Nepálský trek tří sedel na přelomu listopadu a prosince 2018 část druhá – den po dni z Prahy do Faplu na trek

Tento příspěvek je 2. z 9 částí v sérii Nepál 2018

Po návštěvě indických Himalájí před dvěma lety mi bylo jasné, že jsem v nejvyšších kopečcích na Zemi nebyl naposledy. A jaké jiné místo navštívit, než hned sousední a asi nejznámější himalájský stát – Nepál? Sehnal jsem spolucestující a po dlouhém rozhodování padl náš výběr na trek tří sedel – taková těžší varianta nejznámějšího Everest Base Camp Treku (dále jen EBC). Druhá a další části jsou založené na poznámkách, které jsem si každý den psal. Tato je o cestě z Prahy k samotnému treku.

Čtvrtek 15. 11, Praha – Istanbul

Regiojetem se dostáváme z Prahy na Berlin Südkreuz, pak půl hodiny vlakem a autobusem na letiště. Letiště je starší a trochu zvláštně uspořádané, ale poměrně přehledné. Letadlo do Istanbulu má zpoždění půl hodiny, ale přípoj stíháme. Turkish Airlines nasadili velký Airbus, tři řady sedaček 2 + 4 + 2 s moderním zábavním systémem a dobrým jídlem (na letadlo).

Letiště v Istanbulu je dost nacpané lidmi, docela chápu, proč staví nové. Navigace ale v pohodě, rychle nalézáme naši bránu a ještě čekáme, i když jsme měli na přestup jen asi hodinu (se započítaným zpožděním).

Pátek 16. 11., Istanbul – Káthmándú

Do Káthmándú přilétáme včas. Letiště to není velké, po ranveji se prohánějí traktory s přívěsy plnými zavazadel, je tu skoro letní počasí a před příletovou halou nás vítá socha Buddhy v malé zahrádce.

Na letišti se sice má vyskytovat jeden ze dvou bankomatů, co nechtějí poplatek रू500 za výběr (nepálské rupie, Rs., jedna česká koruna je asi रू5), ale limit má jen रू15 000 na jeden výběr a hlavně mi nechce vzít kartu, takže odkládám výběr až do města.

Na Bookingu jsme předem rezervovali Gateway Hotel Inn, kde kvalita sice odpovídala nízké ceně, ale postele a relativně teplá sprcha byly oproti letadlu pořád luxus

Náhodně vybíráme restauraci na méně frekventovaném konci hlavní thamelské ulice, kousek od hotelu, a ukazuje se to jako dobrá volba. Ceny neturistické, uvnitř samí místní a jídlo vynikající. K tomu ochutnáváme místní alkoholický nápoj Tongbu, který po pravdě chutná jako zředěné zvětralé víno (ale jde technicky spíš o pivo). Večeře pro tři lidi nás stojí रू630…

Jdeme také doplnit šatník, já sháním péřový spacák, který nakonec kupuju dráž, než jsem chtěl (रू21 000), ale jsme tu první den a do smlouvání se teprve dostáváme.

Problém je s bankomaty. Nejen, že každý chce रू500 jako poplatek za výběr, ale na jeden výběr lze vybrat jen रू15 – 25 000. Což vzhledem k očekávaným výdajům रू5000 na den (nakonec to byla jen zhruba polovina) znamená poměrně hodně výběrů a hodně poplatků. Nakonec vybíráme jen na první týden s tím, že případně dovybereme v Lukle nebo Namche (ani v jednom to není problém). S výjimkou J., která si vyměnila dolary za rupie v hotovosti na celý pobyt (a ještě jí zbylo).

Kupujeme také datovou SIM kartu Ncell s 5 GB dat za रू3000 (bohužel v horách nemá signál). Po vložení do telefonu bohužel data nefungují, tak s prodejcem ještě špekulujeme, až nakonec vše vyšpekulujeme v jiné prodejně, kde mi je naštěstí zprovozní. Nezapomeňte si dvě pasové fotky, bez nich vám SIM neprodají…

Posledním úkolem je sehnat jízdenky na autobus, nebo džíp. Volbu dopravního prostředku jsme diskutovali celou cestu, ale nakonec vyhrává džíp. Ten nám zařizují v turistické kanceláři za रू4060 na osobu, odjíždí se v 5 ráno z Čabahil čouk, což je nějakých 3,5 km vzdušnou čarou od Thamelu. Nastavujeme budík na půl čtvrtou a jdeme do postele.

Sobota 17. 11., Káthmándú – Faplu

Po ranní hygieně vylézáme o půl páté z hotelu, probouzíme spícího taxikáře, který s námi ještě v polospánku vyhandluje cenu a míříme na Čabahil. Tam je (na Káthmándú) neuvěřitelný klid, minimum aut, po ulicích se ve tmě prohánějí smečky psů a bezdomovci spolu s pozdními chodci pospávají kolem táboráků vytvořených ze dřeva odpadků.

Nacházíme okýnko, kde nám potvrzují jízdenky a přebírá si nás nervózní řidič, který nás usazuje na zadní sedačky džípu značky Tata. Potom asi hodinu jezdíme po Káthmándú, kde nabíráme dalších 6 lidí do konečného počtu 10. Počáteční radost z toho, že máme trojsedačku ve třech pro sebe ustává, když k nám přihodí ještě nepálskou slečnu.

Po cestě se několikrát zastavuje u policejních kontrol a na jídlo, čehož doporučuji využít – jednak na WC (které je obvykle zdarma), ale i na výborné a levné jídlo. Nahoře v Khumbu se sice nevaří špatně, ale většina jídla je na jedno brdo a rychle se omrzí. Jen při výběru nezapomeňte, že kulturně je většina Nepálu kulturně blízká Indii, což se týká i kořenění jídel 😉

Co se týká stavu cest – i na hlavních silnicích občas není asfalt a jezdí se výmoly. Na druhou stranu, když uvidíte způsob jízdy a předjíždění na asfaltu, možná budete doufat, aby ho bylo ještě o něco méně. Nicméně přišel mi to trochu menší zmatek, než v Indii, dost možná ale jen proto, že v Nepálu těch aut není tolik, jako kolem Dillí.

Cesta díky pěkným výhledům a častým zastávkám na jídlo poměrně ubíhá. Většinu cesty se jede suchou krajinou podél řeky, kde lidé pěstují na terasovitých políčkách obilí a banány. V poslední části se z vesnice Ghurmi ve 400 výškových metrech začne překvapivě nová asfaltová cesta zvedat serpentinami nahoru až do 3000 m, aby se pak vrátila o kousek níž do necelých dvou a půl kilometrů nad mořem, kde se už ve svahu nalézá městečko Salleri.

V Salleri džíp projíždí přes střed města po cestě, po které bych v životě neřekl, že může jet jakékoliv dvoustopé vozidlo. Ale zdárně se dostáváme až na její konec, kde ukecáváme řidiče, aby nás hodil ještě kousek do Faplu. To nedá moc práce (nejspíš tam stejně chtěl jet), takže o pár minut později vylézáme už zase skoro za tmy ve 2500 m na začátku naší pěší trasy.

Volíme lodžii hned na návsi, kde džíp zastavil, „Hotel Phaplu Lodge & Restaurant“, kterou můžu doporučit. Místní nám nabízí na ráno za रू800/os. džíp do Adderi, o kterém jsme nevěděli, ale odmítáme, v plánu je trochu se aklimatizovat a dát to pěšky.

Na pokoji je poměrně zima, ale to ještě nevíme, co nás čeká výš. Dávám to úspěšně ve svetru jen s peřinou, zatím bez spacáku.

Ráno vyrážíme na samotný trek, o kterém si budete moci přečíst v přespříštím díle.

Series Navigation<< Nepálský trek tří sedel na přelomu listopadu a prosince 2018 část první – doprava a vše kolemNepálský trek tří sedel na přelomu listopadu a prosince 2018 část třetí – harmonogram >>
.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.