Sex, drogy & IT
Druhými testovanými ponožkami od Surtexu jsou tenké Surtex Froté (na Heurece jsou aktuálně jen v dětské verzi) s 80 % merino vlny a 15 % bavlny v ceně kolem 150 Kč. Jde o tenčí ponožky vhodné spíše na běhání a podobné aktivity, pokud moc nemrzne. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli by mohly doplnit, či nahradit moje syntetické ponožky Lasting, které nejsou špatné, ale víte jak – vždycky to může být lepší.
Pokračovat ve čtení „Minitest ponožek Surtex froté 80%“
Tlusté ponožky Surtex, které jsem testoval minule, se mi osvědčily. A tak jsem při nakupování vánočních dárků přihodil do virtuálního košíku i pár dalších věcí od stejné firmy s tím, že je postupně vyzkouším. Jako první přišly na řadu další ponožky – Surtex volný lem, které slibují opět 95 % Merina, zesílené namáhané části a samozřejmě nízkou cenu kolem 180 Kč (Surtex podražil, ale oproti pětikilu za Ajsbrejkry je to pořád láce). Nachodil jsem v nich zatím cca 30 km.
Pokračovat ve čtení „Minitest ponožek Surtex volný lem“
Letos na začátku léta jsem se rozhodl odjet za turistikou na Island. Sám, aby mi do toho nikdo nekecal. Nechtělo se mi ale tahat svůj tříkilový stan Hannah Troll S, který je přeci jen pro dva (nebo jednoho a opravdu velký batoh) a tak jsem se začal poohlížet po nějakém lehkém stanu pro jednoho. Výběr moc velký není, stany buď nejsou až zase tak lehké, nebo jsou to jen takové lepší žďáráky, případně stojí šílené peníze. Prostě se zdá, že většina lidí sama v přírodě nespí. Nakonec jsem dal na dobré reference na značku, plácl se přes kapsu a koupil si od Jurka Ulli 1 za čtyři a půl tisíce. A nelitoval jsem.
V páté části se dozvíte, jak probíhala naše cesta domů s jednodenní zastávkou v trochu zapomenutém norském městě Bodø. Cestování po německých a polských dálnicích je sice trochu nuda, ale i tak nás čekala prohlídka Bodø a jednoho z největších norských mořských vírů Saltstraumen, skoro 70 km po nezpevněné švédské vesnické cestě, rychloprohlídka Uppsaly, téměř jsme nestihli trajekt a 30 km před cílem jsme píchli…
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 5. – Mehamn, Bodø, domů!“.
Nordkinn, Nordkyn, Kinnarodden. Všechna tři jména označují skálu na nejsevernějším konci Evropy – alespoň tom kontinentálním. Proč je ve stínu svého známého bratříčka Nordkappu je jasné – nedá se tam dojet po silnici, maximálně pod něj soukromou lodí. Na Nordkapp dojedete autem či autobusem, je tam infocentrum, kde zaparkujete, koupíte si machrnálepku, přes místní WiFi pošlete selfíčko s nejsevernějším bodem… Co na tom, že jste na ostrově a ani nejste v jeho nejsevernější části.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 4. – cesta na Nordkinn“.
Po flákačce v Petrohradu nastal čas nasbírat další kilometry, abychom se dostali k dalšímu důležitému cíli naší cesty – nejsevernějšímu bodu pevninské Evropy – Kinnaroddenu alias Nordkinnu. K tomu si užít severské přírody po cestě a podívat se, jak vypadá Rusko mimo turistická centra. Hlavně jsem byl zvědavý na Murmansk, který je se svými 300 000 obyvateli největším městem za polárním kruhem. Nebyl jsem zklamaný, některé stereotypy o Rusku se nám vyvrátily, jiné ale rozhodně potvrdily.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 3. – Karelie, Murmansk a přejezd do Norska“.
Delších cest postarší Fabií combi SDi z roku 2003 máme za sebou více. V roce 2013 jsme si to všechno spíš jen osahali, dojeli do Jotunheimenu, vylezli na Galdhøpiggen (což jsem si vyzkoušel už rok předtím) a hurá zpátky. V roce 2015 už jsme se odvážili podstatně severněji, kromě Kebnekaise jsme si užívali půlnočního slunce na Lofotech. Od té doby mi ale stály vrtaly hlavou dva projekty – dojít na nejsevernější bod pevninské Evropy Kinnarodden a dojet na sever Norska skrz Rusko. No a protože dovolené není nazbyt, rozhodli jsme se realizovat lehce šílenou variantu – oba nápady spojit a k tomu přidat prohlídku Petrohradu.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 1. – z Jeseníku do Petrohradu“.
Petrohrad, mezi lety 1924 a 1991 přejmenovaný na Leningrad a v místním slangu prostě Pitěr, je se svými pěti miliony obyvatel druhé největší město Ruska a rozhodně jedno z těch nejvíce navštěvovaných, alespoň z Evropy. Přestože byl založen až roku 1703, vznikla tu spousta celosvětově známých památek v čele s Ermitáží, jejíž sbírky nejsou o moc menší, než ty ve Vatikánu, či Louvre. My tu strávili tři dny a přestože nejsem zrovna městský typ, pokusím se vám je alespoň trochu přiblížit.
Pokračovat ve čtení „Petrohrad, Murmansk, Kinnarodden 2019, část 2. – Petrohrad“.Nedávno mi do mé sbírky elektroniky s GPS přibyla turistická navigace Garmin eTrex 30, čímž se výčet mých zařízení schopných zaznamenávat trasu zvýšil na 4. Protože si své výlety rád zpětně vyhodnotím pomocí sport trackeru, zaznamenávám si trasy poměrně často. Navíc kvůli geocachingu je pro mě přesnost GPS v horším terénu poměrně důležitá. Vzal jsem tak svá čtyři zařízení na procházku po Brně za účelem testu. Účastníky byly (od největšího po nejmenší) mobilní telefony Samsung Galaxy Xcover a Motorola Defy, turistická navigace Garmin eTrex 30 a GPS bluetooth modul a logger Canmore GT-750FL-S.
Pokračovat ve čtení „Srovnání GPS – Defy, Xcover, GPS logger a eTrex 30“
Možná už jste to taky někdy řešili – jdete na delší trek, v ČR se prakticky nedají sehnat turistické mapy daného místa a nejste si jistí, jestli mapu seženete na místě. Různé mapové servery sice nabízejí tisk mapy, ale můžete vytisknout jen aktuální obrazovku. To bývá dost málo, pokud jdete na víc než jeden den. Způsobů, jak vytisknout velkou mapu na domácí tiskárně je více, ale věnovat se budeme tomu, když potřebujete velkou turistickou mapu v zahraničí. Chceme tedy mapu s vrstevnicemi a zakreslenými lesními, polními a jinými cestami a pěšinami na několik stran A4, které poté slepíme.