Aktualizováno 14. 2. 2019
Po návštěvě indických Himalájí před dvěma lety mi bylo jasné, že jsem v nejvyšších kopečcích na Zemi nebyl naposledy. A jaké jiné místo navštívit, než hned sousední a asi nejznámější himalájský stát – Nepál? Sehnal jsem spolucestující a po dlouhém rozhodování padl náš výběr na trek tří sedel – taková těžší varianta nejznámějšího Everest Base Camp Treku (dále jen EBC). Druhá a další části jsou založené na poznámkách, které jsem si každý den psal. Tato, čtvrtá, je o cestě z Faplu do největšího (a jediného) města v Khumbu – Namče Bazar.
Neděle 18. 11., Faplu – Nunthala
Ráno se budíme ve Faplu (Phaplu) v lodžii „Hotel Phaplu Lodge & Restaurant“. Snídáme, platíme (रू3370 za tři lidi, večeře, snídaně a ubytko) a vycházíme. Zpočátku je příroda takový mix Krkonoš a Chorvatska, poměrně strmé kopce porostlé borovicemi, které všude rostou z písčité půdy. Krkonošský dojem místy narušují banánovníky a terasovitá políčka kolem vesnic.
Turistů je tu jen minimum, potkávám jen pár nosičů a školní děti, které znají různé zkratky, takže jedno Nepálče předcházíme dohromady třikrát. Výhledy kazí jen všudypřítomný opar, kterého se ještě několik dní nezbavíme. Dlouho tu nepršelo a dost se práší.
Na oběd se stavujeme v Ringmo (nebo Ringmu, vesnice často nemají jasnou transkripci do latinky), načež stoupáme do třítisícového sedla Taksindu La s klášterem a vyhlídkou (na opar) a sestupujeme na druhé straně do Nunthaly.
Total climbing: 951 m
Total time: 07:51:01
V Nunthale se ubytováváme a jak jsem si napsal: „Všude spousta roztomilých dětí a psů. A oslů. A krav.“ Dočtený časopis Týden, co s sebou tahám už z Regiojetu, dávám majitelům lodžie na spálení, místo toho se však stane středem zájmu celé rodiny, jde z ruky do ruky a nakonec končí v knihovničce. Tak snad nějakého Čecha po cestě ještě potěší.
Pondělí 19. 11., Nunthala – Charte
v Nunthale se ráno probouzíme do mlhy. Snídani objednáváme na 6:30, ať stihneme dojít až do Puije (Puiya). Místní nám ale asi moc nevěřili, takže když přicházíme do jídelny, teprve začínají nosit vodu na čaj. Naštěstí jsme s tím po předchozích zkušenostech s Nepálci tak trochu počítali. Místní děti si opět prohlížejí obrázky v Týdnu.
Cesta není jednoduchá, rovina tu prakticky neexistuje, k tomu přibyli turisté i oslí karavany. Karavany si nejdřív nadšeně fotíme, ale po chvíli zjišťujeme, že jsou všechny na jedno brdo. Karavany neustále prdících, kadících a líných oslů, kteří jsou pohánění skřeky a rákoskou Nepálce v pantoflích. Karavany, které se na úzkých cestách zatraceně špatně předbíhají, zvlášť s krosnou. Karavany, které nosí jídlo pro všechny ty turisty, co se sem ženou jen aby si vyfotili svoji fotku Mount Everestu, na který naprostá většina z nich nikdy nevyleze. Neboli pro nás.
Mezi Nunthalou a Džubingem (Jubing) se dostáváme dlouhým prudkým klesáním na nejnižší bod naší cesty, když nepočítám návrat do Adderi – ve 1490 metrech potkáváme náš první, 109 m dlouhý visutý most. Po cestě jsou další mosty, vyšší i delší, ale tenhle je náš první 🙂
V klášteře v Charichole (Kharikhola) se zastavujeme – je to sice dost schodů, ale klášter stojí za to. Místní mniši se zrovna učí anglicky části těla, vnitřek kláštera je klasický buddhistický – spousty barev a stovky soch.
Před Kharte zjišťujeme, že do Puije dneska rozhodně nedojdeme, trochu jsme podcenili tu „pohodovou cestu podél řeky“, jak to na naší mapě 1:125 000 vypadalo. Nevadí, den předtím jsme ušli více, než bylo v plánu, takže i tak jsme v předstihu před plánem. V Charte to tedy balíme a s usnutím ten večer rozhodně problém nemáme.
Total climbing: 1388 m
Total time: 08:23:29
Úterý 20. 11., Charte – Čcheplung
Ráno vstáváme do protrhávající se mlhy. Lodžie tentokrát nic moc, stěny jim nějak nevyšli a v rohu je několikacentimetrová díra, takže v noci docela profukovalo.
Cesta nám pěkně ubíhá, v údolí je mlha, v našich výškách jen opar, ale žádné velké kopce a tak nám ani tak nevadí záseky v několika oslích karavanách.
Výhledy máme na Karyolung se pěti vrcholy (cca 6500 m podle zdroje), Nuplu a další hory kolem šesti tisíc.
K obědu si opět dávám Dal Bhat, které je úplně stejný jako níž – takže výborný a s možností přidání. Zatím mi ještě neleze krkem…
Po cestě z kopce se dostáváme mezi dvě oslí karavany, což se ukazuje jako poměrně nebezpečné. Oslíci zezadu na nás tlačí, ať jdeme dopředu, ale tam jsou oslíci z druhé karavany. Z kopce ale oslové docela valí, takže zakopnout by mohlo být fatální. Po chvíli to radši vzdáváme a necháváme karavanu předejít.
Odpoledne přicházíme do Čcheplungu (Chheplung), kde se napojuje hlavní cesta EBC z Lukly. Cesta je to malá, ale na vesnici je to hodně znát. Domky, kde místní pronajímají pár pokojů, střídají několikapatrové hotely (úroveň služeb je ale zhruba stejná) s kapacitou stovek lidí. Ubytováváme se hned u křižovatky, kde sice mají evropské WC (příjemná změna), ale zato dosti pomalou obsluhu (i na nepálské poměry, normálně trvá příprava jídla tak půl hodiny, tady přes hodinu) a navíc je to jediný hotel za celou cestu, kde nepochopili, že číslo za jídlem znamená počet porcí.
Total climbing: 1151 m
Total time: 08:10:09
Když už jsme u toho, v Khumbu si často píšete své objednávky na lístek sami, pak ho jen dáte obsluze, která se většinou ještě ujistí, že vaše písmo správně přečetla a pak jen čekáte. Používá se hodně čerstvých surovin, takže běžné 30-60min. čekání není úplně nesmyslné. Jen holt když si objednáte snídani na sedm, tak čekáte, že v sedm bude a ne, že teprv půjdou natrhat papriku.
Cena za jídlo a hotel se připojením EBC trasy naštěstí nijak zásadně nezvýšila.
Středa 21. 11., Čcheplung – Džorsale
Začíná přituhovat. Čcheplung je sice jen 2700 m nad mořem, ale na polích už se ráno usadila jinovatka a když vyrážíme, není nám zrovna teplo.
To se však poměrně rychle mění, se stoupajícím sluncem stoupají i teploty až na 20 °C, přibývají turisté, osli i jaci. Cesta pokračuje podél řeky, ale rovinu rozhodně nečekejte, opět se chodí nahoru a dolů podle terénu.
V Mondžo kupujeme „Khumbu TIMS“, jakousi povinnou registraci, reálně určenou hlavně pro výdělek na turistech. Pokud jdete z Lukly, měli byste si ji koupit v Lukle, nicméně když jsme úředníkovi vysvětlili, že jdeme z Faplu, papír nám vypsal.
Za Mondžo přicházíme k bráně do samotného národního parku Sagarmatha (nepálské jméno pro Everest), kde se platí další vstup. Pak už jen projít branou s modlitebními mlýnky… a sestoupit do samotného „magického údolí Khumbu“, jak se píše na tabuli. Brána je udělaná mezi skalami, které tvoří přirozený předěl mezi Khumbu a zbytkem světa a místo je to opravdu magické. Že skoro až zapomenete na tu spoustu turistů a oslích/jačích karavan.
Tři hodiny před západem slunce přicházíme do první vesnice v národním parku – Džorsale. Namče Bazar je sice už jen 4,5 km, ale zato s převýšením 850 m (podle mapy), tak se rozhodujeme zůstat dole v 2800 m v Nirvana Lodge v Džorsale (doporučuju) a dát si jen aklimatizační výlet bez krosen.
Total climbing: 734 m
Total time: 05:57:22
Pravda, aklimatizační moc nebyl, indiánským během jsme se pohybovali nejvýše kolem 3000 m, ale jít po několika dnech jen tak nalehko bylo příjemné, i když výška je po pár schodech znát.
Total climbing: 318 m
Total time: 01:30:30
V Nirvana Lodge si dávám malou, zato dost tučnou pizzu za रू700 (ceny se začínají šplhat s nadmořskou výškou), nicméně v jídelně se topí, tak jim to rád zaplatím. Vybalujeme spacáky a jdeme spát, další den je v plánu jen Namče a aklimatizace.
Čtvrtek 22. 11., Džorsale – Namče Bazar
Vyspaní jsme do růžova, i proto, že je přeci jen už konec listopadu a noci jsou delší. Jedenáct hodin v posteli denně tedy není žádná výjimka.
Do Namche je to sice dlouhý kopec, ale po ránu máme sílu, tak nám to tak nepřijde a za chvíli už pobíháme mezi krámky.
Po cestě do Namče je u mostu vyhlídka, která byla na mapě označená jako Everest View, tak nadšeně fotíme… abychom o pár dní zjistili, že hora v pozadí není Everest, ale Taboče (6495 m). A mně se zdála nějak blízko…
Total climbing: 774 m
Total time: 02:30:11
V Namče v podstatě náhodně vybíráme hotel s výhledem (vzhledem k tomu, že je město ve svahu je těžké najít hotel bez výhledu – ale můžete mít okno na špatnou stranu, jako já), pak s notnou dávkou štěstí nalézám elektro servis, kde se tváří, že budou umět spravit můj rozbitý telefon a jdeme se trochu aklimatizovat.
Namče je ve výšce 3400 – 3500 m, kde jsme ještě nebyli – a hlavně ode dnešního dne budeme několik dní jen stoupat, takže odpoledne je jasný plán – jdeme nahoru!
Nejprve se jdeme podívat na sochu Edmunda Hillaryho, která je na kopci nad městem – a rozhodně to stojí za to. Za sochou je vidět údolí řeky Dudh Koši, podél které půjdeme další dny, vpravo majestátní Ama Dablam (6856 m), vzadu Lhoce (8516) spolu s Lhoce Šar (8382), nalevo od nich hradba hřebenu Nupce (7861), za kterou vykukuje… samotný Mount Everest!
Chvíli si užíváme sluníčka a výhledů (to ještě nevíme, že jsme Everest viděli na několik dní naposledy, protože jak se k němu začneme blížit, začne se stydlivě schovávat za Nupce) a jdeme konečně na tu aklimatizaci.
Volíme cestu přímo nahoru směr Chumdžung, kde chvíli zůstáváme v cca 3800 m, než se kolem letiště (osobní letadla tam v současnosti nelétají) dostáváme zpátky do Namče.
Total climbing: 523 m
Total time: 02:14:12
Zaskakuju za opravářem, se kterým se za pomoci dalších Nepálců dorozumívám, že telefon jen rozebral a složil, ale že na problém nepřišel – ale povedlo se mu ho alespoň nabít (problém byl, že nefungovalo nabíjení), takže spokojenost. I když cena रू2500 mi přijde trochu přehnaná.
Příjemně unavení nakupujeme a posíláme pohledy (které dnes, v polovině ledna 2019, stále nedošly), užíváme si výhledy na západ slunce za šestitisícovkami naproti přes údolí a jdeme se vyspat na několik dalších dní stoupání.
