Výstup na Velký Javor (Großer Arber) ze Železné Rudy

Na Velký Javor jsem měl v plánu dojít už před deseti lety, když jsem šel přechod Šumavy. Plán tenkrát nevyšel (už ani nevím proč) a já skončil v Železné Rudě. No a protože se mi letos na podzim naskytla volná neděle s pěkným počasím, naplánoval jsem trasu od hraniční železniční stanice Železná Ruda – Alžbětín a ráno se vydal na cestu.

Cesta tam a plán

Nerad jezdím autem, když nemusím a Velký Javor se úplně nabízí spojit s cestou vlakem. Z Prahy jezdí přes Plzeň každé dvě hodiny přímý vlak až na hraniční stanici Železná Ruda – Alžbětín. Staniční budova leží přímo na hranici, polovina v Česku, polovina v Bavorsku. Z české strany odjíždí vlaky směr Klatovy, z té druhé jménem Bayerisch Eisenstein (Bavorská Železná Ruda) směr Zweisel.

Já ale na hranicích jízdu končím a úderem desáté se vydávám po lehce namrzlé cestě do Eisensteinu. V plánu je jít nahoru prudší cestou kolem Velkého Javorského jezera (Großer Arbersee) a zpátky dolů po pohodovější cestě cestou přes Brennes. Celkem nějakých 21 km s převýšením cca 830 m. V létě by to byl odpolední výlet, v listopadu je lepší to plánovat na celý den – nechce se mi vstávat ve čtyři ráno a v pět odpoledne už je tma.

Nahoru

Velký Javor rozhodně není jedna z těch hor, co se vám skrývají až do poslední chvíle. Co vás čeká vidíte už od vlakové stanice. Pěkná, výrazná hora s nepřehlédnutelnými kupolemi radarů protivzdušné obrany NATO na vrcholu. Dole zalesněná, nahoře holá, s prudkými sjezdovkami na severním úbočí.

Turistická trasa vede prvních pár stovek metrů přes městečko, poté ale pokračuje pěknou přírodou podél řeky a náhonu. Chvíli se motá spíše po rovině, aby po Arberhütte začal nekompromisní kopec nahoru.

Což o to, radši jít přímo na věc, než nekonečné traverzy. Bohužel je ale les po těžbě a cesta je vyježděná od těžké techniky. V listopadu těžko čekat v lese sucho a tak mám brzy boty obalené bahnem.

Po nějakém tom kilometru v blátě a téměř bez turistů se dostávám k prvnímu taháku výletu – Velkému Javorskému jezeru. To se příliš neliší od jezer na české straně Šumavy, jen tudy prochází silnice, takže je tu více lidu, než bych rád.

Jezero je také oblíbeným východiskem pro cestu na Velký Javor, samoty si tak příliš neužiju ani po cestě nahoru. Není to zase tak hrozné, ale tak co 500 m někdo jde. Kousek nad jezerem je navíc místo, kde se dá poblíž vodopádů nabrat voda z potoka, který pramení o kus výše (před ostrou zatáčkou doprava se dáte doleva).

Cesta nahoru je pěkná, kameny, kořeny, uschlé stromy a lanovka odsud není vidět, takže nekazí dojem z nedotčené přírody. Nejdřív mě pobaví dvě cedulky v rozestupu 1 km, které tvrdí, že je to na vrchol 2 km, až si uvědomím, že to není kilometráž, ale číslo trasy… No, v Bavorsku jsem v horách poprvé (pokud nepočítám hraniční trasu na Šumavě). Sněhu jsou tu jen zbytky, takže nijak neomezuje v rozletu.

Těsně pod vrcholem se otevírají výhledy na šumavské vrcholy a Bayerisch Eisenstein s přihlehlými městečky. Vrchol je jinak plný lidí, chat, radarů, stanic lanovky apod. – všechno kromě radarů je ale lehce pod vrcholem, takže výhledy jsou parádní.

Fotím panorama, u pěkné kapličky loguju kešku, za odměnu si dávám minipolévku s jedním játrovým knedlíčkem (spíš knedlíkem) za skoro 5 € (menu je jen v němčině, ale servírka je naštěstí Češka, což zjišťuju ale až při placení) a je čas vyrazit směrem dolů, odkud chci jet ve čtyři vlakem zpátky.

Dolů

Cesta dolů přes Brennes je oproti cestě nahoru nuda. Široká štěrková cesta (takhle mají vypadat cesty pro techniku v horách, šumavští asfaltéři!), která většinou klesá jen mírně, takže neklade na vaše kolena žádné zvýšené nároky. No a tak to pokračuje přes Brennes až do Eisensteinu. Úplně si to říká o kolo, to je ale bohužel v některých částech cesty zakázané.

Před Eisensteinem se trasa napojuje na silnici a po té sklesáte čistým až sterilním bavorským městečkem až k nádraží.

Protože mám ještě hodinu času, dávám si v české části nádraží pozdní oběd (nádražní Restaurace Elizabeth je v podstatě dost pajzl, ale ceny jsou rozumné vzhledem k lokalitě) a ve čtyři nasedám na vlak zpět.

Časová náročnost

Šel jsem poměrně rychlým tempem a i s hledáním kešek, focením a polévkou v hospodě na vrcholu mi to trvalo 5 hodin. Pokud z kopce popoběhnete a chcete si jen vyjít nahoru a hned dolů, věřím, že je reálné pro trochu zdatného turistu/běžce dojet vlakem a za čtyři hodiny odjet následujícím. Jen ten vlak jede z Prahy 3:39 hodiny, tak jestli to má smysl i jinak, než jako hec…

Pokud to chcete dát na pohodu v riflích a Konverskách a nemáte až tak fyzičku, tak bych si určitě tak 6 hodin nechal. No a nebo můžete rovnou jet lanovkou…

Cestu zvládnou i děti, pokud ale jedete s kočárkem, tak určitě zvolte cestu nahoru i dolů přes Brennes.