Sex, drogy & IT
Poslení část bych chtěl věnovat tomu, co se nevešlo do předchozích částí – například rozpočtu, užitečným odkazům a dalšímu.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 6. – Co se nevešlo“.
V páté části se dozvíte, jak probíhala naše cesta domů s jednodenní zastávkou v trochu zapomenutém norském městě Bodø. Cestování po německých a polských dálnicích je sice trochu nuda, ale i tak nás čekala prohlídka Bodø a jednoho z největších norských mořských vírů Saltstraumen, skoro 70 km po nezpevněné švédské vesnické cestě, rychloprohlídka Uppsaly, téměř jsme nestihli trajekt a 30 km před cílem jsme píchli…
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 5. – Mehamn, Bodø, domů!“.
Nordkinn, Nordkyn, Kinnarodden. Všechna tři jména označují skálu na nejsevernějším konci Evropy – alespoň tom kontinentálním. Proč je ve stínu svého známého bratříčka Nordkappu je jasné – nedá se tam dojet po silnici, maximálně pod něj soukromou lodí. Na Nordkapp dojedete autem či autobusem, je tam infocentrum, kde zaparkujete, koupíte si machrnálepku, přes místní WiFi pošlete selfíčko s nejsevernějším bodem… Co na tom, že jste na ostrově a ani nejste v jeho nejsevernější části.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 4. – cesta na Nordkinn“.
Po flákačce v Petrohradu nastal čas nasbírat další kilometry, abychom se dostali k dalšímu důležitému cíli naší cesty – nejsevernějšímu bodu pevninské Evropy – Kinnaroddenu alias Nordkinnu. K tomu si užít severské přírody po cestě a podívat se, jak vypadá Rusko mimo turistická centra. Hlavně jsem byl zvědavý na Murmansk, který je se svými 300 000 obyvateli největším městem za polárním kruhem. Nebyl jsem zklamaný, některé stereotypy o Rusku se nám vyvrátily, jiné ale rozhodně potvrdily.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 3. – Karelie, Murmansk a přejezd do Norska“.
Petrohrad, mezi lety 1924 a 1991 přejmenovaný na Leningrad a v místním slangu prostě Pitěr, je se svými pěti miliony obyvatel druhé největší město Ruska a rozhodně jedno z těch nejvíce navštěvovaných, alespoň z Evropy. Přestože byl založen až roku 1703, vznikla tu spousta celosvětově známých památek v čele s Ermitáží, jejíž sbírky nejsou o moc menší, než ty ve Vatikánu, či Louvre. My tu strávili tři dny a přestože nejsem zrovna městský typ, pokusím se vám je alespoň trochu přiblížit.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 2. – Petrohrad“.
Delších cest postarší Fabií combi SDi z roku 2003 máme za sebou více. V roce 2013 jsme si to všechno spíš jen osahali, dojeli do Jotunheimenu, vylezli na Galdhøpiggen (což jsem si vyzkoušel už rok předtím) a hurá zpátky. V roce 2015 už jsme se odvážili podstatně severněji, kromě Kebnekaise jsme si užívali půlnočního slunce na Lofotech. Od té doby mi ale stály vrtaly hlavou dva projekty – dojít na nejsevernější bod pevninské Evropy Kinnarodden a dojet na sever Norska skrz Rusko. No a protože dovolené není nazbyt, rozhodli jsme se realizovat lehce šílenou variantu – oba nápady spojit a k tomu přidat prohlídku Petrohradu.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 1. – z Jeseníku do Petrohradu“.
Když mi bylo 15, pokoušel jsem se vydělat peníze na Internetu, kde se dalo. Sbíral jsem fazole, v počítači měl nainstalovanou lištu s reklamami, chodily mi reklamní e-maily – abych pak nevydělal dohromady nic (no dobře, z Fazolí pár věcí mám). Kdyby tehdy bylo vyplňování dotazníků za peníze, určitě bych vyplňoval jako divý. Vyplatí se to ale i dnes?
Pokračovat ve čtení „Přivýdělek vyplňováním dotazníků“
Po návštěvě indických Himalájí před dvěma lety mi bylo jasné, že jsem v nejvyšších kopečcích na Zemi nebyl naposledy. A jaké jiné místo navštívit, než hned sousední a asi nejznámější himalájský stát – Nepál? Sehnal jsem spolucestující a po dlouhém rozhodování padl náš výběr na trek tří sedel – taková těžší varianta nejznámějšího Everest Base Camp Treku (dále jen EBC). V poslední části se budu věnovat poznámkám, co se nevešly do ostatních částí.
Pokračovat ve čtení „Nepálský trek tří sedel na přelomu listopadu a prosince 2018 část devátá – co se jinam nevešlo“.
Po návštěvě indických Himalájí před dvěma lety mi bylo jasné, že jsem v nejvyšších kopečcích na Zemi nebyl naposledy. A jaké jiné místo navštívit, než hned sousední a asi nejznámější himalájský stát – Nepál? Sehnal jsem spolucestující a po dlouhém rozhodování padl náš výběr na trek tří sedel – taková těžší varianta nejznámějšího Everest Base Camp Treku (dále jen EBC). Druhá a další části jsou založené na poznámkách, které jsem si každý den psal. Tato, osmá, je o sestupu dolů z Namče Bazaru a několika dnech v Káthmándú.
Pokračovat ve čtení „Nepálský trek tří sedel na přelomu listopadu a prosince 2018 část osmá – z Namče Bazaru dolů + Káthmándú“.
Po návštěvě indických Himalájí před dvěma lety mi bylo jasné, že jsem v nejvyšších kopečcích na Zemi nebyl naposledy. A jaké jiné místo navštívit, než hned sousední a asi nejznámější himalájský stát – Nepál? Sehnal jsem spolucestující a po dlouhém rozhodování padl náš výběr na trek tří sedel – taková těžší varianta nejznámějšího Everest Base Camp Treku (dále jen EBC). Druhá a další části jsou založené na poznámkách, které jsem si každý den psal. Tato, sedmá, je o třetí části okruhu přes tři sedla. Přechod z Gokya přes sedlo Rendžo La (cca 5370 m) zpět do Namče Bazaru.
Pokračovat ve čtení „Nepálský trek tří sedel na přelomu listopadu a prosince 2018 část sedmá – z Gokya přes Rendžo La zpět do Namče Bazaru“.