Aktualizováno 18. 1. 2014
Po příjezdu do Finska mě sice nečekala žádná zásadní negativní překvapení, ale nějaké ty odlišnosti se přeci jen najdou a mohou překvapit. Přináším tedy pár (občas nesouvislých) postřehů z Finska – Tampere.
Doprava
Meziměstská – autobusy jezdí dosti často, stejně tak vlaky, stojí zhruba stejně. Autobus z letiště Helsinki – Vantaa do Tampere stál 26,70 €, za těch necelých 200 km docela pálka. Přestupovalo se na nějakém parkovišti poblíž dálnice, řidič sám překládal zavazadla, během jízdy přál příjemnou cestu a vůbec se choval jak bych čekal od někoho komu jsem právě dal cca 700 Kč. Zajímavé je že autobusy mají zastávky na mnoha nájedzech dálnice kde jinak není ani noha, autobus sjede na nájezdu do průběžného pruhu kde je zastávka a za ní se zase vrátí zpátky na dálnici. Studenti sice mají na vlaky i autobusy 50 % slevu, ale ta se prokazuje studentským průkazem finské školy, na ISIC to nefunguje, stejně jako snad všechny studentské slevy tady. Společné hledání spojení jako náš IDOS sice nemají, ale vyhledávání spojů vlaků i autobusů docela ujde. (Ale má to problémy při hledání spojů s přestupem, je nutno si s tím trochu pohrát.)
Po městě bez námahy – ve Finsku mají spoustu místa a chovají se podle toho. Takže Tampere má sice jen asi 200 000 obyvatel, ale z kolejí v Hervantě je to 8 km do centra. Cestování pěšky tedy nepřipadá v úvahu, protože bych na cestách strávil mládí. Lístek na autobus stojí 2,50 € jeden, ale pokud vám je míň jak 25 let nebo máte studentskou kartičku, dá se na vratnou zálohu pořídit karta na autobus s přednabitým kreditem. Pak stojí jedna jízda 1,10 €, což už ujde, i když je to popřád trochu nad českými cenami. Dá se samozřejmě jezdit i taxíkem (mají většinou cedulky TAKSI :)), ale je to prý nehorázně drahé – tedy nezkoušel jsem. Stejně tak půjčení auta.
Po městě s námahou – ve Finsku se prostě jezdí na kole. Na mnoha místech jsou parkoviště pro kola, na chodnících jsou vyznačené cyklostezky a na kole tu jezdí i typy lidí které tak v ČR neuvidím, typicky diskoholčina (pravda, neviděl jsem nikoho na kole s jehlovými podpatky), nebo hiphoper s rozkrokem u kolen a kapucí. Ojeté kolo se dá pořídit cca za 30 €, pokud člověk chce luxus v podobě převodů a např. horského kola, je nutno si připlatit tak na 80 €. Kolo se dá koupit v prodejně kol (nečekaně, třeba tu), v některých bazarech (V Tampere třeba Jumbo), v servisu (ten servis kde jsme byli měl sotva cedulku na dveřích, natož aby měl web, takže hledání spíš per huba), na inzerát (v obchodech jsou inzertní tabule, na internetu je např. mikko.fi), nebo na aukci (napři. Huuto.net). Prý se dá kolo koupit i na policejních aukcích, ale musíte umět trochu finsky (hlavně počítat). Když jsem však o policejních aukcích hledal nějaké aktuální info, tak jsem se všude jen dočetl že máme sledovat jakési noviny. Co se týče samotného cykloježdění, nenechte se mýlit, sice je Finsko převážně placaté, ale jen při pohledu z dálky. Ve skutečnosti se neustále vlní, takže se jede pořád z kopce a do kopce, nějakou tu fyzičku to tedy vyžaduje. V podstatě se tu vůbec nejezdí po silnici, buď po chodníku/cyklostezce, nebo po cestě kam auta nesmí. Běžně se tu motají cyklisti mezi chodci – a chovají se všichni vcelku tolerantně i když je to možná způsobeno tím, že typický Fin radši pojede hodinu 4 km/h za překážejícím chodcem než aby otevřel pusu.
Sport
Většina lidí tu sportuje dennodenně po cestě do práce/školy na kole. Ale i když si je odmyslím, tak jakmile člověk vyjde za město do lesa, objeví hustou síť cest jak pro kola, tak pro pěší, po které se neustále prohánějí běhači i kolisti. Velmi často jsou tu pak dřevěné ukazatele s vypálenými směry a kilometráží. Bohužel je to asi nějaká jednotná kontrukce, takže tabule které jsem viděl ukazovaly vždy jen do dvou protilehlých směrů, občas tedy není úplně jasné kam na křižovatce jet. Každopádně Fini hodně rekreačně sportují a není problém koupit/půjčit vybavení snad na cokoliv. Hraje se tu i plážový volejbal 😉
Lesní plody
Ve Finsku se dají běžně v lese hned za městem najít borůvky a brusinky, druhé jmenované ve velkém počtu. Houby rostou všude, není problém najít uprostřed města velkou jedlou houbu hned u chodníku. Fini houby sice prý sbírají, ale osobně jsem je ještě neviděl, tak nevím co je na pověsti pravdy. (Někde jsem četl že je sbírá jen ruská menšina, ale Finka mi tvrdila že i Fini.)
Nákupy
První dojem – Člověk jde do prvnícho obchodu co potká a je zděšený z cen. Chleba za 2,50 €, jogurt za 1,20 €, kilo masa za 20 €. Jde kolem fast-foodu a vidí kebab za 5 €, pizza za 10. V Alku vodka za 10 € a Plzeň za 5,50 €? V hospodě pivo za 4 € a to ještě za finské nebo švédské? No prostě drahota. Člověk si chce koupit polštář a povlak na něj a aby za to dal 30 €? Otevřeno v sobotu do šesti a v neděli vůbec? Vítejte v Evropě.
Druhý (stávající) dojem – pokud člověk zajde do většího marketu, potraviny se dají koupit i levně. Lídl je levný nejen u nás, navíc tu je marketů více. Když člověk zjistí který chleba se dá jíst a kouká po akcích, dá se dostat skoro na cenovou úroveň jako u nás a i níž – 10 vajec za 1 € (K-market), 3 x mražená pizza za 3 € (Lídl), nebo kuřecí stehna 2,50 €/kg (S-market). Co se týče cen v restauracích a fast-foodech, je to s cenami bída – a jsou tu drahé i čínské restaurace. Naštěstí jsou ve škole dotované studentské restaurace (jen pro studenty ;)), kde chudý i bohatý student zaplatí 2,10 – 2,45 € za jídlo: „daný počet ks. např. masa pokud je uvedeno, talířek salátu (většinou dietního suchého), 3 ks chleba a dvě sklenice pití (tam je to ještě trochu složitější, vody se navíc dá vzít kolik se vejde na tác)“. Na studentskou kartu se ze mně neznámých důvodů dá nabít jen „počet jídel“ a ne suma peněz. Jídel je ale víc druhů, takže když si předplatím „Cool“ jídlo (to neznamená že je studené, ale že prostě frí, kůl, in) a budu chtít „Fair“ (tam je častějc maso), tak si ho musím zaplatit v hotovosti za dráž, nebo si nabít oba druhy. Co se týče vybavení domácnosti / pokoje / karavanu / squatu či co já vím, doporučuju jít do bazaru (kirpputori). Je tam levné snad všechno snad kromě sportovních potřeb a CDček – např. varná konvice 5 €, mikrovlnka 10 €, kovová kancelářská židle s kolečky 5 € apod.. Bohužel tam často neumí anglicky. Jinak opravdu pozor na otvíračky, v neděli jsou otevřené jen malé obchody, v sobotu se zavírá brzy a ve všední den to taky zrovna nepřehánějí. Typicky se zavírá nejpozdějí ve 21 ve všední dny a v 17/18 v sobotu.
Karty – Ve Finsku se kartou platí prakticky všude snad kromě bazarů. Takže v hospodě je běžné zaplatit pivo kartou, ve vlaku se dá občerstvení z vozíčku zaplatit kartou, ve všech možných obchodech je to samozřemost. Již ne vždy samozřejmost je online terminál, takže s některými našimi kartami se moc nehnete.
Alkohol
V obchodě – nejlevnější 0,33l plechovka 2,8% piva stojí kolem 0,50 €, pack Lapin Kulty 10 x 0,3 l stojí zhruba 10 € (z toho 1 € jsou zálohy na lahve), ta se docela dá pít, i když jí tu říkají „Reindeer piss“. Půllitr českého piva v plechovce počítejte 3 – 6 €, podle kvality. Pro tvrdý alkohol, víno apod. se musí do speciálního obchodu – Alko. Mají tam většinou i větší výběr piva. 0,7 l levné vodky počítejte tak 12 € (ale chutná většinou líp než nejlevnější česká), levné víno tak kolem 5 € (naštěstí ne finské).
V hospodě stojí běžně pivo cca 2,5 – 6 €. Česká piva (běžně Kozel, Budvar) spíš na té horní hranici. Není tu zvykem dávat tácky pod pivo a točí ho jinak (bez pěny) než v ČR, zrovna pivařský ráj tu tedy není. Ale dá se pít i to finské, v hospodách je běžně (a levně) např. Karhu.
Finové (alespoň ti mladí) pijí hodně a všude. Jsou vidět venku na lavičkách s pivem, bez laviček s pivem, na party s pivem, v baru s pivem. Ale asi sou studenti špatný vzorek obyvatelstva, protože přestože je dle statistik s námi Finsko srovnatelné, jsme přeci jen o pár příček nad nimi (zajímavý průzkum taky tady).
Škola
Po příjezdu mě příjemně překvapil dobrý systém tutorů a Orientation week – místní mezinárodní klub INTOpořádá mnoho akcí, které mají jako společný jmenovatel alkohol 🙂 Co mě však nepotěšilo je povinný poplatek studentské unii 89 € ročně. Vymlouvají se že je studentská unie povinná ze zákona, ale že to musí být takhle nehorázně drahé v zákoně snad není. Stejně tak náklady na studentskou kartičku asi taky nejsou zrovna 6 €. Asi by bylo vhodné se o poplatcích zmínit aspoň na webu univerzity v sekci pro zahraniční studenty. Výuka je zatím srovnatelná s tou v ČR, klasicky přednášky a cvičení, jen se tu moc nevedou skripta. Docházka je většinou nepovinná, což je sympatické.
Bydlení
Na jednu stranu je bydlení dražší než v ČR (platím 218 €/měsíc), na druhou stranu mám pro sebe pokoj jaký jsme měli v Praze na koleji pro tři. Navíc můžu zdarma využívat saunu, prádelnu a další zařízení. Takže v podstatě to až tak drahé není. Za běžný komerční pronájem bytu se tu platí mnohem víc.
Domorodci
Do Finské povahy jsem za tu dobu co jsem tu moc neproniknul, takže jen ve zkratce. Starší lidi většinou prakticky nemluví, i když jsou třeba spolu venku, prostě jdou mlčky, Fini v podstatě mlčí skoro pořád 🙂 Na druhou stranu když je nějaká velká akce, jako Wappu, sjedou se lidi z širokého okolí, vůbec hromadné akce jsou tu zřejmě dosti oblíbené (alespoň mezi mladými).
Co se týče mluvení anglicky, opravdu tu umí mluvit většina lidí, tipl bych tak 70 – 80 %. Problém nastává, pokud mají angličtinu použít, to je pro ně většinou jednodušší říct „Sorry, I can’t speak English“, takže v reálu vám anglicky odpoví tak každý druhý. Navíc naposledy jsem se ptal na bankomat – první Fin neuměl anglicky a navíc nevěděl, druhá Finka mě poslala asi půl kilometru daleko – naštěstí jsem po cestě zahlédl bankomat (ve Finsku Otto) asi po 50 metrech…
Oblečení – čekal jsem jak jsou Fini otužilí, ale v 18 °C už tu běžně chodí ve větrovkách. Na druhou stranu tu ale i při 15 °C jsou vidět koupající se lidi v jezeře. Oblečení je tu jinak stejné jako v ČR, jediná specialita které jsem si všiml jsou gumáky k šatům – prostě nalíčená holčina v růžovém – s gumáky. Asi je to další stupeň těch gumových pantoflí co letí u nás – už se těším až v metru začnu potkávat agrodívky s obrbrýlemi a la moucha a v gumákách.
Krádeže – slyšel jsem jak je Finsko poctivá země a vůbec se tu nekrade. Je to ale pravda? Po pár týdnech musím říct že ano. Kola i auta se tu sice zamykají (na vesnicích se ale prý běžně nechávají odemčená), ale když někde něco zapomenete, můžete se vcelku spolehnout že to tam bude i další den a pokud ne, tak někde ve ztrátách a nálezech.
.
