Údolí Aosty – Tête de la Tronche

Během výstupu na Mont Chétif jsem měl masiv Mont Blancu v mracích, tak mi nezbylo, než obdivovat pastviny na východně položeném hřebeni. Takže když mi nevyšel autobus do Rhêmes-Notre-Dame, rozhodl jsem se ho prozkoumat zblízka. Z Courmayeuru vylézt na hřeben, dojít po něm, kam se mi až bude chtít, po cestě obdivovat masiv Mont Blancu a až mě to přestane bavit, tak sestoupit do údolí na autobus.

Jak jsem zmínil, v plánu byla původně úplně jiná trasa. Byl poslední den, kdy ještě jezdil, tedy měl jezdit, autobus do Rhêmes-Notre-Dame, odkud jsem plánoval přejít přes další hřeben do Dégiozu. Tak jsem dojel z Leverogne do Villeneuve a čekal a čekal… a autobus nikde. Čekala se mnou ještě Italka. Ta narozdíl ode mě uměla italsky, takže po čtvrt hodině čekání začala s obvolávat dopravní podnik, co že se to děje. Nakonec se dozvěděla, že autobus zřejmě vůbec nepojede a tak nastal čas na rychlou změnu plánu. Slečna sice sehnala přítele, co ji odvezl autem, ale jeli jen někam do Introdu a tam se mi ty trasy tolik nepozdávaly. Sedl jsem tedy na autobus do Courmayeuru.

Samotná cesta z Courmayeuru začíná poměrně únavně po asfaltu. Když asfalt zmizí, pro změnu se přidává opět trasa Tour de Mont Blanc, takže se pořád s někým vyhýbáte. Věřím, že TMB je super okruh se super výhledy, ale ty davy mě po pravdě dost odrazují od toho, abych túru někdy absolvoval. Nevím, jestli je tu polovina září hlavní sezóna, ale pokud ne, tak si raději nepředstavovat, jak to vypadá ve špičce.

Hlavní trasa TMB se naštěstí za Rifugio Bertone odpojuje a na trase zůstávám skoro sám, společnost mi dělají jen krávy a občas nějaký ten turista, co jde náročnější variantu TMB, přes Tête Bernarda.

Po hřebeni vede krásná úzká stezka, která se vine mezi pastvinami, kde krávy mohou obdivovat výhledy na Mont Blanc a okolí. Tentokrát v mracích není a tak můžu obdivovat a fotit, co se do mě a na kartu vejde. Místy je ve stínu čerstvý poprašek sněhu, je vidět, že zima se blíží.

Kvůli Tête de la Tronche (Hlava Tronše?) se svými 2584 m do oblasti asi nepojedete, ale je to pěkný travnatý kopec s neméně pěknými výhledy jak na masiv Mont Blancu, tak na vzdálenější třítisícovky.

Sestup dolů je pak v podobném duchu, pastviny s krávami, koni a výhledy. Po poměrně prudkém sestupu z Tête de la Tronche jsem si ještě vyšlápl do sedla Col Entre Deux Sauts a pak teprv jsem sestoupal dolů k silnici na autobus.

Poslední část do údolí je poměrně strmá, plná serpentin. Jak je nakonec nejen v Alpách zvykem. Posledních pár kilometrů jsem navíc z velké části běžel, protože jsem nechtěl čekat hodinu na další autobus. Ten měl nakonec zpoždění, a navíc se v něm nedal koupit lístek. Vzhledem k tomu, že tam nebyl ani signál, abych si lístek koupil online, jsem tedy nakonec jel na černo s tichým souhlasem řidiče.

Souhlas byl možná tichý, autobus byl však naopak historický a, co se týče zvukových signálů, nadprůměrně vybavený. Neprozřetelně jsem si sedl dopředu, neboť jsem nevěděl, že řidič bude před každou zatáčkou troubit, což mi pokaždé přivodí lehkou zástavu srdce.

Nicméně nakonec jsme všichni živí dojeli do Courmayeuru, já se dostal na hotel a mohl si vychutnat zaslouženou večeři.

Pokud chcete spíše jednodušší (oproti jiným trasám v okolí) trek s výhledy na Blanc a nemáte hrůzu z krav, tak mohu jedině doporučit.