Souboj offline navigací zdarma – MapFactor vs. Maps.me

Minulý souboj navigací už je cca rok a půl starý a pořád jsem ještě nenašel lepší offline navigaci zdarma, než je MapFactor Navigator. Nedávno mi ale byla doporučena navigace, o které jsem nevěděl – Maps.me. Po stáhnutí a prvních pokusech vypadala nadějně, tak jsem se ji rozhodl podrobit srovnání s MapFactorem.

Pokračovat ve čtení „Souboj offline navigací zdarma – MapFactor vs. Maps.me“

Waze – nejlepší navigace?

Před pár lety, s mým prvním smartphonem, jsem narazil na řidičskou aplikaci Waze, chlubící se přívlastkem „sociální“. Krátce jsem ji vyzkoušel, ale pro navigaci byla v ČR nepoužitelná kvůli kvalitě komunitních map a abych ji měl zapnutou jen kvůli tomu, že jednou za hodinu potkám ikonku jiného řidiče, to se mi nechtělo. Pak však Waze koupil Google, přibyla kvalitní mapa ČR a komunita se rozrostla. Nedávno jsem dal Waze novou šanci a – byl jsem nadšen!

Pokračovat ve čtení „Waze – nejlepší navigace?“

Veřejné prádelny v Brně, díl 3. – Arbela a srovnání

This entry is část 3 z 3 in the series Veřejné prádelny v Brně

Má pračka je mimo provoz. Než situaci vyřeším, což bude trvat minimálně do jara, musím prát u kamarádů. Protože je ale nechci obtěžovat co pár týdnů s horami špinavého prádla, porozhlédl jsem se po veřejných samoobslužných prádelnách, kam bych si mohl prádlo dát a za hodinku či dvě si pro vyprané zase přijít. V jednotlivých dílech představím tři prádelny, kam je možné v Brně se špinavým prádlem zajít. Jako třetí a poslední jsem navštívil klasickou samooblužnou prádelnu Arbela.

Pokračovat ve čtení „Veřejné prádelny v Brně, díl 3. – Arbela a srovnání“

Veřejné prádelny v Brně, díl 2. – MyGym

This entry is část 2 z 3 in the series Veřejné prádelny v Brně

Má pračka je mimo provoz. Než situaci vyřeším, což bude trvat minimálně do jara, musím prát u kamarádů. Protože je ale nechci obtěžovat co pár týdnů s horami špinavého prádla, porozhlédl jsem se po veřejných samoobslužných prádelnách, kam bych si mohl prádlo dát a za hodinku či dvě si pro vyprané zase přijít. V jednotlivých dílech představím tři prádelny, kam je možné v Brně se špinavým prádlem zajít. Jako druhá měla být na řadě Arbela, nakonec jsem ale z časových důvodů navštívil MyGym.

Pokračovat ve čtení „Veřejné prádelny v Brně, díl 2. – MyGym“

Veřejné prádelny v Brně, díl 1. – Clubwash

This entry is část 1 z 3 in the series Veřejné prádelny v Brně

Má pračka je mimo provoz. Než situaci vyřeším, což bude trvat minimálně do jara, musím prát u kamarádů. Protože je ale nechci obtěžovat co pár týdnů s horami špinavého prádla, porozhlédl jsem se po veřejných samoobslužných prádelnách, kam bych si mohl prádlo dát a za hodinku či dvě si pro vyprané zase přijít. V jednotlivých dílech představím tři prádelny, kam je možné v Brně se špinavým prádlem zajít. Jako první je na řadě známá hospodská prádelna Clubwash.

Pokračovat ve čtení „Veřejné prádelny v Brně, díl 1. – Clubwash“

Předvánoční pokus o přechod Nízkých Tater bez sněžnic

Předvánoční čas je pro turisty nevděčný. Dny jsou v našich končinách krátké, sníh většinou ještě není, ale zato je zima. Jako že kosa, astronomická zima teprve začíná. Abychom jí šli trochu naproti a navíc si užili liduprázdné Nízké Tatry v době, kdy tam nikoho nenapadne lézt, rozhodli jsme se udělat klasický přechod  celého pohoří. A protože ho všichni chodí ze západu na východ, tak my ho půjdeme opačně, z Telgártu do Donoval. Původně to měl být sněžnicový výlet, ale vzhledem k předpovědi jsme je jako zbytečnou zátěž nakonec nechali doma.

Pokračovat ve čtení „Předvánoční pokus o přechod Nízkých Tater bez sněžnic“

Jurek Ulli 1 – Stan, když jste sami

Aktualizováno 10. 10. 2019

Letos na začátku léta jsem se rozhodl odjet za turistikou na Island. Sám, aby mi do toho nikdo nekecal. Nechtělo se mi ale tahat svůj tříkilový stan Hannah Troll S, který je přeci jen pro dva (nebo jednoho a opravdu velký batoh) a tak jsem se začal poohlížet po nějakém lehkém stanu pro jednoho. Výběr moc velký není, stany buď nejsou až zase tak lehké, nebo jsou to jen takové lepší žďáráky, případně stojí šílené peníze. Prostě se zdá, že většina lidí sama v přírodě nespí. Nakonec jsem dal na dobré reference na značku, plácl se přes kapsu a koupil si od Jurka Ulli 1 za čtyři a půl tisíce. A nelitoval jsem.

Pokračovat ve čtení „Jurek Ulli 1 – Stan, když jste sami“

Island 2014, část poslední – Þingvellir a návrat

This entry is část 4 z 4 in the series Island 2014

Na Island jsem se chtěl podívat už roky, ale pořád mi na to nějak chyběly peníze. V posledních letech se ale díky akcím na letenky dá leckde dostat i za rozumný obnos a tak jsem si počkal na akci, koupil letenky, dal dohromady pár tisícovek na útratu a vyrazil. Sám, během pouhých 10 dní jsem nemínil dělat kompromisy. Cílem byl zejména asi nejznámější trek Laugavegur a uvažoval jsem i o výstupu na Hvannadalshnúkur – nejvyšší horu Islandu. Přestože to nakonec nevyšlo, zaskotačil jsem si alespoň s mačkami, cepínem a průvodcem na nejobjemnějsím Evropském ledovci. Nakonec jsem se rozhodl článek rozdělit, v této části bude popsána cesta zpět ze Skaftafellu do Reykjavíku s jednodenní přestávkou v historicky nejdůležitějším místě Islandu – Þingvelliru.

Pokračovat ve čtení „Island 2014, část poslední – Þingvellir a návrat“

Island 2014, část třetí – Jižní pobřeží a Skaftafell

This entry is část 3 z 4 in the series Island 2014

Na Island jsem se chtěl podívat už roky, ale pořád mi na to nějak chyběly peníze. V posledních letech se ale díky akcím na letenky dá leckde dostat i za rozumný obnos a tak jsem si počkal na akci, koupil letenky, dal dohromady pár tisícovek na útratu a vyrazil. Sám, během pouhých 10 dní jsem nemínil dělat kompromisy. Cílem byl zejména asi nejznámější trek Laugavegur a uvažoval jsem i o výstupu na Hvannadalshnúkur – nejvyšší horu Islandu. Přestože to nakonec nevyšlo, zaskotačil jsem si alespoň s mačkami, cepínem a průvodcem na nejobjemnějsím Evropském ledovci. Nakonec jsem se rozhodl článek rozdělit, v této části se dozvíte, co stojí za vidění na jižním pobřeží Islandu a o možnostech turistiky ve Skaftafellu.

Pokračovat ve čtení „Island 2014, část třetí – Jižní pobřeží a Skaftafell“

Island 2014, část druhá – Laugavegur a Fimmvörðuháls

This entry is část 2 z 4 in the series Island 2014

Na Island jsem se chtěl podívat už roky, ale pořád mi na to nějak chyběly peníze. V posledních letech se ale díky akcím na letenky dá leckde dostat i za rozumný obnos a tak jsem si počkal na akci, koupil letenky, dal dohromady pár tisícovek na útratu a vyrazil. Sám, během pouhých 10 dní jsem nemínil dělat kompromisy. Cílem byl zejména asi nejznámější trek Laugavegur a uvažoval jsem i o výstupu na Hvannadalshnúkur – nejvyšší horu Islandu. Přestože to nakonec nevyšlo, zaskotačil jsem si alespoň s mačkami, cepínem a průvodcem na nejobjemnějsím Evropském ledovci. Nakonec jsem se rozhodl článek rozdělit, v této části se dozvíte o dopravě do Landmannalaugar, známém treku Laugavegur a navazujícím Fimmvörðuháls.

Pokračovat ve čtení „Island 2014, část druhá – Laugavegur a Fimmvörðuháls“