová, takže posledních pár kilometrů se kodrcáte po hlíně a kamenech. Nic moc pro moji 350ku, která kolem 5000 m nad mořem přestávala jet i na jedničku, takže jsme se kodrcali se spojkou. Ale zvládli jsme to.
Mimochodem, pro cestu nahoru je potřeba povolení, které jsem neměl. Ale nějak jsme na to na kontrole udělali (hlídač byl shovívavý a to i zadarmo). Ale nespoléhejte na to.
Když jsem sjel dolů, jel jsem se podívat za letiště do muzea indické armády. kromě popisů bojů v Pákistánu (zkracovaného na PAK) je tam i dost expozic o Ladacké kultuře a přírodě. Za ₹50 + ₹50 za focení je to fajn. Akorát je to z ruky, když nejste po vlastní ose.
Den jsem zakončil večeří v restauraci na rohu Old Fort Road (vedle bankomatu). Nebylo to špatné, ceny na Indii vyšší, ale jídlo dobré. Jídlo + pití + salát za ₹200.
Když už jsme u toho, včera jsem jedl ve starém městě za rohem vpravo, když projdete kolem Lala’s Café. A spokojenost, za ₹110 neustálé doplňování talíře a voda zdarma. Když pominu, že kuchyň vypadá dost… indicky.
Jdu balit.
Pátek 16. 9. 11:32, sdílené taxi v Lehu
Jsem pořád v Lehu. Týpek, co měl jet v osm nejede, zato jede v poledne. Což jsem samozřejmě zjistil až na místě. Taky se zvýšila cena, na ₹2200. Pořád levnější, jak letadlo. Asi.
Tak jsem skočil do centra na snídani (₹60 a doplňování talíře), pak se chvíli flákal po centru, dočetl knihu a šel hledat připojení k Internetu, abych mohl stáhnout poslední díl a zjistit adresu na poslední pohled. Ty tu mimochodem mají dobré, mnoho kvalitních fotek a dobrý tisk.
Teď jen doufat, že vše proběhne podle plánu, protože jak nebudu pozítří v Amritsaru, jsem nahraný.
Jo a zjistil jsem, kde je oslí útulek, ale nechtělo se mi tam (2 km severně od centra).
.
