Výstup na Rudoku, novou nejvyšší horu Kosova, z Makedonie

Aktualizováno 30. 7. 2017

Přijde mi zajímavé, že ve 21. století, v době satelitního snímkování a digitálních map, se v Evropě najde země, kde není tak úplně jasné, jaká je její nejvyšší hora. Tou zemí je Kosovo a horami Đeravica a Rudoka. Na druhou jmenovanou jsem se vypravil v rámci cyklovýletu kolem západní Makedonie, abych si potvrdil, jak to vlastně je. A taky abych měl FTF na místní kešce, což se bohužel z více důvodů nepovedlo.

Nejvyšší hora?

Jak je to tedy s tou nejvyšší horou Kosova? Z různých zdrojů jsem dal dohromady následující příběh.

Dlouho se mělo za to, že bývalou nejvyšší horou Srbska a po odtržení Kosova jeho, je Đeravica se svými 2656 m. Je to pěkný kopec, kousek od hranic, ale ve vnitrozemí, takže ideální na výstupy i v časech, kdy se moc nekamarádíte s okolními státy a do pohraničí se nesmí.

V roce 2008 ale došlo k odtržení Kosova a v rámci dohody s Makedonií ohledně hranic najednou došlo k tomu, že hranice vede přes hřeben a mimo jiné i přes kopec ještě o pár metrů vyšší, minimálně tedy o dva. Tím kopcem je Rudoka, respektive Rudoka e Madhe, respektive Maja e Njerit. Místní mi ještě tvrdili, že jí říkají Shutman, nejsem si ale úplně jistý, že jsme si rozuměli. Možná mluvili o jiné hoře.

Informace jsou čerpány zejména z diskuse na Wikipedii, stránka o nejvyšších bodech Kosova a o Đeravici. Něco najdete i v popisu keše.

Mimochodem, nechal jsem na vrcholu svou GPS (Garmin eTrex 30) 10 minut průměrovat, dostal jsem se na 2663 m. Měřeno je to na nejvyšším velkém kameni poblíž hraničního patníku – navršenou hromadu vedle jsem ignoroval, jde stejně jen o centimetry.

Podle mého názoru je Rudoka opravdu v současnosti nejvyšší horou Kosova.

Výstup

Z Kosova

Nahoru se dá dostat jak z kosovské, tak z makedonské strany. Z kosovské je výstup zřejmě jednodušší, autem projedete vesnici Brod až k lanovce v 1500 m u hotelu Arxhena a pokračujete nahoru. Cesta by měla být značená, pokud vládnete německy, měla by být popsána tady. Kratší anglický popis najdete v popisu keše na vrcholu.

Z Makedonie

Šel jsem v červnu 2017, kdy měl za sebou Balkán poměrně drsnou zimu s množstvím sněhu. Zvolil jsem cestu z národnostně albánské vesnice Novo Selo o 1400 obyvatelích, kde turisty znají spíše jen z doslechu, vystavený mají pomník UÇK, o hotelu si můžete nechat jen zdát, ale pohostinnost tu ještě zdaleka nevymřela. Vesnice je ve svahu cca 1150 m nad mořem a vede k ní asfaltová silnička, na místní poměry v dobrém stavu. Pokud jedete autem, doporučil bych zaparkovat hned na začátku u prvního obchodu a nejdřív si vesnici projít, je to tu řidičsky poměrně drsné i v létě. Já dojel na kole, takže bez problémů. Jo a jméno Rudoka tu nikdo neznal, ale pokud seženete místního učitele výtvarky Ilira, který tu jediný umí anglicky, tak bude už vědět.

Novo Selo celé projdete a po polní cestě vystoupáte na jinou polňačku, která vede po vrstevnici v asi 1300 m na východ k vodní elektrárně. Pokud máte terénní auto, enduro, horské kolo nebo Škodu Octavia ve stříbrné metalíze, můžete zkusit dojet až k ní a ušetříte si další asi 2 km.

Od elektrárny se vydáte podél potoka. Cesta ale vede k jezeru (místní mě varovali, že je tam hodně medvědů, ale mělo by to nahoru jít i kolem něj), takže za mostem na pravý břeh řeky zabočíte na jih na koňskou stezku, která vás zavede až k salaši v cca 1670 metrech.

Dál už je to na vás. Trasu byste tu kousek níž měli vidět, nic moc bych na ní neměnil, ale cesty nečekejte, maximálně ty vyšlapané od ovcí. Nad salaší vystoupáte na hřebínek a za ním traverzujete pod skalnatým hřebenem, který vás dovede až k Černému jezeru (v místním nářečí „Jezeri i zi“). Traverz není úplně příjemný, bez cest jsem brzy cítil kotníky. Nad jezerem už se vypíná Rudoka. Přímý přístup od jezera by byl spíš lezení, než turistika a tak jsem se rozhodl vše obejít zprava. Sledujte přítoky proti proudu směrem na severozápad. Dostanete se do sedýlka, ze kterého je to nahoru už kousek. Já to vzal kvůli sněhovým polím už z pod sedla nahoru „na prasáka“ asi 30° svahem.

Nahoře jsem měl převážně mlhu, ale našel jsem si čas na nenajití kešky, nějaké to focení a hlavně desetiminutové GPS měření výšky. Jak už jsem psal, vyšlo mi 2663 m.

Po cestě dolů jsem neodolal a vykoupal se v jednom z menších jezírek asi ve 2400 m.

Celkem mi výstup a sestup zabral 7 hodin, z toho jsem ale skoro hodinu strávil na vrcholu, hodně fotil a tak čtvrt hodiny strávil u jezera. Navíc jsem napoprvé netrefil cestu nahoru od elektrárny. Takže myslím, že 6 hodin je reálná doba.

Se psy jsem nikde problém neměl, jako mnoho jiných turistů. Jediné stádo jsem potkal u Černého jezera, ale traverzoval jsem nad ním, abych neztratil výšku, takže jsme se vyhnuli. Psi na vesnicích byli celkově v horách bez problémů.

Voda se dá nabrat na cestě k elektrárně, poté jsem nabíral v jednom z přítoků Černého jezera. Mezi tím si nic nevybavuju, ale bavíme se jen o dvou hodinách cesty.

Cesty, které jsem našel, jsem zakreslil do Openstreetmap. Mapy.cz v době psaní článku nejsou ještě aktualizované. Chodník až na kótu 2650 jsem v reálu nikde nenašel, takže jsem ho smazal.

Jiné trasy

Červená značka

Nahoře od Černého jezera na hřebínek vede červená značka a na vrcholu je rozbitý rozcestník. Nepodařilo se mi zjistit, odkud kam značka vede, protože většina trasy byla pod sněhem. Ale je téměř jisté, že nahoru existuje z makedonské strany značená cesta.

Výstup z Lomnice

Popsaná trasa má nevýhodu hlavně v dlouhém traverzu bez cesty. Jít nahoru příště, zkusil bych dojet do Lomnice v cca 1000 m. Až k Černému jezeru, které je v cca 2160 m, byste se měli dostat po cestách proti proudu řeky, navíc kratší trasou a převýšení nebude o tolik vyšší. Mrkněte na letecké mapy, k salaši u jezera určitě cesta vede.

Kdybyste nějakou z tras vyzkoušeli, budu rád, když dáte vědět do diskuse pod článek.