Po návštěvě indických Himalájí před dvěma lety mi bylo jasné, že jsem v nejvyšších kopečcích na Zemi nebyl naposledy. A jaké jiné místo navštívit, než hned sousední a asi nejznámější himalájský stát – Nepál? Sehnal jsem spolucestující a po dlouhém rozhodování padl náš výběr na trek tří sedel – taková těžší varianta nejznámějšího Everest Base Camp Treku (dále jen EBC). První část bude taková ta omáčka kolem – kdy, kam, za kolik, znáte to.
Kdy jet?
Do nepálských Himalájí se jezdí v podstatě jen ve dvou termínech – na jaře a na podzim. V létě to moc nejde kvůli monzunovým dešťům, v zimě kvůli zimě, sněhu a problémům s ubytováním (vesnice ve vyšších výškách jsou jen sezónní).
My chtěli letět na podzim, kdy zdaleka nejpopulárnější je říjen. V září je totiž ještě pořád riziko dešťů, případně neschůdných cest po nich. V listopadu už je zase poměrně zima a k jeho konci už zase riskujete, že napadne sníh a vy zůstanete někde uvěznění (i když to se vám může stát i v polovině října).
Jak se tam dostat?
Říjen je optimální, ale když se podíváte na ceny letenek, tak pokud nechytnete akci, tak jsou podstatně vyšší, než by se středoevropanovi líbilo. Takže jsme čekali na akci, čekali… až jsme to nevydrželi a koupili za rozumných cca 16 000 Kč letenky na polovinu listopadu s Turkish Airlines. Z Berlína. (Akce samozřejmě přišla vzápětí.)
Velkým letadlem se dostanete nejdál do Káthmándú, dál máte několik možností, které seřadím zhruba podle ceny.
Asi nejdražší, nejrychlejší a nejjistější je let vrtulníkem. Přijde vás na cca 10 000 Kč za osobu, zato vás dopraví kam chcete – za Luklou už totiž žádné letiště pro osobní dopravu není. Nicméně stejně se musíte aklimatizovat, takže moc času neušetříte.
Většina lidí tak volí přímý let do Lukly. Je to sice prý jedno z nejnebezpečnějších letišť světa, ale je to po vrtulníku nejkomfortnější a ušetříte několik dní. Do Namče Bazaru, který je výchozím bodem pro tři sedla i EBC se tak z Káthmándú dostanete cca za dva dny. Cena cca 3500 Kč za jeden směr.
Další variantou je džíp do Salleri nebo Faplu (Phaplu). Čekejte tak 14 hodin kodrcání se v 11 lidech po cestách, které často nikdy neviděly asfalt. Nicméně ideální na seznámení se s místními. Cena cca 800 Kč/osobu. Džíp si můžete pronajmout jen pro sebe, cenu ale neznám. My jeli sdíleným džípem směrem tam. Do Namče se tak z Kátmandú dostanete za 5 – 6 dní (po jízdě džípem budete rádi, že v Salleri, nebo Faplu zalehnete).
Alternativou je jet autobusem, který nás na cestě zpět vyšel jen něco přes 200 Kč. Měli jsme zřejmě štěstí – byl nejen levnější, ale i pohodlnější – jen tak akorát plný a nestavěl tak často na jídlo (džíp navíc píchl), takže celková doba jízdy byla podobná, ne-li lepší. Ale snad každý, s kým jsme se o tom bavili nám jízdu autobusem nedoporučoval – prý bývají v hrozném technickém stavu, přeplněné a řidiči jezdí jako hovada. Takže je to stejně na vás 🙂
Třetí alternativou je do Faplu letět, letenky tam jsou podstatně levnější, než do přeplněné Lukly (kolem 2000 Kč). Jen to nelétá tak často.
Pokud nemáte tolik času, můžete ze Salleri využít novou „silnici“ do vesnice Adderi, čímž ušetříte ještě 1 – 2 dny. Silnice je v uvozovkách, protože jestli jste si mysleli, že do Salleri byla silnice špatná, tak tady je to ještě jiný level. Nicméně za svých 300 Kč dojedete za půl dne po serpentinách, kde se občas ani džíp nevytočí (musí couvat) a kde pochopíte, k čemu je uzávěrka diferenciálu, zhruba půl dne cesty od Charicholy (Kharikhola). Celkem se tak můžete dostat z Káthmándú do Namče za 4 dny (ale chce to trochu fyzičku).
Variant je samozřejmě více, pokud máte hromadu času, můžete jet jen do Jiri (nebo Džiri?) a přidat si k treku zhruba týden na každý směr. To už se ale dostáváte s dobou pobytu značně přes měsíc.
Veškeré jízdenky či letenky se zařizují přes turistické kanceláře, kterých je na Internetu i v Thamelu v Káthmándú plno. Výjimkou jsou Yeti Airlines (značka Tara Air), u kterých se dají koupit letenky online (nezkoušel jsem).
Kolik na to času?
Teoreticky se dá trek z Lukly do Lukly stihnout za 12 dní běžným tempem člověka, co má v horách trochu potrénováno. Včetně aklimatizace. K tomu čtyři dny na dopravu z Evropy do Lukly a zpět, tedy 16 dní celkem. Ale opravdu to takhle udělat nechcete. Neužijete si žádné vedlejší výlety na vyhlídky (Čukchung Ri, Kala Pattar, Gokyo Ri), nebudete mít žádnou rezervu a hlavně na lety z a do Lukly není spoleh. Statistiky nevím, ale lidí, kteří měli zpoždění i tři dny jsme potkali dost. Plánování s letadlem do Lukly je tedy dost obtížné, což byl jeden z důvodů, proč jsme vnitrostátní let (až na jednoho člena výpravy, který letěl z Lukly do Káthmándú se zpožděním jen cca 3 hodiny) vynechali.
My si na vše vyhradili 25 dní s tím, že vyrazíme ze Salleri/Faplu a zpátky uvidíme. O tom, že je dostavěná silnice až k řece do Adderi jsme se dozvěděli až na treku, vzhledem k dostatku času jsme ji využili. Časově to vypadalo zhruba takhle (podrobný popis bude v dalších dílech):
- 15. – 16. 11.: Doprava z Česka do Káthmándú
- 17. 11.: Sdíleným džípem do Faplu
- 18. 11. – 6. 12. (19 dní): Prodloužený trek tří sedel s vedlejšími výlety
- 6. 12. – 7. 12. (1,5 dne): Doprava z Adderi zpět do Káthmándú
- 8. 12. – 9. 12.: Prohlídka Káthmándú
- 10. 12. – 11. 12.: Doprava zpátky do Česka
Bezpečnost
Na horách
Šli jsme na přelomu listopadu a prosince a kromě teplot, které v noci klesaly až k -20°C a možná ledovce v sedle Čo La, jsme nepotkali nic nebezpečného. Do cca 3500 m byl opar a teplo, nahoře zase pálilo slunce, moc nefoukalo, prostě paráda.
Nicméně je potřeba pamatovat, že nejste na Šumavě, ale v Himalájích, kousek od nejvyšší hory na Zemi. I v sezóně může z ničeho nic napadnout spousta sněhu, teploty můžou najednou podstatně klesnout, můžete potkat sesuvy půdy, při větším množství sněhu i laviny, výjimkou nejsou ani zemětřesení.
Samostatnou kapitolou je prevence výškové nemoci. Pokud nemáte s výškami přes 5000 m zkušenosti, něco si o ní načtěte – budete možná trochu vystrašení, ale lepší, než mrtví. Doporučuje se nestoupat od 2500 metrů výšky o více, jak 300 výškových metrů za den. Osobně mám vyzkoušeno stoupat od 3000 m max. o 500 m a všichni jsme neměli nic víc, jak mírné příznaky, ale na každého to působí jinak a hlavně problémy často přijdou až v noci.
Od Namče dál není moc signál, je potřeba s tím počítat. Kromě nejodlehlejších míst jsou ale kolem cesty poměrně často domy. Pokud půjdete kolem sezóny, bude všude navíc spousta turistů.
Exponované svahy (srázy) jsme kromě výstupu na vrcholy nikde nepotkali a ani tam to nebylo nic hrozného. Pokud vylezete na Sněžku, trek po této stránce nejspíš zvládnete.
A snad poslední rada – respektujte osly a jaky. Obě zvířata můžou být nebezpečná, zejména tím, že vás někde shodí ze svahu. Pokud se míjíte, doporučuji bezpečné místo raději směrem ke skále.
Nechci vás strašit, není to nijak zvlášť náročný trek a kromě výšky, ve které se budete pohybovat, není o nic těžší, než např. v českých horách. Je však potřeba mít na paměti, že případná pomoc bude pomalejší a na nižší úrovni, než v Evropě.
Děti – Viděli jsme lidi jít EBC s dětmi od cca 10 let. Pokud umí chodit po horách, nebál bych se toho, zvážil bych ale napoprvé jít spíš jen EBC. A pokud půjdete přes Čo La, vezměte pro ně nesmeky, nebo mačky.
V civilizaci
Cestopis má být o treku, tak jen stručně:
- Co se lidí týče, bude vám v Káthmándú pořád někdo něco nabízet, někdy i dost dotěrně. Pokud jste někdy byli v Asii, tak to asi znáte. Nicméně do fyzické roviny to nikdy nedošlo a nikdy jsme neměli pocit nějakého nebezpečí. O cenu taxi je třeba smlouvat a řidiči vždy domluvenou cenu dodrželi bez řečí.
- Největší riziko, které vás v Nepálu čeká, je tak zřejmě na silnici. Počet úmrtí tam je na obyvatele zhruba 3x vyšší, než u nás. Nic až tak hrozného, obzvlášť, když uvidíte způsob jízdy některých řidičů…
- Pak jen klasická bolest regionu – hygiena. Platí to, co v Indii, pokud na střevní problémy trpíte, tady se jim nevyhnete, takže je lepší v Káthmándú strávit co nejméně času a problémy si užít až při návratu. Nepít vodu z kohoutku, jíst jen tepelně upravené jídlo, atd., atd., znáte to.
- Očkování – opět stejné, jako v Indii, fakt nechcete chytit někde v horách břišní tyfus, nebo si dovézt žloutenku.
- Smog – mám takový pocit, že dva dny v Káthmándú mi zvýšily riziko rakoviny zhruba tolik, jako bych žil celý život v Ostravě vedle ocelárny. K emisím z aut se navíc přidává kouř z pálení odpadků na ulici, takže brzy pochopíte, proč tolik turistů i místních nosí roušku.
Co s sebou
Vypisovat vybavení tu nebudu (možná v posledním díle), ale klasické věci, co byste si vzali na vícedenní trek nalehko. Jen bych přibalil teplý spacák, na začátku prosince už v horních partiích slušně mrzlo. Myšleno na pokoji. Dá se sice snad vždycky sehnat deka navíc, ale spacák je jistota.
Formality
Pravidla se často mění, ale v době, kdy jsme tam jeli, počítejte s následujícími položkami:
- Víza: Koupíte na letišti. Cca 900 Kč ($40) na 30 dní. Nejdřív vystojíte frontu k automatu, kde zadáte svoje údaje a pak vystojíte další frontu k přepážce banky, kde zaplatíte. Až pak jdete na pasovku. Myslím, že brali dolary, nepálské rupie i karty.
- Khumbu pass: Poplatek za vzduch, asi se jmenuje jinak. Pokud přiletíte, koupíte v Lukle, pokud ne, tak budou brblat, ale koupíte v Monjo na kontrole. Cca 400 Kč.
- Permit do parku Sagarmatha: Koupíte u vstupu do parku za Monjo. Cca 600 Kč.
Kolik na to?
Záleží hrozně moc na tom, jaký luxus si dopřejete a kdy pojedete. Nicméně Nepál není drahá země, pokud nebudete kupovat každou blbost, bydlet ve drahých hotelech, nebudete tam v říjnu a nepoletíte do Lukly, vejdete se do 30 000 Kč/osobu se vším všudy. I méně, pokud seženete levné letenky. U nás to vycházelo zhruba takto (ceny jsou na osobu):
- Doprava do Nepálu: 16 600 Kč
- Doprava po Nepálu: 1 300 Kč
- Taxi Káthmándú: 200 Kč (jezdili jsme ve třech)
- Víza: 900 Kč
- Permity: 1000 Kč
- Čtyři noci v Káthmándú: 1100 Kč (tady by šlo ušetřit i víc)
- Ostatní: 8400 Kč (zejména jídlo a ubytování na treku, počítejte cca 500 Kč/den)
V dalších částech se můžete těšit na podrobný popis jednotlivých dní treku.
