Na Island jsem se chtěl podívat už roky, ale pořád mi na to nějak chyběly peníze. V posledních letech se ale díky akcím na letenky dá leckde dostat i za rozumný obnos a tak jsem si počkal na akci, koupil letenky, dal dohromady pár tisícovek na útratu a vyrazil. Sám, během pouhých 10 dní jsem nemínil dělat kompromisy. Cílem byl zejména asi nejznámější trek Laugavegur a uvažoval jsem i o výstupu na Hvannadalshnúkur – nejvyšší horu Islandu. Přestože to nakonec nevyšlo, zaskotačil jsem si alespoň s mačkami, cepínem a průvodcem na nejobjemnějsím Evropském ledovci. Nakonec jsem se rozhodl článek rozdělit, v této části bude popsána cesta zpět ze Skaftafellu do Reykjavíku s jednodenní přestávkou v historicky nejdůležitějším místě Islandu – Þingvelliru.
V minulém díle jsem se s vámi rozloučil poblíž Selfossu, kde mě vysadily slečny z farmy. Na sever k Þingvellir vede jen vedlejší silnice 35/36, která nebyla příliš frekventovaná, zejména za křižovatkou. Nakonec se však po několika stopech zadařilo a dva Francouzi mě zavezli až ke křižovatce se silnicí 361 a 550. Hned u křižovatky byl kemp Þjónustumiðstöð a protože už bylo poměrně pozdě a pršelo, rozhodl jsem se hned se registrovat a veškeré objevování nechat až na další den.
Kemp Þjónustumiðstöð se ukázal jako dobrá volba. S běžnou cenou kolem 300 Kč/noc (se stanem pro jednoho) byly k dispozici zdarma nejen záchody, ale i sprcha a dokonce sušárna a pračka! Návštěvu tedy můžu jen doporučit.
Þingvellir
Další den byl čas navštívit ono „nejhistoričtější místo“ na Islandu. Místo, kde zasedal po celých 868 let nejstarší celostátní parlament na světě – Alþingi. Aby toho nebylo málo, poblíž je Þingvallavatn – největší jezero na Islandu a místem zhruba probíhá tektonický zlom, který odděluje Evropu a Ameriku. Před návštěvou doporučuji přečíst Ságu o Njálovi, nebo jinou, přes stáří nějakých 800 let je to dobré čtení a návštěvu si mnohem víc užijete. I bez toho na vás ale ze Þingvellir dýchne historie.
Þingvellir je samozřejmě velice okupované turisty, ti však většinou přijíždí auty či autobusy na blízké parkoviště. Z kempu je to přeci jen čtvrt hodiny svižnou chůzí po vedlejší silnici, takže moc lidí nepotkáte. Na místo jsem se vydal trochu pozdě, takže jsem byl rád, že mi po cestě zastavili známí Němci, které jsem potkal v kempu. V době návštěvy totiž byla nabídka na prohlídku zdarma a té jsem samozřejmě chtěl využít.
Samotná prohlídka sice byla trochu zvláštní – mluvilo se hodně o předsedovi vlády, na kterého tu byl spáchán atentát a jeho rodině, méně už o středověké historii. Nicméně základy jsme se dozvěděli a následující čtení info tabulí pár věcí osvětlilo. Nicméně opravdu bych doporučil si přečíst nějakou ságu, nebo si alespoň něco o Alþingi nastudovat předem.
Místo samotné není tak velké, ale i okolí je prý zajímavé – já však neměl tolik času a navíc pořád pršelo, takže se člověku ani moc nechtělo.
Cesta do Reykjavíku
Další den ráno nastal čas na přepravu zpět na západ, někam poblíž k letišti. Na Islandu mi zbýval poslední den – další den odpoledne jsem odlétal. Reykjavík je v takové situaci logická destinace, takže jsem se rozhodl stopovat právě tam.
Po chvíli postávání se zdviženým palcem mi zastavila Polka (Poláků je na Islandu poměrně hodně, nakonec jako v mnoha jiných zemích 🙂 ) s islandskou kamarádkou. Vzali mě až do Reykjavíku, dokonce dovezly až do centra, i když tam nejely a darovaly mi kartičku na vstup zdarma do vikingského muzea v Keflavíku. Prostě Island…
Na místě jsem nakoupil suvenýry a chtěl jsem navštívit muzeum penisů – jediné na světě. Na místě jsem bohužel zjistil, že z nějakého důvodu neberou platební karty, takže jsem kvůli nedostatku hotovosti nemohl ocenit dozajista hodnotné expozice.
Bláa lónið a počasí pod psa
Po nakoupení suvenýrů jsem se pomalu (do dalšího dne do večera) potřeboval přiblížit zpět k letišti. Hustě lilo, foukal cca 15 m/s (dle informací od řidiče) vítr a vůbec jsem byl rád, že jsem si na trek koupil novou bundu. MHD jsem dojel k výpadovce směrem na Keflavík (bus č. 1, já jel na zastávku Flensborg, lepší volba by byla Kelduhvammur), bohužel jsem našel čtyřproudovku rovnou jako podle pravítka s hustým a rychlým provozem. S povzdechem jsem si našel pěkné místo, zvedl ruku… a v tu chvíli první auto hodilo blinkr a vzalo mě. Řidič jel do Grindavíku, ale nabídl mi, že mě hodí na letiště, kvůli počasí.
Protože mi letadlo letělo až další den, jel jsem nakonec raději navštívit jedno z turisticky nejznámějších míst Islandu – Bláa lónið, neboli Modrá laguna, která se nalézá kousek od Grindavíku. Od všech jsem slyšel, jak se jedná o hrozně komerční místo – mně to tolik nepřišlo, asi proto, že jsem byl jeden z mála zoufalců, co se procházeli po chodníčcích mezi lagunami ve vodorovném dešti.
Jinak Bláa lónið stojí za návštěvu. Nemusíte zrovna platit 1000 Kč za vykoupání, i procházka kolem stojí za to. Laguna má sice do přírodního tvaru daleko – jezero je neustále upravované, přistavované, části vysoušené a navíc hlavní část tepla odebere místní geotermální elektrárna. Řidič z Grindavíku mi tvrdil, že je dokonce vytápěná – to mi ale vzhledem k přítomnosti geotermální elektrárny moc nesedí. Možná jsem mu jen špatně rozuměl. Na druhou stranu, ta voda je opravdu krásně světle modrá a krásně kontrastovala s oblohou, která věštila spíše konec světa.
Nocování ve smrkovém lese
Po procházce mezi lagunami nastal čas na rozhodnutí, kde přespat. Kolem lávová poušť, nejbližší kemp prý v Grindavíku… tak jsem se tam vydal. Cesta vypadala velice nově a vedla vzdáleně kolem geotermální elektrárny, která mě poměrně zajímala.
Po liduprázdné cestě jsem se nakonec dostal až pod horu Þorbjörn, která ideálně chránila před větrem (foukalo z jihu, laguna je ze severu) a navíc jsem objevil, naprosto nečekaně, smrkový les! Sice byl ve svahu, ale místo na stan se našlo a tak jsem stanoval na místě, které bylo k nerozeznání od klasického českého lesa. I když v ČR bych na takhle hloupém místě ve svahu nestanoval.
Keflavík a vikingské muzeum
Další den ráno jsem se sbalil, došel na blízkou silnici a jal se stopovat do Keflavíku. To se mi podařilo poměrně brzy, na dva stopy jsem se dostal až k muzeu. Bohužel jsem trochu přecenil časovou náročnost a tak jsem v 8 ráno zjistil, že otevřeno je až od deseti. Tak jsem si aspoň uvařil a prohlédl místní mini-zoo s farmářskými zvířaty.
Samotné muzeum nebylo špatné, ale že bych si ho při příští návštěvě psal do itineráře, to taky ne. Hlavní atrakcí je replika vikingské lodi, se kterou ve 20. století stavitel přeplul Atlantský oceán. A většina zbývajících expozic se točí kolem ní.
V horní části je pak poměrně zajímavá expozice určená pro děti, kde se sluchátky (o která jsem si ale musel říct) procházíte nasvícenými expozicemi a posloucháte příběhy o vikingských bozích.
Protože jsem měl ještě spoustu času, rozhodl jsem se na asi 5 km vzdálené letiště dojít pěšky skrz město. Na samotném Keflavíku toho moc zajímavého není, typické severské roztahané město se dvěma parky na dům.
Za Keflavíkem jsem si chtěl cestu zkrátit přes lávové pole, ale konečně jsem se setkal s ptáky, o kterých už jsem předtím slyšel, ale potkal je poprvé zblízka – rybáci. Asi po minutě seznámení mnou něžně přejmenovaní na „zasraní zmrdi„, kdy jsem se zrychleným krokem vracel na silnici, kam se kvůli autům nejspíš báli. Tito hajzlíci si rozhodně nic nedělají z toho, že jsou o metr a půl menší. Nevím, jestli měli poblíž hnízdo, ale když co pár vteřin slyšíte za hlavou zahučení a poté ucítíte náraz, tak vás to dovede na chvíli vyvést z rovnováhy. Po jejich výhře mi samo od sebe zastavilo auto, které mě svezlo zbývající kilometr až k terminálu.
Zbytek pobytu už je mimo záběr tohoto cestopisu, čekání na letišti a odlet do Belgie už vás asi nenadchne. Strávil jsem tři dny v Belgii v Bruggách (doporučuju) a pak odletěl s JetAirFly do Prahy. Rozhodnut, že se na Island ještě někdy musím vrátit.
.
