Bělorusko 2018 podruhé, tentokrát na podzim

Protože jsem si naposledy z Běloruska dovezl nejen zážitky, ale i počátek nového vztahu s В, měl jsem tam letos na přelomu října a listopadu opět cestu. Bydlel jsem přímo u běloruské rodiny v Minsku, takže zážitky jsou o to autentičtější. Tentokrát nebudu cestopis pojímat den po dni, ale spíš se pokusím vypíchnout věci, co mě zaujaly, nebo jsou podle mě důležité.

Víza a registrace

Pobyt do 30 dní je při příletu na letiště v Minsku bez víza. Protože jsou víza poměrně drahá (60 €) a vyřizují se osobně v Praze, šel jsem opět cestou letu, tentokrát z Varšavy.

Na letišti jen ukážete cestovní pojištění, které je platné i v Bělorusku (doporučuju vzít s sebou smlouvu, kde je to explicitně napsané, i když minule jsem prošel i bez toho) a vše jde rychle, na pasovkách nebývá fronta.

Pokud přiletíte na více, než pět pracovních (?) dní, musíte se registrovat na migrační službě. Těch je po Bělorusku poměrně hodně, ale doporučil bych vše absolvovat s někým místním, ušetříte si starosti. Poplatek za vyřízení registrace se dá zaplatit předem v automatu (cca 25 р = 250 Kč). Aktuální informace najdete na webu MZV a především ambasády. Pravidla se rok od roku mění, tak rozhodně nedoporučuji spoléhat se na tento text.

Jazyk

Na rovinu – jestli neumíte rusky, nebo bělorusky, můžete mít problémy. Lidé jsou většinou ochotní, ale mimo centrum a metro moc anglických nápisů nepotkáte a běžný člověk na ulici anglicky nejspíš umět nebude. Nějak to zvládnete, ale alespoň se základy ruštiny to bude prostě lepší.

Doprava po Minsku a paneláky

Minsk je velký. Se svými dvěma miliony obyvatel je o dost větší, než Praha, tak s tím počítejte. Pokud pojedete z jedné strany na druhou, zabere vám to více, než hodinu.

Jinak je ale MHD srovnatelná s tou v ČR, jen podstatně levnější. Lístky se kupují zvlášť na metro a na trolejbusy/autobusy/tramvaje a platí na jednu jízdu (kromě metra, tam můžete přestoupit na druhou linku). Pokud zůstáváte v Minsku delší dobu, může být praktičtější koupit si předplacenou kartu, na kterou si nabijete zvolený počet jízd. Po vstupu do autobusu přiložíte kartu ke čtečce, při druhém přiložení se vám ukáže počet zbývajících jízd. To bohužel nefunguje v metru.

Většina památek a zajímavostí je koncentrovaná v centru Minsku, které se dá obejít i pěšky. Naopak okrajové části Minsku jsou v podstatě jedno obří sídliště, které se neustále rozrůstá. Jestli jste si mysleli, že Jižák je velký, tak tady změníte názor. Sídliště jsou naštěstí místy rozdělená poměrně velkými lesoparky a občas zpestřená pravoslavnými kostely.

Mimochodem, názvy zastávek metra se od časů socialismu nezměnily, zejména na červené trase mají stále budovatelské názvy jako Prvního máje, Proletářská, nebo Partyzánská. Takže vás asi nepřekvapí, že 7. listopadu se tu stále slaví státní svátek…

Běloruská národní knihovna

Mimo památek v centru stojí za návštěvu architektonicky zajímavá budova Národní knihovny Běloruska poblíž stanice metra Uschod (Усход). Bývají tam i výstavy a za mírný poplatek tuším 1,5 р vás pustí dovnitř. Co mě tam však vytočilo byl arogantní sekuriťák u vchodu, podle В. prý bohužel v knihovně běžný jev.

Restaurace Vasilki (Васильки)

Když už pojedete do knihovny, zastavte se ve vedlejším obchoďáku Dana Mall v restauraci Vasilki. Autentická běloruská kuchyně v cenách 9 – 15 р za jídlo, přes poledne v pracovní dny meníčka. V menu jsou i obrázky 😉

Pokud se vám až ke knihovně nechce, poboček mají Vasilki více.

Graffiti

Pokud jste fandové graffiti, nebo levičáci jako poleno, navštivte industriálně-hipsterskou Říjnovou ulici (Октябрьская), stanice metra Pieršamajskaja (Першамайская). Nebudete litovat a můžete se vyfotit s Leninem.

Muzeum lidové architektury

Kousek za Minskem ve vesnici Ozjerco (Озерцо) je muzeum lidové architektury. Možná to bylo mlhou (i když na focení super), ale moc mě nezaujalo. Pár domů roztroušených po velké oblasti, vybavení zajímavé, ale domy vyspravené ocelovými šrouby a betonem… Bavilo mě to míň, než Dudutki. Ale doporučuju, pokud jste fandové skanzenů.

Pokud tam ale už budete, určitě se podívejte do místní krčmy a dejte si místní pálenku. Jestli máte odvahu k experimentům, zkuste křenovici (Хрэнавуха) a dejte vědět, jak vám zachutnala 😉 Za vyzkoušení stojí ale i jiné likéry.

Doprava je trochu složitější, my jeli příměstským autobusem, který zastavuje u odbočky k muzeu, ale odkud jel a jaké to bylo číslo už nevím.

Hrad / zámek Mir

Zřejmě nejznámější památka v Bělorusku (pokud nepočítám Bělověžský prales) je hrad/zámek Mir (Мир)z 16. století. Rekonstrukce hradu má sice své mouchy (část je předělaná na hotel), ale celkově působí pěkně. Můžete se projít jak po starých částech hradu s úzkými točitými schodišti s půlmetrovými schody (rozhodně nic pro starší lidi), tak si projít rozsáhlé muzeum. A procházka po přilehlém parku s jezerem taky stojí za to. Vstupné mírné, tuším 6 р.

Do Miru jezdí poměrně často autobus z Minsku z hlavního autobusového nádraží. Doba jízdy asi hodina. Jako skoro všude v Bělorusku, jízdenky se kupují předem u pokladny!

Náklady na dopravu

Minule jsem letěl jako obvykle – protože byla akce na letenky. Tentokrát jsem se ale potřeboval vejít do pár týdnů a žádná akce samozřejmě zrovna nebyla. Letenky z Prahy se běžně pohybují kolem 5500 Kč (ano, Bělorusko je hned za Polskem…), já nakonec vychytal let z Varšavy za cca 3300 Kč a to v sobotu.

Jízdenky v Ostravě jsou započítané proto, že jsem tam přespával – naopak v Minsku asi utratíte 2×4 р za dopravu autobusem/maršrutkou z/na letiště. Viz také minulý cestopis z Běloruska.