V minulých měsících jsem absolvoval ve svém novém bydlišti několik návštěv pošty s úmyslem je přesvědčit, že mi mají doručovat poštu až do schránky na mém pozemku. Nakonec jsem to z obav o psychické zdraví moje a i pošťačky za přepážkou vzdal a domluvil si u souseda u silnice schránku, nicméně při shánění argumentů jsem v poštovním předpisu č. 464/2012 Sb. s poetickým názvem „Vyhláška o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování“ objevil zajímavé věci.
Známý citát, u kterého jsem nedohledal autora zní: „Úředníci nám pomáhají řešit problémy, které bychom bez nich neměli.“ Tvrzení mi to připadá velmi optimistické, v mnoha případech si člověk musí nastudovat vyhlášky a zákony sám a poté ve svém volném čase přesvědčovat osoby placené z jeho daní, že se jimi mají řídit a vyhovět mu s problémem, který byl uměle vytvořen zákonodárci, placenými z téhož.
Česká Pošta, s.p. není sice přímo státní institucí, jen státním podnikem, ale poměry tam jsou podobné. Před návštěvou pošty a pokusy je přesvědčit, že mi poštu doručovat mají jsem se během studia zdrojů dostal i ke zmíněnému předpisu. Pošťáci ho evidentně příliš neznají a nedivím se jim. Za prvé je předpis jako souvislý text značně nečitelný. A za druhé si roznášející pošťačky chtějí ulehčit práci a některé věci se jim do krámu rozhodně nehodí.
Pokud tedy chcete doručovat poštu na nějaké méně tradiční místo, může se vám hodit následující část předpisu 464/2012 Sb., který definuje, kdy vám pošta doručovat nemusí:
§ 16
Výjimečné případy, kdy nemusí být zajištěno dodání na adresu každé fyzické a právnické osoby
(1) Dodání na adresu každé fyzické nebo právnické osoby nemusí být zajištěno, jestliže
a) cesta do místa určeného v poštovní adrese nebo dodání v tomto místě jsou spojené s důvodnými obavami z ohrožení života, zdraví nebo majetku nebo věci v držení provozovatele,
b) místo dodání se nachází mimo sídelní celek a není dostupné po veřejně přístupné pozemní komunikaci nebo je dostupné pouze po veřejně přístupné účelové komunikaci, jejíž technický stav znemožňuje provozovateli dodání i při vynaložení veškerého úsilí, nebo
c) poštovní zásilka má udanou hodnotu vyšší než 150000 Kč.
(2) Využití výjimky podle odstavce 1 písm. a) a b) musí být písemně oznámeno každé fyzické osobě, která se v daném místě zdržuje, a každé právnické osobě, která má v daném místě zejména své sídlo nebo provozovnu, a Úřadu. Oznámení podle odstavce 2 musí být učiněno do 3 měsíců ode dne udělení poštovní licence a v každém dalším případě alespoň 1 měsíc přede dnem, od kterého má být využito výjimky podle odstavce 1 písm. a) a b).
(3) Součástí oznámení podle odstavce 2 je výzva, aby si výjimkou dotčené osoby zvolily jiný vhodný způsob dodávání, zejména:
a) dodávání do dodávací schrány,
b) dodávání v jiném místě, nebo
c) uložení poštovní zásilky nebo poukázané peněžní částky v provozovně držitele poštovní licence.
V případě podle písmene a) nese náklady na zřízení dodávací schrány provozovatel.
Zajímavé, že? Pokud vám tedy doručovatelka nechce doručovat na vaši chatu uprostřed šumavských hvozdů, tak moc manévrovacího prostoru nemá.
Na první pohled by mohl být problém s (1) b), protože k chatě vám asi vede účelová komunikace, ale nemusí být v dobrém stavu. Můžou tedy říct, že i při vynaložení veškerého úsilí nejsou schopni dodávat. Podívejte se však na odst. (2). Skutečnost vám musí písemně oznámit. A to oznámení musí logicky někdo doručit. Nejsem právník, ale pokud vám někdo doručí oznámení, že vám nelze doručovat zásilky, asi bych se mu vysmál.
Pokud na poště budou chytří a k chatě vám nevede zrovna krásná asfaltka, tak to nejspíš zkusí uhrát na (1) a) a na důvodné obavy z ohrožení […] majetku nebo věci v držení provozovatele. Auto se jim přeci může v díře porouchat, či na něj může spadnout strom. V takovém případě jste asi nahraní, nicméně alespoň si můžete zvolit dodávání do doručovací schrány, kterou pošta musí zaplatit ze svého – odpadne vám starost o schránku 🙂 Bohužel však už zákon nedefinuje, kde musí být dodávací schrána a je zde tak nejspíš prostor pro škodolibost.
A závěr? Zákony se občas vyplatí číst, minimálně tak úředníka vyvedete z rovnováhy, pokud se vás pokusí dotlačit do procesu, který je výhodný pro něj, ale už ne pro vás.
