Aktualizováno 10. 10. 2019
Letos na začátku léta jsem se rozhodl odjet za turistikou na Island. Sám, aby mi do toho nikdo nekecal. Nechtělo se mi ale tahat svůj tříkilový stan Hannah Troll S, který je přeci jen pro dva (nebo jednoho a opravdu velký batoh) a tak jsem se začal poohlížet po nějakém lehkém stanu pro jednoho. Výběr moc velký není, stany buď nejsou až zase tak lehké, nebo jsou to jen takové lepší žďáráky, případně stojí šílené peníze. Prostě se zdá, že většina lidí sama v přírodě nespí. Nakonec jsem dal na dobré reference na značku, plácl se přes kapsu a koupil si od Jurka Ulli 1 za čtyři a půl tisíce. A nelitoval jsem.
Základní parametry
Váha 1,55 kg tomu sice nenasvědčuje, ale jedná se o plnohodnotný dvouvrstvý stan pro jednoho člověka včetně předsíňky. Stan samozřejmě není samonosný, tropiko se vypíná jednou dlouhou tyčí a druhá krátká jen pomáhá vytvořit rozumný tvar střechy. Zbytek práce odvedou kolíky. Stan je sbalený velký jen asi jako spacák, jen o trochu delší a užší (51 x 15 cm), vejde se tak i do menšího batohu.
Tropiko i podlážka má udávanou odolnost 10 m vodního sloupce, což na Island vypadalo jako dostačující. V transportním obalu jsem našel kromě vnitřního stanu, tropika, tyče a tyčky i 11 kolíků z jakési lehké slitiny. Proč právě tento počet je mi záhadou, je to totiž přesně o jeden míň, než je potřeba na kompletní vypnutí stanu (čtyři pro rohy, jeden na předsíňku, tři na vypnutí spodních hran tropika a čtyři na vypnutí stran provázky). Oficiální stránka však tvrdí dokonce jen 10 kolíků, dostal jsem tak jeden vlastně jako bonus 🙂 Moje teorie je, že šňůrky se většinou používají jen při větru. A vítr obvykle fouká jen z jedné strany – není tak potřeba dvě závětrné strany tak dobře kotvit.
První zkušenosti a stavba stanu – Javorníky
Protože jsem se přeci jen bál jet s nevyzkoušeným stanem hned do drsné islandské přírody, zašel jsem si nejdřív stan trochu osahat do méně drsné přírody československé – do Javorníků.
Stavba stanu je jednoduchá – nejprve se ukotví spodek vnitřního stanu, poté se nasadí delší obloukový prut a tropiko se uchytí na tyč pomocí klasického jurkovského systému. O něm jsem četl už předtím a podle diskusí to vypadá, že ho buď nenávidíte, nebo milujete. Já jsem se okamžitě zařadil do druhé skupiny, přijde mi rychlejší, trvanlivější i nastavitelnější, než klasické systémy – ať už plastové háčky, nebo dokonce hororové provlékání tunýlky, jaké jsme měli na starém rodinném stanu od McKinley. Jediná nevýhoda je, že se může teoreticky zašmodrchat, ale nestalo se mi to ani v silném větru.
Další fází je nasazení krátké tyčky do střechy kolmo na obloukový prut – slouží k vypnutí stanu a ke zvětšení vnitřního prostoru. Konce tyčky sice nejsou ostré, je ale trochu problém je umístit tak, aby vycházely do zpevněných částí tropika, tak jsem měl trochu strach. Tropiko je ale poměrně odolné, takže se nic moc neděje, i když se vám tyčka během noci posune.
Pokud moc nefouká, stan vám v této fázi stojí vzpřímeně. Pokud fouká, tak jste si doufám tropiko dali někam poblíž, abyste ho mohli přehodit přes stan bez jeho puštění. Poté už se stan ukotví klasickým způsobem kolíky za tropiko, případně vypínací šňůrky.
Ve stanu není moc místa, se svými 184 cm jsem spal opřený hlavou i nohama o stěny stanu. S udávanými 225 cm na délku tedy moc nepočítejte, to je pouhá teorie 🙂 70 cm na šířku stačí bohatě na pohodlné vyspání se – větší batoh ale budete muset nechat v předsíňce. Pokud tedy venku prší a vy se chcete ve stanu zabydlet, mít venku boty a zároveň v předsíňce vařit (takže tam nemůžete mít svou 80l krosnu), vyžaduje to trochu stěhování. Ale pak si vzpomenete na váhu stanu a zjistíte, že tohle jsou vlastně jen maličkosti.
Zkušenosti s Islandu
Při dlouhých túrách po islandských pustinách jsem lehkost a malé rozměry (sbalené) stanu velice ocenil. Postavení je skoro tak rychlé, jako u samonosného, batoh se do předsíňky s botami vejde tak akorát, aby na něj nepršelo a vejde se i na malý travnatý plácek uprostřed písečné pouště. Napadají mě jen tři maličkosti, které mi na stanu vadí.
- Podlážka má sice udávanou odolnost proti vodě 10 m vodního sloupce, ale je (zřejmě kvůli hmotnosti) velice tenká, srovnatelná s tropikem. Když jsem stanoval na písečném popelu, jednotlivá zrníčka, která mají kolem milimetru, se do podlážky vytlačila a zůstala od té doby vytlačená. Mám navíc podezření, že mi přes podlážku propíchla nafukovací karimatku, která od té doby uniká. Takže nedoporučuji stan rozdělávat na čemkoliv ostrém.
- Stan není odolný proti silnému větru. I když si ho postavíte po větru, pořád ho drží nahoře jen jedna tyč, která je náchylná ke zkroucení. Bavíme se zhruba o sedmém stupni Beaufortovy stupnice, tedy mírném vichru.
- Pokud fouká a vy stavíte v nějakém sypkém materiálu (písek, prachový sníh), kde kolíky pořádně nedrží, nemáte šanci stan postavit. U samonosného ho postavíte bez kotvení, zatížíte ho věcmi, případně sebou a on stojí i bez kolíků. Ulli se ve větru bez kolíků bude kácet. Nouzově to asi půjde, ale nepočítejte s pohodlím.
A to je vše. Stan odolával prudkému dešti i s rozumně silným větrem, švy jsou rovné, nikde mu nic nechybí. Jen by se mohl prodávat i v jiných barvách než svítivě oranžové, přeci jen, člověk nechce vždycky hlásat do okolí, že v místě stanuje.
Závěr
Ulli 1 je super stan pro jednoho. Někomu se může zdát čtyři a půl tisíce jako moc, ale za své peníze získáváte plnohodnotný stan s výbornou váhou a rozměry. Není to určitě stan do extrémních podmínek a podle výrobce ani do zimy (na sníh). Pokud ale chodíte často sami na túry v našich klimatických podmínkách, šetříte váhu batohu a nechcete z nějakého důvodu používat žďárák, můžu Ulli 1 s klidným svědomím doporučit.
