Na kole kolem západní Makedonie – Zdunje a Skopje

Tento příspěvek je 4. z 6 částí v sérii Makedonie 2017

Původně to měl být úplně jiný výlet. Autem, objíždět nejvyšší vrcholy balkánských států, vždycky dojet, vylézt, přespat… ale nakonec jsem na podobnou akci nikoho nesehnal a půjčení auta by mě samotného přišlo moc draze. Tak jsem obětoval dvě kola a čtyři válce, přibalil cyklošortky a vydal se v červnu prozkoumávat krásy západní Makedonie v mírnějším tempu. Z původního plánu zůstalo snad jen sbalení se jen do kabinového zavazadla u Wizzairu. Ve čtvrté části vám popíšu nečekaný adrenalin přejezdu kolem Zdunje a co se zbylým časem ve Skopje.

Vojenský prostor

Na konci minulého dílu jsem zmínil, že plány na přejezd silnice R1106 z Makedonského Brodu do Skopje se mi začaly poněkud hroutit. Batikovaný týpek mě upozorňoval, že cesta přes hory kolem přehrady a vesnice Zdunje je otevřená jen pár hodin denně a to ještě jen pro auta. Cokoliv jiného tam nesmí, oficiálně kvůli ochraně přírody, reálně prý zřejmě kvůli blízkému vojenskému prostoru. Kamarád na telefonu batikovanému fousáčovi poradil, že z naší strany je silnice otevřená do půl osmé.

Ráno u hostitele nakupuju v obchodě jeho matky a v pět ráno vyrážím. Plán je ten, že dojedu ke kontrole na kole a pokusím se tam stopnout auto, které mě vezme skrz. Pokud by to nevyšlo, zkusím to někde objet. Z celé cesty jsem už dost uondaný a podle mapy tam moc cest kolem není, ale mám den rezervu, tak proč to nezkusit.

Venku je nad ránem dost zima na cyklošortky a tričko, ale alespoň mě to motivuje ke šlapání. Navíc vidím, že to na osmou moc nestíhám, k mostu přes řeku Bělička, kde je poslední větší křižovatka, je to 27 km, ke kontrolní stanici pak dalších 26, což naštěstí v té době nevím.

U mostu přes zmíněnou řeku, kde je zajímavý systém pro získávání vody z řeky, je cedule. Na ceduli jsou písmena a čísla a po jejich vyluštění nejsem zrovna šťastný. Říkají mi totiž, že v 6:44 jsem už dost pozdě, silnice je v tuto roční dobu a na tento směr otevřená jen od pěti do šesti ráno a pak až od půl sedmé do osmi večer. Přítele přítel na telefonu tedy poněkud zklamal.

Mimo cedule, hotelu, řeky, systému na vodu a mé deprese je tu ještě jakýsi lehce opilý pán, který se mi snaží makedonsky vysvětlovat, že se na kole skrz nedostanu, ale pokud chci, tak mě za 50 € proveze. Tuto nabídku se rozhoduju ignorovat a jedu dál s tím, že to nějak dopadne.

Cesta kolem přehrady je značně rozkopaná a skoro nic tu nejezdí. Jediné auto, které potkávám, jede jen do místní vesnice Zdunje. Asi po hodině mě dohání týpek od cedule v autě a opět vysvětluje, že se na kole nedostanu, ale že mě vezme. Slevil na 20 €, tak jsem vyměkl a dávám kolo do auta. Po cestě se ukazuje, že pracuje pro národní park a může tedy po silnici jezdit i v době, kdy je oficiálně zavřená. Moc si nerozumíme, tak většina cesty ubíhá jen za vřískotu sólové dudácké hudby z autorádia.

Total distance: 36702 m
Total climbing: 285 m
Total time: 02:11:48

Po půlhodince po rozkopané silnici za zvuků dud se dostáváme ke kontrolní stanici. Ranger tu zastavuje a dává se do řeči se svými kolegy. Čeká se zřejmě do 8:30, kdy končí provoz z druhé strany od Skopje – navíc sem ta auta musí dojet, takže čekáme až cca do devíti. Milovník dud mezitím do sebe zvládne naházet několik rakií, což sleduju se vzrůstajícím neklidem.

Nastává čas odjezdu přes zakázané území. Opilý ranger se dopotácí k autu, naštěstí před ním jede další střízlivější, takže po pár prvních zatáčkách projetých v závodním tempu musí srovnat rychlost. Jsem za to rád, silnice je široká právě na jeden vůz, do zatáček není vidět a na levé straně je často příkrý sráz dolů. Krajina je nádherná, bohužel mám většinu času oči přilepené na silnici. Vzdušnou čarou je to necelých 6 km, po silnici možná 10, ale pokud máte čas a jste vozem, rozhodně doporučuju.

Někde u osady Kula je druhá stanice rangerů. Vykládám kolo, platím slíbené chechtáky a těším se na sjezd dolů do Skopje, což by mělo být prakticky už jen z kopce. Přeci jen jsem se autem vyvezl z 560 m do 1000 m nad mořem.

Do Skopje už je to pak radost – jen toho 260 m stoupání do Dolního (haha) Sonje jsem si jaksi na mapě původně nevšiml… Ubytovávám se ve stejném hostelu jako minule. Ne, že by byl nějak super, ale člověk, co mi půjčoval kolo, už ví, kam dojet a vůbec je to jednodušší. Na místě potkávám jakéhosi Bangladéšana, co vypadá, že za chvíli umře, neustále chrchlá a cpe do sebe asi patery kapky. A k tomu postaršího Němce, co jede na motorce poznat Kurdy do Turecka a každý večer má dlouhé hovory s manželkou přes Skype. Anglicky uměl výborně a tak jsme vedli oba večery co jsem zůstával na hostelu podnětné diskuse.

Total distance: 31678 m
Total climbing: 335 m
Total time: 02:10:20

Protože jsem přijel kolem poledne, bylo mi líto už zalehnout a tak jsem znovu navštívil centrum Skopje, dal si konečně Tavče Gravče s klobásou a místním vínem (bylo to tuším v restauraci Kуќа), zašel jsem si do muzea, parku a poseděl na místním festivalu. Skopje není špatné místo k žití.

Tavče gravče

Obrázek 1 z 1

Tavče gravče - makedonské národní jídlo

Vodno a Matka

Můj poslední den v Makedonii má celý den pršet. Takže co třeba… výstup na Vodno? Se svými 1066 m je to takový makedonský Ještěd (1012), vede na něj lanovka, nebo se můžete plahočit nahoru po cestě, je to místní dominanta, akorát nahoře je místo rotačního hyperboloidu tradičnější tvar – obří kříž Millenium Cross.

Nahoru se i v dešti drápalo nečekané množství lidí, ještě větší množství se vezlo kabinovou lanovkou. Naplánované jsem to měl pěkně – nahoru pěšky a dolů se svézt. Nahoře jsem ale zjistil, že jsem na hostelu nechal peněženku, takže nejen, že jsem šel i zpátky po svých, ale ještě jsem si nahoře nekoupil plánovanou vodu. Nahoru na kříž se naštěstí nesmí, to by mě trochu štvalo. Cest je dolů dostatek včetně singletracku pro kola, takže můžete vybírat.

Total distance: 14929 m
Total climbing: 994 m
Total time: 04:10:24

Tak jsem strávil dopoledne. Ale co dál? Kolo jsem měl odevzdávat až večer, tak jsem se ještě hecnul a zajel 15 km do kaňonu Matka na západ od Skopje.

Cesta byla fajn, žádná dlouhá převýšení a hned za Skopje začíná venkov. Muslimské vesničky plné dětí, co na potkání zdravily a ty na kolech se snažily závodit. Bohužel pro ně jsem měl asi 500 km tréninku náskok.

Total distance: 13129 m
Total climbing: 191 m
Total time: 00:51:34

Dojet se dá až poměrně daleko kolem přehrady, já zastavil už u restaurace a šel se nejdřív projít do kopců nad ní. Turistické chodníky jsou tu pěkně udržované a kláštery v okolí i výhledy stojí za to. Pod klášterem Sv. Nikoly se vracím k řece, kde využívám přívoz, který se přivolává úderem kladiva do velice hlasitého zvonu. Na druhé straně přehrady je půjčovna kajaků, tak ještě zapojuju jinou svalovou skupinu a na půl hodinky se projíždím.

Total distance: 3034 m
Total climbing: 263 m
Total time: 01:01:00

Pak už je čas se vrátit na hostel, vrátit kolo, poslední procházka po Skopje, kde na hlavním náměstí zrovna vystupují buskeři a další den ráno tradá na letiště a zpátky domů.

Total distance: 15087 m
Total climbing: 166 m
Total time: 00:55:53

Stálo to za to.

Kajakování v kaňonu Matka

Obrázek 1 z 1

Kajakování v kaňonu Matka

Series Navigation<< Na kole kolem západní Makedonie – zpátky na severVýstup na Rudoku, novou nejvyšší horu Kosova, z Makedonie >>
.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *