Duševní vlastnictví

Aktualizováno 9. 12. 2011

Na internetu je hned po flamewaru Windows vs. Linux snad nejčastější diskuse o duševním vlastnictví. Tam se setkávám neustále s těmi samými stereotypními názory a často podstupuju stále tu stejnou diskusi. Rád bych tedy uvedl několik častých názorů a vyjádřil k nim svůj názor. Článek se má zabývat spíše morálními aspekty, než zákonem – ten je v tomto případě vcelku jasný.

Definice

Pro začátek bych rád definoval pojmy. Podle Wikipedie:

Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení. Lze mezi něj zařadit souhrny více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení, jak měnit či pozměňovat okolní či vnitřní svět člověka. Za duševní vlastnictví však lze považovat jen to, co je jedinečné, neopakovatelné a dostatečně originální.

Definice sice není příliš uhlazená, ale dá se s ní souhlasit. Zákon o právu autorském z roku 2000 pak definuje dílo v §2:

Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

To bychom tedy měli definice. Já budu v textu používat oba pojmy.

Časté názory

Pro začátek doporučuji přečíst tragický rozhovor s předsedou České pirátské strany, kde sám předseda spoustu názorů které jeho voliči vyznávají vlastně vyvrátil. Poté pár nejčastějších názorů z diskusí, převážně ty se kterými nesouhlasím.

Stažení filmu/hudebního alba/atd. není krádež, protože se stažením nic neztratí.

Toto tvrzení má několik rovin. Z hlediska našeho zákona krádež opravdu není a není to dokonce ani porušení autorského zákona. Problém může být v tom, že většina současných systémů pro stahování data zároveň i sdílí (jako výjimka mě napadá Repidšér) a poté se již dle běžného výkladu o porušení zákona jedná.

Druhý pohled je pak morální. Pokud si dílo stáhnu místo zakoupení, dílo se sice neztratí, ale umělec nedostane peníze které by dostal pokud bych si CD koupil. Připravil jsem tedy umělce o peníze, což se dle mého názoru morálně rovná krádeži. Je tu samozřejmě několik „ale“, kterými se budu zabývat dále.

Umělec stažením o peníze nepřijde, protože bych si jeho dílo stejně jinak nekoupil.

To je pravda za předpokladu, že dotyčný nelže. Problém je v tom, že to obecně lež je, co znám lidi co stahují z internetu, díla si nekupují, ačkoliv si je dříve občas kupovali. Klesající objem prodaných audio CD také mluví o opaku.

Díla jsou předražená, pokud budou levnější, budu si je kupovat.

Není vaší starostí na jakou sumu si autor cení svoje dílo, vy máte pouze právo si nahrávku koupit nebo nekoupit, ale určitě ne ji stáhnout s tím, že tu cenu nemá. Pokud si myslíte, že váš názor kolik má co stát je jediný správný, máte možnost kandidovat do ÚV KSČM a doufat že vyhrajete.

Umělec stejně z prodaného díla skoro nic neuvidí, všechno jde chamtivým nahrávacím společnostem.

Opět nepochopení základních tržních principů. Nahrávacích společností je mnoho, proč si tedy umělci vybírají ty drahé? Nebo mají společnosti nějakou kartelovou dohodu? Nebude to spíše tak, že nahrání a vydání CD něco stojí, stejně jako marketing a distribuce? Jistě, je mnoho kapel co nahrávají za svoje a bez nahrávací společnosti. Mnoha těmto kapelám se pak také peníze nikdy nevrátí. Umělci nejsou hloupí a mnohým z nich jde o peníze až v první řadě, nebál bych se že se nechávají oškubávat.

Kultura by měla být zdarma.

Jistě, poté jsou dva přístupy. Buď bude kultura „zdarma“, tedy umělci budou dotovaní státem podle toho jak někdo rozhodne jak je co „kvalitní“ a kolik mu umělec nechal v žádosti zelených papírků, pak se vás týká příspěvek o něco výše s ÚVKSČ, kdy si kulturu „předplatíte“ na daních, popř. tím co nedostanete na mzdě od státem řízeného podniku. Nebo bude kultura skutečně zdarma, tedy duševní vlastnictví (zde se však nabízí také otázka patentů, průmyslových vzorů apod.) nebude považováno za chráněné (ve slabší verzi nebude chráněno jen pro nekomerční použití). Pak se obávám, že to také půjde silně z kopce s díly – například málokterý hudebník si může dovolit dát půl milionu za kvalitní nahrávací studio jen aby pak doufal, že mu někdo poté přispěje. Stejně tak si asi nikdo nebude pořizovat foťák za stovky tisíc, když pak jeho fotografie může použít kdejaký franta beztrestně zadarmo.

Současná díla stejně za nic nestojí, je škoda za ně utrácet peníze.

Hloupá výmluva. Pokud za nic nestojí, nechápu proč je posloucháte. Pokud je neposloucháte, nechápu proč je stahujete. Pokud podle vás mají jen „menší cenu“ než za ně umělec chce, podívejte se na odstavec o kousek výše.

Platím peníze OSA z každého koupeného prázdného CD, DVD, kopírky, vypalovačky, flash disku apod. – vlastně jsem si tím předplatil stahování z internetu.

Pokud vám někdo ukradne na Václaváku peněženku, taky ukradnete nejbližšímu dalšímu člověku tu jeho? Je to jistě částečně morálně ospravedlnitelné pokud „okradete zloděje“, tedy např. si stáhnete hudbu od umělce sdruženého v OSE zla, nicméně ti jen využívají legálních prostředků jak si vydělat a těžko se na ně za to zlobit. Raději doporučuju podepisovat petice nebo volit pravicové liberální strany, které si váží soukromého vlastnictví.

Závěr

Jak z výše uvedeného vyplývá, nepřesvědčily mě zatím žádné argumenty pro zrušení práv na duševní vlastnictví. Samozřejmě je často těžké určit co je již kopie a co nové dílo, bohužel je v tomto případě zřejmě nutno dělat kompromisy. K tomu stát se svou presumpcí viny (autorské poplatky) jen stahování z internetu nahrává. Žijeme to v divné době, divadla jsou dotovaná, ale pokud chci být tvůrčí a vypálit si svoji tvorbu na CD, nebo vytisknout článek na papír, musím platit nejen daně, ale i autorské poplatky. Pro jistotu hned za pevný disk, vypalovačku, CD/DVD i tiskárnu.