Podzimní horská turistika v údolí Aosty

Tento příspěvek je 1. z 4 částí v sérii Aosta 2022

Aktualizováno 14. 11. 2022

Konečně zase nastal čas, kdy byl zbytek rodiny pryč a já měl možnost někam vypadnout. Rychlé prohledání levných letenek mě nejdřív nalákalo na Rwandu, ale když jsem viděl ty ceny na místě, tak jsem raději zvolil bližší destinaci v podobě Turína, ze kterého je to už pár hodin cesty do mnoha alpských údolí. Hledání vhodného levného ubytování mě nakonec nasměrovalo do vesničky Leverogne (čti Leveroňe) v údolí Aosty na půl cesty mezi samotnou Aostou a známým Courmayeurem pod Mont Blancem. Odtud byl plán podnikat hvězdicové výlety za pomoci autobusu. Mohu s klidem říct, že plán byl splněn, počasí přálo a stálo to za to.

Jednotlivé články

Protože jsem toho podnikl poměrně hodně, budou jednotlivé výlety popsány v samostatných článcích.

O údolí Aosty

Údolí Aosty je autonomní region Itálie. Nečekejte ale ani Sicílii, ani Milano. Jde o region v Itálii nejmenší, s nejméně obyvateli i s nejnižší hustotou obyvatel, pouhých 39 na kilometr čtvereční. Také v něm leží italská strana Mont Blancu. Pro turistiku ideál.

Místo v lecčem Itálii moc nepřipomíná. Jistě, jsou tu kvalitní silnice, úzké uličky a nákladní tříkolky, ale vliv Francie z dob Savojska je tu silný. Vesničky i města mají většinou francouzská jména, francouzsky se tu domluvíte bez problémů a region má i vlastní dialekt francouzštiny – Valdôtanský.

Jediné větší město je tu Aosta s 34 800 obyvateli, což u nás odpovídá zhruba Třebíči. K tomu tu jsou desítky městeček a vesniček rozesetých v hlavním údolí vedoucím k Mont Blancu i v nespočtu těch vedlejších.

Je znát, že život tu dřív nebyl jednoduchý. Domy pečlivě vyskládané z kamenů a s typickými kamennými střechami se často choulí v místě, kde se údolí alespoň trochu rozšiřuje a kde byla možná alespoň pastva. Silnice do vedlejších údolí byly často postavené až ve 20. století a předtím byla cesta dolů a zpět akce i na několik dní s nejistým výsledkem. Mnoho takových vesnic je dnes opuštěných, domy pobořené a historii připomínají jen infotabule.

Turistika

Turistické trasy jsou výborně značené a udržované, rozcestníky jsou na každém rohu a přitom, pokud nebudete zrovna v okolí Courmayeuru, na nich málo koho potkáte. A i pod Mont Blancem se dají najít klidné trasy, jen se musíte vyhnout trase Tour de Mont Blanc, kde bylo přelidněno i v září.

Údolí skýtá možnosti pro každého příznivce hor. Kdo se necítí, může se projít po pohodových značkách kolem hlavního údolí. Zkušenější turisty pak můžou nalákat stovky kilometrů tras horským a vysokohorským terénem. A pro příznivce VHT je tu několik ledovců, kde taková technická třešnička na dortu pro ty nejschopnější je zřejmě výstup na Mont Blanc jednou z italských cest.

My, běžní smrtelníci, jsme zůstávali nohama na více či méně pevné zemi, maximálně na nějakém tom jednoduchém ledovci bez trhlin. V podstatě po každé túře jsem měl nápad na dvě další a mít čas (a jezdit dál autobusy), mohl bych tam být ještě měsíc a rozhodně bych se nenudil.

Z nějakého důvodu je údolí Aosty poměrně opomíjené českými turisty. Chamonix zná každý, ale Courmayeur mi přijde mnohem méně známý, i když jižní strana masivu Mont Blanc je opravdu monumentální a lanovkou na hřeben do 3462 m se odsud vyvezete taky. Pokud je to tedy váš šálek kávy a stojí vám to za 55 €.

Počasí vyšlo, lidí nebyly davy (až na trasu Tour de Mont Blanc), takže za mě spokojenost. Řekl bych, že se sem určitě někdy vrátím, ale… znáte to. Tolik pěkných míst na světě.

Series NavigationÚdolí Aosty – Vše kolem cesty a ubytování >>
.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *