Sněžnicovo-skialpový velikonoční přechod Gleinalpe 2018

Gleinalpe (někdy Gleinalm) je u nás poměrně neznámé alpské pohoří poblíž Štýrského Hradce (Graz), podle mého názoru tak trochu neprávem ve stínu jen o málo vyššího Hochschwabu a Nízkých Taur. S nejvyšší horou Lenzmoarkogel jen těsně nedosahuje dvoutisícové výšky, pokud do nich nepočítáte blízký Ameringkogel s 2178 m nad mořem. Přitom až pod první kopec se dá dostat z ČR za pár hodin přímým vlakovým spojem. My se vydali ve stopách loňské sněžnicové výpravy s tím, že bychom rádi došli nejlépe až do Knittelfeldu, nebo alespoň na Gaberl.

Celková vzdálenost: 50.71 km
Max. výška: 1835 m
Min. výška: 482 m
Celkem nastoupáno: 2983 m
Celkem naklesáno: -2870 m
Celkový čas: 11:54:22
Stáhnout

Zelený čtvrtek: doprava na místo činu

Na velikonoční čtvrtek večer se scházíme u auta v Brně. Máme bohužel už dvě hodiny zpoždění – auta jedou, ale vlaky stojí a ten z Prahy, který nám veze poslední členku výpravy, není výjimkou. Do Bruck an der Mur se tak dostáváme až lehce po půlnoci. Připínáme sněžnice (v mém případě skialpy) na batoh a ve vytrvalém deštíku vyrážíme do lesa hledat místo na spaní. Po sněhu není ani památky a my se s velkými batohy prodíráme po úzké cestě skrz mokré větve.

Pár kilometrů za Bruckem v lese nacházíme pěknou zatáčku – je sice trochu podmáčená, ale stan to zvládá. Do zbytku sněhu zapichujeme lyže a sněžnice, stavíme stan, vaříme večeři a jdeme spát.

Celková vzdálenost: 2.75 km
Max. výška: 713 m
Min. výška: 482 m
Celkem nastoupáno: 248 m
Celkem naklesáno: -21 m
Celkový čas: 01:03:02
Stáhnout

Velký pátek: Konečně sníh!

Ráno si pospáváme (to jsem si ještě říkal, že je to kvůli probdělé noci, ale pak jsem zjistil, že mí spoluvýletníci takhle plánují vstávat každý den), po snídani balíme mokrý stan a po jedenácté vyrážíme nahoru do kopců. Kolem 1100 m se na cestě objevuje sníh, v 1300 m u chaty Hochangerschutzhaus (otevírá až za několik dní) je ho už poměrně dost i na lyže – ty ale naštěstí nenasazuju, protože o kus dál v lese už je to zase samé kamení.

Sněhu postupně přibývá, pršelo zřejmě spíše na východě a tak je ho tu i kolem metru. Nasazujeme lyže a sněžnice a pokračujeme dál k sedlu Eisenpass v cca 1200 m s malým hřbitovem a kapličkou.

Následuje prudký výšlap na první větší kopec výletu – Bei den drei Pfarren (1428 m). Lituju Martu, která na sněžnicích nemá podložku pod patu. V sedle před Herrenkogel na sněhu stavíme stan a jdeme spát. V noci opět prší…

Celková vzdálenost: 10.7 km
Max. výška: 1554 m
Min. výška: 745 m
Celkem nastoupáno: 1168 m
Celkem naklesáno: -375 m
Celkový čas: 06:25:33
Stáhnout

Bílá sobota: Hřebenovka lesem i loukami

V sobotu vstáváme do husté mlhy. Vynecháváme výstup na Herrenkogel (1642 m) a Wetterkogel (1643 m), protože stejně nic nevidíme a v hlubokém mokrém sněhu preferujeme lesní cestu, která vede pod hřebenem. Pod Wetterkogelem se napojujeme zpátky na červenou a pokračujeme po lesní cestě až dolů do sedla Almwirt (1170 m). V Almwirtu je malá farma, kde trochu sušíme věci v jakési kůlně, zkontrolovat nás tam přijde zřejmě majitel, který dojede traktorem v mysliveckém včetně štětky za kloboukem.

Pak už je to jen mírně, ale vytrvale do kopce až na Fensteralm (1642 m). Po cestě stíháme jak déšť, tak slunce a balíme to na noc v sedle za Fensteralmem.

Celková vzdálenost: 14.26 km
Max. výška: 1647 m
Min. výška: 1160 m
Celkem nastoupáno: 897 m
Celkem naklesáno: -784 m
Celkový čas: 07:18:05
Stáhnout

Bílá neděle: Vítr a sestup

Ráno se budíme trochu nevyspalí. V noci nasněžilo nějakých 15 cm sněhu a my vstávali odhazovat stan. V sedle v lese nefouká a je mlha, ale podle zvuku tipujeme, že nahoře to bude jinak. Co už, balíme a jdeme to zjistit.

Sílu větru pociťujeme hned, jak vylézáme na nekrytý hřeben. Sníh je místy vyfoukaný až na trávu či led a v poryvech je občas problém udržet stabilitu. Některá místa jsou alespoň částečně krytá, v těch jsou nafoukané hromady sněhu. Jdeme naštěstí po hřebeni, na závětrném svahu bych kvůli množství nafoukaného sněhu být nechtěl (pro oblast byla před pár dny vyhlášená lavinovka dvojka, na hřebeni je však příliš slabý signál na stažení aktuální předpovědi).

Poslední výstup od sedla Polstersattel na Eiblkogel (1831 m) je v silném větru dost náročný. Přechází se nad silničním tunelem Gleinalmtunnel a přes hřeben v těch místech vede vedení VVN, které si tam stojí, jako by se nechumelilo. To sice nechumelí, ale silný vítr unáší přemrzlý sníh, což je o dost nepříjemnější. Navíc nemáme ani ty výhledy, protože se vše odehrává v mlze.

Na Eiblkogelu se rychle rozhodujeme, že končíme a scházíme severozápadní stranou do údolí. Les začíná v nějakých 1700 m, vítr ustává a já si dávám parádní sjezd prašanem až na parkoviště v 1320 m.

Po silnici Weitentalweg II jdeme mírným klesáním (na lyže dostatečné) do údolí. Sněhu ubývá, bláta přibývá, ale daří se mi sjet až pod 1000 m, než i já balím lyže na batoh. Stan stavíme už bez sněhu v cca 920 m.

Celková vzdálenost: 15.42 km
Max. výška: 1835 m
Min. výška: 885 m
Celkem nastoupáno: 592 m
Celkem naklesáno: -1294 m
Celkový čas: 07:32:26
Stáhnout

Velikonoční pondělí: Návrat

Ráno nás čeká trochu jednotvárná cesta po silnici dolů do vesnice Sankt Stefan ob Leoben. V údolí je jaro, lidé na zahrádkách grilují a opalují se . S lyžemi a sněžnicemi na zádech tu působíme tak trochu jako z jiného světa.

Sankt Stefan je spíš vesnice, než město a na návsi zjišťujeme, že první autobus odsud jede až v úterý. Kombinací stopu do Sankt Michael in Obersteiermark (kdo ty názvy vymýšlí…) a dvou vlaků se dostávám zpět do Brucku. Tam sedám do auta a jedu pro zbytek výpravy, která mezitím zabrala polovinu zahrady místního penzionu pro sušení mokrých věcí. Mám štěstí, takže celé mi to zabralo asi jen dvě hodiny.

Zbývá jen naložit věci a za pár hodin jsme zpátky v Brně!

Celková vzdálenost: 7.42 km
Max. výška: 919 m
Min. výška: 598 m
Celkem nastoupáno: 18 m
Celkem naklesáno: -337 m
Celkový čas: 01:37:04
Stáhnout

Na závěr

Zpětně bych asi nebral skialpy, ale taky sněžnice. Což o to, i na jaře byly terény ve vyšších nadmořských výškách dobré a až na to prodírání se lesem se lyže hodily. Jen při sjezdech musí skialpinista čekat na sněžničáře a naopak na sundávání/nandávání na batoh jsou sněžnice rychlejší. Alespoň v našem případě. Vznikají tak prostoje a navíc si člověk po cestě z kopce moc nepokecá. Pokud by měli skialpy všichni, situace je samozřejmě jiná.

Je ale samozřejmě zapotřebí brát v úvahu aktuální podmínky, minulý rok neměli sníh skoro žádný a tahat se s lyžemi na zádech celou dobu bych fakt nechtěl…

Je to asi zbytečné připomínat, ale i když je v údolí jaro a dvacet nad nulou, může být o 1500 m výše situace úplně jiná až životu nebezpečná. Pokud by bylo o 10 °C méně, máme nahoře na hřebeni v tom větru co dělat a ve stanu mokrém z údolí a provlhlých věcech by se také spalo podstatně hůře.

Nereálný se ukázal plán na ujití 20 – 25 km za den, byli jsme rádi za 15.

Gleinalpe jsou pěkné pohoří pro ty, co hledají turistiku převážně pod horní úrovní lesa a bez lidí. Hřeben je daleko od civilizace a chat je jen pomálu, takže to sem moc lidí netáhne. Hory jsou přitom pár hodin jízdy vlakem či autem od Brna, takže v dosahu na pohodový víkendový čundr. Místní jsou v pohodě, ani náš stan v lese nikdo neřešil (v Rakousku se stanovat v lese nesmí, u nás ale vlastně možná taky ne…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.