Poslední dobou toho moc nenacestuju. Máme doma už přes rok potomka, tak nastal čas zkusit nějakou lehčí cestu letadlem. Volba padla na akci Vuelingu na letenky za polovic a byl z toho prodloužený víkend v Barceloně. Města nejsou má oblíbená destinace a o tom, co kde vidět, byly popsány hromady stránek povolanějšími osobami, tak se zaměřím spíše na specifika pro malé děti.
Na úvod musím říct, že mě Barcelona velice příjemně překvapila, co se týče vstřícnosti vůči chodcům i kočárkům. Zvlášť, když vezmeme do úvahy téměř pět milionů obyvatel.
Chodci a kočárky
Když se podíváte na mapu, uvidíte, že značná část Barcelony je tvořena pravoúhlou zástavbou ve stylu amerických měst. Trochu jsem se tak bál, jestli se po nich bude možné rozumně pohybovat s kočárkem i na delší vzdálenosti.
Realita mě příjemně překvapila. Ulice jsou obvykle velice široké, pro auta pouze jednosměrné s cyklopruhem v obou směrech, se spoustou zeleně (byli jsme tam na začátku října a pořád bylo dost horko, takže jsme stromy ocenili). Chodníky jsou široké a zelená pro chodce velice častá. Není tak problém se přesouvat i několik kilometrů, i když je to trochu stereotyp.
Navíc v ulicích nejsou skoro žádná zaparkovaná auta, parkování se v širším centru děje téměř výhradně v podzemních garážích.
Hromadná doprava
Po Barceloně se dá dopravovat mnoha způsoby, od taxi přes sdílená kola a koloběžky po MHD. My vzhledem ke kočáru volili poslední možnost. Při zakoupení jízdenky T-casual nás jedna jízda až na 75 minut vyšla na 29 Kč, tedy podstatně méně, než třeba v Praze. Jen pozor, že jízdenka neplatí na metro na letiště a expresní autobusy tamtéž.
Autobusy i tramvaje jsou nízkopodlažní a to i minibusy například k parku Güell a mají vždy vyhrazená místa pro kočárky a invalidy. U metra je to trochu komplikovanější, protože ne každá stanice je bezbariérová. Občas jsme tedy kočárek nosili do schodů, případně s ním jeli po eskalátorech (což se nesmí, ale nikdo se za to na nás ošklivě nedíval). V metru jsme našli místa pro kočárky v prvním vagonu.
Lidé většinou ochotně místa pro kočárek uvolňovali, požádat jsme je museli snad jen jednou v metru.
Pro navigaci jsme používali aplikaci Moovit, k naší naprosté spokojenosti.
Vstup do památek
Muzea jsme s potomkem neriskovali a vše obdivovali hlavně zvenčí, ale tři hlavní památky jsme navštívili.
Sagrada Familia je upravená pro bezbariérový vstup, navíc s kočárkem nebo vozíkem jdete bočním vchodem, kde vše proběhne rychleji. Výstup ven, obchod v podzemí a malé muzeum je pak přístupné bez problémů. Největším problémem tak zůstává, jak zabavit dítě, zatím co obdivujete interiéry.
V parku Güel se nachodíte o něco více, ale celým parkem se vine cesta bez schodů. Najít vstup na hlavní náměstí je trochu obtížnější a ke známému gekonovi jsme se dostali jen díky vstřícnosti hlídače zamčené brány. Ale dá se.
Ke klášteru Montserrat jsme kočárek nebrali, vzhledem k okolnímu terénu. Jeli jsme lanovkou, tam by ho nejspíš bylo potřeba složit, v zubačce by to zřejmě bylo jednodušší. Samotný klášter by s kočárem šel, cesty v okolí by ale vzhledem k množství schodů byly utrpení. S nosítkem to prostě bylo jednodušší.
Dětská hřiště
To nejlepší na konec – v Barceloně je fakt hodně dětských hřišť. A když píšu hodně, myslím tím každých pár stovek metrů. Od malinkých se dvěma prolézačkami po velké parky s desítkami atrakcí. Snad vždy jsou oplocená, takže vám dítě neuteče ani když se chvíli nedíváte a občas jsou rozdělená na dvě části – pro menší a větší děti. Hřiště je dokonce hned u Sagrady Familie, takže zatímco si vaše nejmenší užívá prolézačky, vy můžete obdivovat a fotit. A že je co.
Pláž
Naši naději rodu však asi nejvíce zaujala pláž, tolik písku přeci jen doma nemáme. K moři jezdím ještě míň, než do měst, takže nemám moc s čím srovnávat. Pláž ale byla čistá, pěkná, s rozumným množstvím prodejců všeho možného. Nejsem zrovna vyznavač Wim Hofa, ale v moři se podle mě dalo i na začátku října v pohodě koupat.
