Sex, drogy & IT
Pokud mě nějaká značka nebo firma dlouhodobě zaujala, ať už kladně či záporně, mám potřebu o tom dát vědět světu a to právě zde. Pokud nemáte rádi sprostá slova, této rubrice se vyhněte.
Byl jsem se v Decathlonu podívat po levných sjezdových kalhotech a při té příležitosti mi padlo do oka triko decathloňácké značky Wed’ze jménem 2Warm. O materiálu jsem měl sice pochybnosti, ale za tři stovky teplé spodní triko běžně nekoupíte, tak jsem ho přihodil do košíku. Poté jsem triko vzal na víkend do Bílých Karpat za turistikou jako první vrstvu, abych ho zlehka otestoval.
Pokračovat ve čtení „Minitest trička z Decathlonu – Wed’ze 2Warm“
Když jsem kupoval u Fenixe čelovku, přihodil jsem do košíku i USB nabíječku ARE-X2. Podobná se dá koupit i několikrát levněji, ale u podobných věcí nerad šetřím, protože když člověku vypoví mimo civilizaci baterie, není to nic příjemného. Teorie byla, že s sebou na dlouhé výlety / cestování nebudu muset nosit tolik tužkových baterií do GPS a čelovky, ale jen powerbanku, tuto nabíječku a pár konektorů a baterií. V případě delších cest mimo rozvody elektřiny pak ještě solární panel, kterým budu powerbanku dobíjet.
Protože mi vždycky přišel vodíkový pohon jako dobrý nápad, hledal jsem na českém Internetu nějaké srovnání, proč se tolik prosazují elektrická auta s nemotornými bateriemi, které se musí dlouho nabíjet a až na výjimky se vůbec nevyrábí auta na vodík. V češtině jsem nic kloudného nenašel, ale v angličtině jsem objevil pěkný diagram, který je za 1000 slov. Tak jsem ho pro vás přeložil.
Pokračovat ve čtení „Srovnání efektivity vodíkového a elektrického auta“
Mou starou čelovku jsem používal roky, koupil jsem ji tehdy v nějakém elektru v Praze za cca 300 Kč. Vydržela se mnou všechno a procestovala leccos. Nevynikala ale výkonem a napájení třemi AAA bateriemi není z nejpraktičtějších. Když mi za ni v Indii nabídl majitel hausbótu ₹300, moc jsem se nerozmýšlel a střelil jsem mu ji. Nastal čas koupit něco lepšího a volba padla na inovovanou Fenix HL30 s LED XP-G2.
Už několik let přemýšlím nad zakoupením nějakého lehkého a lehce sbalitelného ručníku pro výlety mimo civilizaci. Nemělo to zatím prioritu, tričko či jiné kusy oblečení vždy posloužilo a v nehorším člověk okape. Ale není to pohodlné a dlouho to schne. Outdoorové ručníky stojí pár stovek, ale za kus hadru z mikrovlákna mi to přišlo poměrně hodně, podobného názoru jsou i jinde. A tak, když jsem viděl v Tescu ve slevě za 26 Kč Univerzální utěrku z mikrovlákna, řekl jsem si, že není co ztratit. A protože jsem bloker hravý, rovnou jsem se rozhodl ji otestovat, volně inspirován testem na Světu Outdooru z roku 2003.
Nedávno jsem potřeboval koupit nějaké letenky po Asii. Šlo jen o tři přelety, v cenách kolem 2000 – 3000 Kč dohromady. Přes německou jazykovou mutaci Kayaku jsem letenky objevil o několik stovek levnější než kde jinde, u prodejce fluege.de. Stránky vypadaly rozumně, sice byly jen v němčině, kterou nevládnu, ale na německém Amazonu jsem už nakupoval kolikrát a vždy bez problémů. Však jsme obě země v EU, v obou zemích za zadkem úředníka starajícího se nonstop o naše blaho, co se může stát? Může, a to dost.
Pokračovat ve čtení „Unister travel a Fluege.de – podvodníci?“
Stát nás má podle většiny našich spoluobčanů mimo jiné chránit před zlými firmami, které by nás jinak nejraději sedřely z kůže. Nevím tedy, co dělá špatně, možná mám jenom smůlu, ale zatímco problémy se soukromými firmami mám jen zřídka, u státu a jeho zástupců (o Zelené úsporám možná někdy jindy), státních podniků (jako Česká pošta) a státem mohutně dotovaných společností (jako České dráhy) jsou problémy v případě nestandardní situace téměř pravidlem. V tomto případě jde o můj první pokus o reklamaci zásilky u České pošty, který si vám dovolím zprostředkovat v časové ose, abyste se v tom neztratili. Nakonec – začal jsem článek psát hlavně pro sebe, abych měl informace pěkně pohromadě. Jde o velké peníze, celých 963 Kč.
Minulý souboj navigací už je cca rok a půl starý a pořád jsem ještě nenašel lepší offline navigaci zdarma, než je MapFactor Navigator. Nedávno mi ale byla doporučena navigace, o které jsem nevěděl – Maps.me. Po stáhnutí a prvních pokusech vypadala nadějně, tak jsem se ji rozhodl podrobit srovnání s MapFactorem.
Pokračovat ve čtení „Souboj offline navigací zdarma – MapFactor vs. Maps.me“
Před pár lety, s mým prvním smartphonem, jsem narazil na řidičskou aplikaci Waze, chlubící se přívlastkem „sociální“. Krátce jsem ji vyzkoušel, ale pro navigaci byla v ČR nepoužitelná kvůli kvalitě komunitních map a abych ji měl zapnutou jen kvůli tomu, že jednou za hodinu potkám ikonku jiného řidiče, to se mi nechtělo. Pak však Waze koupil Google, přibyla kvalitní mapa ČR a komunita se rozrostla. Nedávno jsem dal Waze novou šanci a – byl jsem nadšen!
Letos na začátku léta jsem se rozhodl odjet za turistikou na Island. Sám, aby mi do toho nikdo nekecal. Nechtělo se mi ale tahat svůj tříkilový stan Hannah Troll S, který je přeci jen pro dva (nebo jednoho a opravdu velký batoh) a tak jsem se začal poohlížet po nějakém lehkém stanu pro jednoho. Výběr moc velký není, stany buď nejsou až zase tak lehké, nebo jsou to jen takové lepší žďáráky, případně stojí šílené peníze. Prostě se zdá, že většina lidí sama v přírodě nespí. Nakonec jsem dal na dobré reference na značku, plácl se přes kapsu a koupil si od Jurka Ulli 1 za čtyři a půl tisíce. A nelitoval jsem.