Štítek: Itálie

Během výstupu na Mont Chétif jsem měl masiv Mont Blancu v mracích, tak mi nezbylo, než obdivovat pastviny na východně položeném hřebeni. Takže když mi nevyšel autobus do Rhêmes-Notre-Dame, rozhodl jsem se ho prozkoumat zblízka. Z Courmayeuru vylézt na hřeben, dojít po něm, kam se mi až bude chtít, po cestě obdivovat masiv Mont Blancu a až mě to přestane bavit, tak sestoupit do údolí na autobus.

Díky tomu, že autobus do Valgrisenche staví hned před hotelem, je tohle jeden z treků, co jsem chtěl dát od začátku. Dojet autobusem do údolí a vesnice Valgrisenche v 1700 metrech. Vylézt do sedla Col Fenêtre o 1140 m výše. A pak sejít dolů do druhého zařezaného údolí, vesnice Rhêmes-Notre-Dame v 1800 metrech. A stihnout tam autobus, protože jinak mě čeká autostop či taxi. Počasí bylo nahlášené dobré, tak nebyl důvod to oddalovat.

Počasí se mělo zlepšit na polojasno a tak nastal čas se konečně podívat na ten Mont Blanc – tedy jen zespoda. Naplánoval jsem si tedy trasu z Courmayeuru na pěknou vyhlídkovou horu Mont Chétif (2343 m) s následným sestupem do Val Veny. Doufal jsem ve výhledy na Mont Blanc, které se kvůli počasí nekonaly a na okolní pohoří, které se naštěstí konaly. K tomu bylo na vrcholu liduprázdno, přitom kousek pod horou chodí zástupy na Tour de Mont Blanc.

Na druhý den výletu hlásili déšť a mlhy. Nohy mě stejně bolely z předchozího dne a měl jsem náběh na puchýře, tak jsem si naplánoval odpočinkový den – procházku po okolí v sandálech. Cíl byla nejdřív zřícenina Montmayeur a poté kam se mi bude chtít. Mělo celý den pršet, ale nakonec z toho byla jen hodinka slabého deště, tak z toho nakonec stejně bylo 660 výškových metrů.

Tato část bude o všem okolo cesty do údolí Aosty, ubytování a vůbec o tom, co se jinam nevešlo.